Podobenství o moderním člověku

Jakýsi moderní člověk zabloudil na poušti. Dny a noci chodil sem a tam. "Jak dlouho to trvá, než člověk zemře hlady a žízní?" Nad tím stále přemítal. Věděl však, že člověk vydrží déle nejíst než nepít. Nelítostný sluneční žár jej vysušoval, horečka jím lomcovala. Když vyčerpán na několik aspoň na několik hodin usnul, zdálo se mu o vodě, o pomerančích a datlích. Probouzel se a jeho utrpení bylo ještě horší. Tak se potácel stále dál. A tu náhle uviděl v dálce oázu. "Fata morgána," pomyslel si. "Vzdušné zrcadlení, které mne mámí a chce mne dohnat k zoufalství. SKutečnost to vůbec žádná není, to přece vím." Přibližoval se přesto k oáze a ona mu nezmizela. Stávala se stále zřetelnější. Viděl datlové palmy, trávu a skalky, mezi nimiž vytékal pramínek. "Je to fantazie člověka umírajícího hlady. Můj třeštící mozek mi to předstírá," uvažuje. "V tomto mém stavu bývají takovéto přeludy. Ovšemže, teď dokonce i slyším bublání vody. Sluchová halucinace. Jak krutá je příroda!" S těmito myšlenkami se zhroutil. Zemřel s nevyslovenou kletbou na nesmiřitelnou bídu života. Hodinu později ho našli dva beduíni. "Dovedeš něco takového pochopit?" ptá se jeden druhého. "Datle mu rostou téměř u úst, stačilo jen natáhnout ruku. Leží těsně u pramene uprostřed nádherné oázy. A přitom zemřel hlady a žízní! Jak je tohle možné?" "Byl to moderní člověk," odtušil druhý beduín. "Nevěřil tomu!"  
Napadá mě otázka: CO vlastně opravňuje člověka k tomu, aby nevěřïl?? Což přesto nevěří lecčemu, co nevidí? Což netelefonují tisíce lidí ve velkoměstech prostě pouze tím, že vytočí číslo a už mají spojení s žádaným účastníkem, aniž by přemýšleli nebo dokonce rozuměli, jak k tomu v automatické ústředně dochází, že mezi statisíci účastníků se ozve právě ten správný? Což nezapínají denně statisíce lidí svůj rozhlasový nebo televizní přijímač, vidí a slyší pořady vysílané ze stakilo-metrových vzdáleností, aniž by rozuměli, jak se to uskutečňuje? HLEĎ, příteli! Mnohem důležitější než telefonní spojení, mnohem podstatnější pro život než rádio a televize JE pro každého člověka spojení s prapodstatou života - s Bohem!! Chceš-li být zcela upřímný, pak si musíš přiznat, že v hloubi svého srdce přece jen skrýváš hlubokou, tajnou touhu po Bohu: "Duše má touží po Bohu, po živém Bohu! Kdy dojdu k tomu, že uvidím Boží tvář?"
Rozpomeň se: "Uprostřed oázy..." Bůh je ti blíž než vzduch, který dýcháš, a ty nevěříš? "Stačilo jen natáhnout ruku." Boží láska je hotova zahrnout tě nepřestávajícími nebeskými požehnáními, nasytit tě pokojem, který převyšuje veškerý lidský rozum. Je hotova ukojit tvou žízeň po trvalé a pravé radosti, tvou touhu po lásce a štěstí - a ty nevěříš!! Cožpak chceš také zemřít navěky, zemřít hlady a žízní uprostřed nejkrásnější oázy?? POJĎ A BER!! Vezmi Písmo svaté, čti a zpytuj v něm. Ukáže ti cestu k životu, cestu k pokoji. Věř v Boha (a Bohu)!! Věř v Ježíše Krista! On je také tvůj zachránce! Je to Boží Syn, zemřel také za tebe na kříži. Vstal z mrtvých a žije! Je ti nablízku, hledá tě! Tomu přece nemusíš "rozumět". Věř prostě!! Přijmi Ho! Přijmi Jej jako svého Pána a Spasitele! Vysvobodí tě od starostí, z nečistoty, od hříchu a viny. Dá ti pokoj, po kterém toužíš! Dá ti věčný život a pravé štěstí! Přijmi Jej, VĚŘ Mu!! 

  "Tak Bůh miloval svět (i tebe), že dal (obětoval život) svého jediného Syna, aby žádný věřící v Něj (a Jemu) nezahynul, ale měl ŽIVOT věčný! Vždyť Bůh neposlal svého Syna, aby odsoudil svět, ale aby skfrze Něj byl svět (i ty) zachráněn!!"