Dům srdce

V malém útulném domku bydlel člověk. Přes den pilně pracoval a ve volných chvílích sedával na terase a rád přemýšlel o světě. Byl spokojený a u lidí oblíbený. Jednoho večera k němu přišel tulák a prosil: "Pane, mohl bych dnes u vás přenocovat? Třeba jen někde v koutku." Chvíli váhal, ale pak řekl: "Můžete, ale jenom na jednu noc." Ráno se však tulákovi z domku nechtělo. Požádal domácího pána, aby ho nechal přespat ještě jednu noc. Majitel domku s tím nesouhlasil, ale jelikož nebyl dost rázný, tulák u něj zůstal. Druhý den si ještě přivedl další přátele. Začali se v domě bezohledně roztahovat. Nezvaných hostů stále přibývalo. Později zjistil, že ten první tulák se jmenoval pan Závistivý a pak přicházeli: pan Hněvivý, Hrubý, Nenávist, také Nepokoj, Strach a Zoufalství. Domácí pán byl z toho nešťastný. V jeho domku vládl nesnesitelný zmatek. Několikrát se snažil nezvaných hostů zbavit, ale sklidil pohrdání a výsměch. Byl bezradný a začal hledat pomoc. Sáhl také po knihách. Jedna jej zvlášť zaujala, protože v ní našel radu, jak se obtížných hostů zbavit. Neváhal ani okamžik a zavolal tak, jak bylo napsáno v té knize: "Ježíši, smiluj se nade mnou!" A Ježíš skutečně přišel. Nebyl sám. Přivedl s sebou vzácné pomocníky: Lásku, Pokoj, Radost a další, kteří v domku vytvořili nádhernou atmosféru - daleko lepší, než byla předtím. Tuláci jeden po druhém utekli. 
Ztracené ideály. Starý a nemocný muž vyprávěl: "Kdyby mně, tehdy mladému klukovi, někdo řekl, že promarním život s kamarády, že můj druhý domov bude hospoda, že povedu dvojí život a budu trápit svoji rodinu, urazilo by mě to a ostře bych se pohádal. Vždy jsem měl velikou touhu lidem pomáhat, být dobrým a užitečným. Samozřejmě i hodným manželem a na děti, na ty jsem se velmi těšil. Ale život je pryč a já už nemám sílu být takový, jaký jsem vždy toužil být. Teď už se nic nedá napravit." Tento muž vyjádřil výstižně stav lidí, kteří nezvládli svůj život. Stali se nakonec slabochy, hrubými lidmi, sobci, přestože jako mladí lidé měli nádherné ideály, toužili rozvinout svá nadání a chtěli pro druhé vytvořit něco krásného. Mnozí z nich propadli drogám, alkoholu, automatům. 
Umění žít. Skutečnost rozvrácených rodin, přeplněná vězení a dětské domovy ukazují, že mnoho lidí neumí žít. Nejeden člověk nedokáže naplnit svá předsevzetí a přání. Chybí mu rozhodný a odmítavý postoj ke zlu, příklady osobností, dobrá výchova a pevná vůle. Bůh, náš Stvořitel, dal všemu řád. Také lidem dal pravidla, která jsou zapsaná v Bibli, aby mohli žít život, který má smysl. Ale lidé šli vlastní cestou a důvěřovali jen sami sobě. Dostali se do situace, kterou sami nezvládli. Pro záchranu člověka Bůh poslal svého Syna - Ježíše Krista. Dnes jej lidé znají spíš jako legendu, ale je to On, kdo dokáže dát do srdce člověka radost a vytvořit pokojný domov. Každý jej může k sobě pozvat jako by zval svého nejlepšího přítele. Nikoho neodmítne! Kdo se jím nechá vést, prožije vnitřní svobodu. V jeho blízkosti zlo ztrácí svoji moc. Pán Ježíš nás chce naučit umění žít. 
"Hle, stojím přede dveřmi a tluču. Zaslachne-li někdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou." (Zjevení 3.20).