Homocystein je nebezpečný pro mladé

Částečně informovaní lékaři vidí význam Hcy jako výhradní problém starší části středního věku a seniorů, který se mladší generace netýká. Nechat tento omyl přežívat by bylo společensky nebezpečné. Posuďte sami proč! Problém začíná brzy po narození u nekojených dětí. Kravské mléko, ze kterého se vyrábí umělá kojenecká výživa má 3x větší obsah methioninu, než mléko matky. Methionin je aminokyselina, ze které v buňkách vzniká Hcy. Proto se u uměle živených dětí nacházejí vyšší hladiny Hcy a rychleji se u nich rozvíjejí poruchy, které jinak známe u dospělých. Vyšší hladina Hcy je nepochybně příčinou náhlých, dříve nevysvětlitelných, nočních úmrtí dětí kolem věku 3 měsíců. U školních dětí a dospívajících jedinců zaznamenáváme v průměru podstatně horší úroveň stravování co do biologické hodnoty, než měli jejich rodiče. Poruchy zdraví, se kterými navštěvují lékaře, byli lékaři dříve zvyklí přisuzovat podstatně vyšším věkovým skupinám. Z toho co víme o Hcy a příčinách zvyšování jeho hladiny v krvi je zcela logické a odpovídá epidemiologickým kriteriím, že příčiny zhoršování zdravotního stavu mladé generace jsou právě ve stravě, konkrétně v její nižší biologické hodnotě v porovnání s tím co jedli rodiče, když byli v jejich věku. Proto je třeba si představit, že dosažená hladina Hcy v jejich krvi je vyšší, než jakou měli ve stejném věku jejich rodiče. Bohužel, rozšiřování zvýšené hladiny Hcy v krvi (hyperhomocysteinémie = hyHcy) v mladé generaci s sebou nenese pouze trest za vlastní nevědomost jedincům, kteří ve volbě svého stravování porušují přírodní zákonitosti. Ty jsou přísné a nestrpí nikomu nevědomost, nebo pochybnosti o své platnosti. Zlé je, že trestáni jsou i ti, kteří vůbec za nic nemohou: děti, které se teprve mají narodit. HyHcy může pokazit budoucí šťastný život dětí na několik způsobů a nebo může vůbec zabránit tomu, aby přišly na svět: Vyvíjejí-li se zárodečné buňky budoucích rodičů - vajíčka a spermie v podmínkách hyHcy, dochází k narušení utvářející se DNA. Změna v této nositelce dědičné informace je podstatou tzv. genové mutace, která je trvalá a provází všechny generace potomků takového jedince. Toto je princip, na jehož základě přibývá od jedné generace k další vrozených poruch imunity, metabolismu a vrozené dispozice k leukémii, dalším nádorům a jiným těžkým onemocněním. Jediná známá prevence je snížit hladiny Hcy obou budoucích rodičů na fyziologickou úroveň a počkat 3 měsíce než dozrají zdravá vajíčka a spermie bez mutací a teprve potom z nich nechat vzniknou oplozením nového jedince. To, jak hyHcy poškozuje enzymy, se projevuje i u vajíček a spermií. S novými generacemi přibývá neplodných párů úměrně ke zhoršování biologické kvality jejich stravování. Řada z nich se uchyluje k asistované reprodukci s rizikem, že podaří-li se uchycení uměle oplodněného vajíčka v děloze, může se narodit dítě s některou vrozenou poruchou, jak byly zmíněny v předchozím odstavci. Léčení této příčiny neplodnosti se týká obou partnerů, je stejné jako v předchozím odstavci a mělo by probíhat s kontrolou hladiny Hcy v krvi a ve spolupráci se zasvěceným lékařem. Léčení je obvykle třeba doplnit o vhodný zdroj enzymů. Nezpůsobí-li hyHcy příštím rodičům poruchu plodnosti a dojde při ní k oplození vajíčka, má na další vývoj embrya vliv Hcy v krvi budoucí matky. Jeho vyšší hladina působí méněcennost placenty a jejího cévního systému. Placenta nelpí dostatečně pevně ne stěně dělohy, takže těhotenství se vyvíjí jako rizikové s nebezpečím potratu, nebo předčasného porodu. Další varianta nebezpečí hyHcy v krvi matky v prvních týdnech těhotenství je ohrožení plodu poruchou ve vývoji tkání a orgánů. Tak vznikají vrozené vývojové vady mozku a míchy, srdce a velkých tepen, končetin a část rozštěpových vad v obličeji. Když se vyskytne některá z popsaných poruch, považují se obvykle za "rány osudu". Toto hodnocení je zjednodušené a nepřijatelně zbavující odpovědnosti. Budoucí rodiče vždy nesou odpovědnost za zdraví budoucích dětí, neboť existují poznatky, které pomohou tuto odpovědnost naplnit. Ale odpovědnost neleží jen na budoucích rodičích. Spočívá neodmyslitelně i na bedrech všech lékařů v redakčních radách odborných časopisů a redaktorů velkého tisku a jejich lékařských poradců, kteří zatím odmítali propustit tyto informace směrem k veřejnosti a řadovým lékařům. Především praktičtí lékaři a jejich kolegové specializovaní na děti a dorost by měli vědět o všech nebezpečích, která hyHcy přináší a přinejmenším pro ochranu zdraví budoucích generací a tyto poznatky uplatňovat. K sobectví lékařských špiček, které brání rozšíření poznatků umožňujících celkové využívání všeho, co zatím o Hcy víme, musíme přičíst i odpovědnost za velké narůstající nebezpečí: Genových mutací vyvolávaných hyHcy přibývá. Je možné i vypočítat, kdy přijde doba, že v populaci nebude dostatek jedinců se zdravými geny a že se budou spolu křížit převážně geny mutované. Z jejich kombinací se budou rodit jedinci s poruchami zdraví neslučitelnými se životem, nebo neplodní. I tak by šlo napsat scénář jednoho z možných konců lidstva na naší planetě. Páni docenti a profesoři, kteří jste dali přednost dalšímu příjmu od výrobců léků před Hippokratovým odkazem, je to vaše nevědomost, nebo cílevědomé rozhodnutí, že opomíjíte tyto nezpochybnitelné skutečnosti?