Homocystein a (nejen) obezita

Jedním ze základních mechanismů škodlivého působení Hcy v organismu je poškozování enzymů. Ty řídí všechny biochemické procesy v těle, tedy i ty, které se podílejí na ukládání zásobního tuku (lipotropní enzymy) a na jeho pozdější mobilizaci pro další metabolické využití (lipolytické enzymy). Při převládajícím poškození lipotropních enzymů se omezuje ukládání tuku do podkoží a dalších tukových tkání. Tito jedinci mohou jíst nadměrná množství jídla a zůstávají hubení. Porucha funkce lipolytických enzymů je častější. Při ní se snadněji zásobní tuk ukládá a nesnadno uvolňuje k energetickému využití. Důsledky vidíme v populaci na % chorobně obézních lidí. Ale obezita není jen patologická s BMI nad 40 a špatně ovlivnitelná. Je mnoho lidí s nadváhou, která je dobře ovlivnitelná, ale postižený musí vědět jak a musí cílevědomě chtít! O obezitě obecně platí, že vznik nadváhy je výsledkem nepoměru mezi množstvím energie přijaté stravou a množstvím energie vydané při fyzické námaze. Život v civilizaci se pro většinu lidí obejde bez fyzické námahy. Ulehčená práce, sedavý způsob života a málo chuti věnovat volný čas sportu jsou dnes obvyklým, životním stylem moderního člověka. Nechce-li takový jedinec tloustnout, musí nedostatek aktivního pohybu vyvažovat méně kalorickou stravou a často i snížením jejího množství. Přibývá poruch funkce enzymů zakódovaných v genech, a to i u enzymů tukového metabolismu. Tento typ poruchy znamená trvalý posun aktivity enzymů mimo rovnovážný stav. Většinou jde o posun ke snížení aktivity lipolytických enzymů se vznikem nadváhy. Projevuje se většinou již v dětském věku. Dá se někdy řešit aktivním životním stylem - intenzivní sportovní činností vytrvalostního charakteru. Nezbytným doprovodem je volba málo kalorických jídel. Největší překážkou pro dosažení úspěchu v odstraňování nadváhy v dětském a dorosteneckém věku je funkce mozkového centra pro chuť k jídlu. Podstata jeho funkce je signalizovat nedostatek důležitých živin v těle, především vitamínů a minerálů. Dnešní mladí mají ve své stravě těchto biologicky nezbytných látek vleklý nedostatek, takže centrum pro chuť k jídlu je téměř stále aktivní. Toto "čidlo"je ve své podstatě velmi primitivní zařízení, které neumí určit co v tělu chybí a pouze "hlásí", že něco chybí a hlášení se projevuje jako hlad. Při častém navštěvování jídelen typu fast food se toto centrum může usignalizovat, že v těle něco chybí a tělo to stejně díky biologické nehodnotnosti daných jídel nedostane. V tom je podstata vzniku nadváhy u většiny z takto postižených dětí. Pokud se nepodaří děti přimět, aby se stravovaly racionálně, je možné se pokusit o kompenzaci biologické potřeby těla jinak. Jsou potravinové doplňky, které jsou biologicky cennými látkami přímo nabity a je šance, že při jejich využívání se potřeby těla uspokojí bez přísunu dalších kalorií a centrum pro chuť k jídlu přestane vysílat hladové signály. Zdravotnictví je navyklé pokoušet se řešit zdravotní problémy hledáním v pestré škále léků syntetizovaných farmaceutickou cestou. I u obezity může být užití takto vyrobených léků přínosem. Jejich aplikace ale vždy zůstává příkazem buňkám "co nesmějí, nebo co musejí". Příkaz je, bohužel, téměř vždy doprovázen více, nebo méně patrnými vedlejšími účinky. Využije-li člověk v tomto případě potravinové doplňky se širokým spektrem biologicky aktivních látek a s většinově ověřenou účinností, činí buňkám nabídku, aby si vybraly, co ke své bezporuchové činnosti potřebují. I u zvládání obezity bývá