Rozhovory

ROZHOVOR MIMINEK
V bříšku těhotné ženy byla dvě miminka. První se ptá druhého: ,,Věříš v život po porodu?‘‘
„Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak.“
„Hloupost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?“
„To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla, než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.“
„No, to je přece nesmysl. Běhat se nedá a jíst pusou, to je úplně směšné! Živí nás přece pupeční šňůra. Něco Ti řeknu:
Život po porodu je vyloučený – pupeční šňůra je už teď moc krátká.“
„Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme zvyklí tady.“
„Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život není nic, než vleklá stísněnost v temnu.“
„No, já přesně nevím, jak to bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará..“
„Máma??? Ty věříš na mámu? A kde má podle tebe být??“
„No přece všude kolem nás! V ní přece žijeme. Bez ní bychom nebyli.“
„Tomu nevěřím! Žádnou mámu jsem nikdy neviděl, takže je jasné, že žádná máma není.“
„No, ale někdy, když jsme zticha, můžeš zaslechnout jak zpívá, nebo cítit, jak hladí náš svět. Víš, já si fakt myslím, že opravdový život nás čeká až potom…..“

U holiče
Jeden muž, stejně jako každý jiný měsíc, šel k holiči. Začali spolu hovořit o různých věcech – a ...a najednou...  hovořili o
Bohu. Holič řekl: “Víte, já nevěřím, že Bůh existuje.”
„Proč si to myslíte?” zeptal se klient.
„Je to velmi prosté. Stačí jen vyjít na ulici, abych se přesvědčil, že Bůh není. Kdyby byl Bůh, myslíte, že by bylo tolik
nemocných? Existovaly by opuštěné děti? Kdyby Bůh byl, nebylo by bolesti, utrpení... Prostě ... nemůžu si představit Boha, který tohle všechno dovolí.”
Klient se zamyslel, chtěl něco říct, ale rezignoval. Nechtěl vyvolat nepotřebnou diskuzi. Když holič dostříhal, klient zaplatil a odešel. A v té chvíli uviděl na ulici člověka s dlouhými zanedbanými vousy i vlasy. Vypadalo to, že už delší dobu jeho vlasy i vousy neviděly holiče. Byl zanedbaný a špinavý. Tehdy se klient vrátil a řekl: „Víte co? Holiči neexistují!”
„Velmi směšné! Jak to neexistují?” zeptal se holič. “Já jsem jedem z nich!”
„Ne!” odporoval klient. „Holiči neexistují. Kdyby existovali, nebylo by tolik lidí s dlouhými vlasy a vousy, jako ten člověk na ulici.
„Ale nééé... Holiči existují, to jen lidé nás nehledají. Z vlastní vůle!”
„No právě ..” řekl klient. „Přesně tak!! Bůh existuje, to jen lidé ho nehledají. A dělají to z vlastní vůle. Proto je tolik utrpení a bolesti na světě. Bůh nesliboval dny bez bolesti, radost bez utrpení; slunce bez deště. Sliboval sílu na každý den, útěchu uprostřed slz a světlo na cestě...”
Bůh řekl: „Není důležité, jak se bude jmenovat tvůj anděl. Ty ho nazveš jednoduše... Přítelem!”