Uzdravení - problém nebo příslib??

Čas jednat, Hospodine, už je tu...“ (Žalm 119,126)

Okamžité uzdravení
 Když jsem jako školák seděl na církevním shromáždění, Duch svatý mě mocným způsobem vedl, abych vložil ruce na ženu, která byla na druhé straně místnosti. Byla okamžitě uzdravena – a nevím, kdo byl více překvapen – jestli ona nebo já! Bylo to poprvé, kdy jsem něco takového zažil.
  Dnes žasnu nad tím, kolik lidí si přichází poslechnout evangelium a žasnou nad tím, jaká uzdravení provází kázání Božího Slova. Lidé, kteří neviděli či neslyšeli nebo lidé, kteří nemohou mluvit či hýbat končetinami, jsou náhle uschopněni dělat to, co předtím nemohli dělat celé roky, pokud vůbec.

Pozorování nadpřirozeného
  Určitý druh pověr, který prostupuje Afrikou a Asií otevírá lidské myšlení pro nadpřirozeno, je to třeba okultismus a čarodějnictví, ale tyto praktiky neodpovídají na otázku ohledně nebe a toho, jak se tam dostat. Věci, kterým tito lidé věří, se týkají světa, jenž je bezprostředně kolem nich - toho, co mohou vidět. Hledají u čarodějů ochranu, štěstí, uzdravení a někdy i zlé věci, jako kletbu či začarování.
  Nekážu kázání o uzdravení, kážu spasení. A lidé ho radostně přijímají. Ale v Africe a Asiii jsou lidé zvyklí pozorovat nadpřirozené věci. Nemají žádný problém, když vidí, že křesťanská víra se může aplikovat na život, který žijí, stejně jako jim dává duchovní jistotu pro budoucnost. Týká se jejich těla a duše, chrání, vysvobozuje, uzdravuje a žehná ve všech věcech, což je ve skutečnosti stejné pochopení spasení, jaké měli lidé Starého zákona. Poté, co na našich kampaních pozveme lidi k přijetí spasení v Ježíši Kristu, modlíme se za nemocné. Úžasná uzdravení a další znamení, která Bůh dává, spadají do kategorie, která přesahuje jejich sny v očekávání nadpřirozených věcí a jsou to přesvědčivá svědectví Boží existence.

Dvě velké pravdy
  Bůh Starého zákona o sobě řekl dvě velké pravdy: zaprvé, je Ten, který uzdravuje a zadruhé, nikdy se nemění. V Novém zákoně se opona zvedá a přichází Ježíš, jako obraz Otce, který postupuje proti nemoci. I střapec jeho roucha vrací zdraví nemocné ženě, která byla kvůli své nemoci společenským vyvrhelem.
  Kážeme Krista ukřižovaného, ale jakého Krista? Krista ukráceného o moc uzdravovat? Nebo Krista Bible? Někteří vykládají Písma takovým způsobem, že předkládají Ježíše, který bude uzdravovat v daleko vzdáleném období (dispenzaci), zhruba řečeno, že mu teď není dovoleno uzdravovat! Ani jediný řádek Nového zákona neopravňuje takový pohled. Boha známe podle jeho skutků a pokud nejedná stejně, jako jednal v minulosti, může nám do zmodrání opakovat, že se nezměnil - nikdo mu neuvěří.
  Jediný Ježíš, kterého kážu, je Ježíš evangelií – Ježíš, který procházel Galilejí a zanechával za sebou vesnice plné vděčných lidí, kteří byli uzdraveni a Ježíš, který vpadl do Jeruzaléma jak vichřice s milostným soucitem ke ztrápeným. Dokonce jeho nepřátelé věděli, že jeho přirozeností je uzdravovat. Když se objevil v synagoze, kde stál muž s ochrnutou rukou, čekali, až ho uzdraví, aby ho mohli obvinit a zosnovat jeho smrt (Marek 3,1-6; Lukáš 6,6-11).

Význam slova „Kristus“
  Když Ježíš kázal v Nazaretu, mluvil o sobě jako o tom, který je pomazaný k uzdravování (Lukáš 4,18). „Kristus“ znamená „Pomazaný“. „Ježíš Kristus je tentýž včera, dnes i na věky“ Židům 13,8. Je stále pomazaný k uzdravování.
  Kristovo dílo uzdravení nebyla žádná náhoda. Jednal v poslušnosti Otci a to, co dělal, bylo klíčové pro jeho zjevení. Nebyla to jen dočasná záležitost, motivovaná tajemným záměrem či nahodným vrtochem. Bůh nedělá věci z ničeho nic, jen tak, jak ho napadne, ve skutečnosti vůbec neuvažuje „krátkodobě“. Vše, co Ježíš dělal bylo v jeho povaze, perfektně v souladu s osobou, o které je řečeno, že se „nemění“ (Jan 5,17). Po uzdravení nemocného muže u Bethesdy, řekl: „Můj Otec pracuje i dnes; proto pracuji i já“ (Jan 5,17). Z kontextu jasně vyplývá, že „práce“, o které Ježíš mluví je uzdravování. To, co dělá, nám ukazuje, jaký je. Tak jej známe a proto mu důvěřujeme.