tento postup účinnější, než pokusy najít lék, nebo jednosložkový přípravek, který by problém pomohl vyřešit. Úspěšnost tohoto postupu je častá i u obezity dospělých. Obezita nebývá u dospělých samostatným zdravotním problémem. Velice často souvisí s metabolickou poruchou, kterou zjišťujeme vyšetřením hladiny Hcy v krvi. Proto je třeba počítat se vznikem dalších patologií, které často hyHcy doprovázejí. Lékaři vypozorovali, že obezita se objevuje často ve spojení se zvýšenou hladinou cholesterolu (a poruchou spektra lipidů vůbec), s vysokým tlakem krve a s cukrovkou II. typu. Tuto čtveřici, která nemusí být vždy úplná, nazvali syndromem X. Právě přístup lékařů k syndromu X je klasickou ukázkou nekauzálního léčení s těžkými důsledky. Přes kvanta předepsaných a zkonzumovaných léků se onemocnění rozvíjejí aniž by je léčení dokázalo významně zbrzdit a odvrátit neúprosnou předčasnou smrt pacienta. Mnoho lékařů se snaží léčit pacienty s tímto syndromem kombinací diety, režimových opatření a medikamentů a jsou přesvědčeni, že dělají všechno, co je v silách medicíny, aby je udrželi při životě. Velmi se mýlí a je již třeba začít ukazovat prstem, kde je chyba a kdo ji zavinil. Je snad chyba v řadových lékařích, že málo čtou? Nebo je chyba spíše v těch odbornících, kteří usměrňují zájem "obyčejných" lékařů o to co číst, že dosud nepoukázali na vědecké poznatky, které přinesl lékařský výzkum důsledků zvýšených hladin Hcy? Bylo by krásné, kdyby se jako projev prestiže kardiologů objevil v Cor et Vasa článek upozorňující na souvislost mezi hyperhomocysteinémií a vznikem hypertenze a na možnost hypertenzi úplně vyléčit kombinací hypotenziv (léků snižujících tlak krve) a vitamínů snižujících hladinu Hcy. Článek by měl obsahovat důležité upozornění, že vyléčení je možné jen když pacient přijde včas, to znamená brzy po tom, co se objeví první kolísání tlaku. Tomuto oboru by rovněž měl patřit primát ve sdělení, že léčení vysokého chlesterolu a přidružených poruch by se mělo začínat vyšetřením Hcy a jeho snížením až na individuální hranici dostupnosti. Teprve když se hladiny krevních lipidů nesrovnají samy během 5-6 měsíců do normálu, je na místě předepsat léky na jejich snižování. Podobně diabetologové by měli upozornit diabetiky, aby si sháněli podrobnější informace o Hcy, protože je zřejmé, že vývoj cukrovky přes zvyšování rezistence tkání na insulin zažíná po zvýšení hladiny Hcy nad hladinu relativní bezpečnosti (9,0 mmol/l). Provede-li se snížení Hcy brzy, zastaví se rozvíjení cukrovky jen při umírněné dietě a většina pacientů se vrátí do stavu zdraví. Tyto poznatky jsou jedním z pádných argumentů ve prospěch primární a sekundární prevence civilizačních chorob využívající objevu Hcy. Obezita jako obecný problém je ze čtveřice tvořící syndrom X většinou nejhůře zvládnutelná. Za nebezpečný znak (dříve rizikový faktor) ji musíme považovat vždy, když je přítomná společně s hypertenzí, dyslipidemií, diabetem II.typu a hyHcy. Po potřebném snížení hladiny Hcy se většinou srovná krevní tlak, krevní lipidy se umoudří a vykážou normální hodnoty a začínající cukrovka roztaje jako jarní sníh. Zůstane-li obezita sama a jako špatně zvládnutelná vyžaduje rozhodnutí co s ní, pak je možné se uklidnit. Při nízké hladině Hcy a bez podpory dalších součástí syndromu X, ztrácí velkou část své nebezpečnosti. Zůstává faktorem omezujícím pohyblivost člověka a snižujícím tělesný půvab, ale přestává být zabijákem, kterého lékaři, jako součást nekauzálně léčeného syndromu X, nemohou dosavadními prostředky zvládnout.