Bůh dává naději na uzdravení
  Bůh je Bohem pořádku a proto hledá nápravu nepořádku. Bible začíná popisem toho, jak se Duch Boží vznáší nad zemí, která byla beztvará a prázdná. V milionech zázraků, které udělal, přináší světlo a život do temných pustin. Když bylo dílo stvoření dokončeno, nevzdálil se od něj. Nesedí v nebi, unaven po vší té námaze, aby nechal naschvál věcem jejich vlastní průběh.
  Stav tohoto světa je pro nás nepřijatelný. Samozřejmě! Bůh nás stvořil tak, že jsme stejní jako on. Stejně jako se vznášel nad původní prázdnotou stvoření, i dnes se vznáší nad věcmi a usiluje je změnit, usiluje obnovit řád tam, kde je chaos. Římanům 8,10-23 vyhlíží univerzální obnovu a konec všeho utrpení. Ve Zjevení 21,5 Bůh říká: „Hle, činím všechno nové.“ Ne, že se jednoho dne s trhnutím probudí a vpadne na scénu, aby nějakým nečekaným způsobem dal rychle všechno do pořádku. On pracuje soustavně na vylepšení věcí. Duch svatý je duchem obnovy (Titus 3,5). Nemá nic společného s neměnnými božstvy jako Aláh či nehnutelně sedícími obrazy jako Buddha. Svoji vlastní povahou dává Bůh naději na uzdravení.

Zaslíbení věku bez nemocí
  Tělesná uzdravení se dála po celý křesťanský věk. Bůh odpovídal na víru dokonce i v dobách, kdy neznalost Bible mátla lidi. Dvacáté století vidělo stále narůstající příval znamení a zázraků. Třetí milénium nezačalo jako Kristovo milénium a přesto množství tělesných uzdravení po celém světě nám dnes připomíná biblické milénium, zaslíbení věku bez nemocí. Dnešní zázraky jsou znamením toho, že úsvit zlatého věku se blíží.
  Navzdory Bibli a milionům svědectví se božskému uzdravení mnozí vysmívají. Sami věřící jsou často zklamáni, protože někteří lidé uzdraveni nejsou. Je pro ně problematické mít takovou naději, která by zahrnovala i tělesné uzdravení. To, že někteří odchází neuzdraveni je neoddiskutovatelné, ale podívejme se ještě na něco jiného.

Bůh nám řekl, abychom se modlili za uzdravení
  Za prvé, problémy nezneplatňují božská zaslíbení. Uzdravení je součástí Božího zaslíbení, že bude odpovídat na modlitby. Nepřestáváme se modlit, když modlitba někdy nepřináší požadované výsledky. Proč by tedy někdo měl přestat důvěřovat Bohu ohledně uzdravení?
  Za druhé, problémy jsou ve všem, dokonce v samotném spasení. Mnozí vyznají spásu a přesto nenesou žádné ovoce proměněného života, stejně jako někteří odcházejí domů z uzdravovacího shromáždění bez jakéhokoli projevu na jejich tělesném stavu. Ježíš nám vyprávěl v podobenství o rozsévačovi, že výsledky působení Slova jsou různé.
  Za třetí, kdybychom nikdy nevěřili problematickým věcem, nevěřili bychom ničemu. Kontroverze řádí kolem všech bodů učení – inspirace Bible, církev, Večeře Páně, křest, Kristova osoba, předurčení či kterékoli jiné téma může být předmětem diskuze. V každé sféře lidského porozumění naleznete protikladné myšlení, protože jsme nedokonalí, omezení a „vidíme jako v zrcadle, nejasně“ (1. Korintským 13,12). Rezervovanost, pochybnosti a myšlenkové hlavolamy nám mohou uzdravení sebrat. Tak často jsme příliš chytří a „vyrozumujeme se” z uzdravení. Bůh nás jednoduše žádá, abychom v něj vložili důvěru ve všem, co potřebujeme. Bůh nám řekl, abychom se modlili za uzdravení a Bůh uzdravuje. Ve skutečnosti, samotné lidské spasení je určitou formou uzdravení.

Nepřestávej věřit Bohu ohledně uzdravení!
  Nicméně je mnoho svědectví, že Bůh i dnes stále uzdravuje tělesné nemoci. Proč to však nečiní pokaždé? Boží vůle je uzdravit, ale jeho vůle se neděje vždy na zemi, tak jako v nebi. Ještě zde není vláda Kristova milénia a Království ještě nepřišlo. Existují překážky uzdravení, které mohou být odstraněny, ale asi nevíme v čem spočívají. Víra nestaví na rozumu či na něčí vlastní zkušenosti uzdravení ani na nedostatku obojího, ale hledí na Ježíše.
  Tisíc let před Kristovým vtělením napsal Žalmista: „Čas jednat, Hospodine, už je tu...“ (Žalm 119,126). Dva tisíce let po Kristově vtělení tentýž Ježíš stále „jedná“, stejně jako to činil, když chodil po této zemi. Je na čase, abychom to vzali na vědomí.
„Vyplenit peklo a zalidnit nebe!” je motto evangelisty Reinharda Bonnkeho, zakladatele organizace Kristus pro všechny národy.

  CfaN se stal známý díky Velkým evangelizačním kampaním v Africe, které navštěvují stovky tisíc – někdy více než milion – lidí na jednom shromáždění. Za posledních 22 let navštívilo shromáždění s evangelistou Reinhardem Bonnkem více než 120 milionů lidí. Služba R. Bonnkeho je obvykle doprovázena nádhernými odpověďmi na modlitby – dějí se úžasná uzdravení, znamení a zázraky.