Jde o informace

Nemoc je informací o našem životě
Jan Hnízdil
Bolí vás záda a hlava? Nejspíš jste si toho na sebe naložili příliš a máte všeho až nad hlavu. Svírá se vám hrdlo a nemůžete se nadechnout? Možná žijete v podmínkách, které vás dusí. Přesně taková slova lidé slýchávají v ordinaci MUDr. Jana Hnízdila, lékaře, který tvrdí, že jsme se zapomněli řídit selským rozumem, z veškeré techniky a léků jsme se úplně zbláznili a že reforma zdravotnictví nestojí na financích.
S pacienty během hodinového vyšetření nemluví latinsky, ale v lidových příslovích a rčeních, zásadně nestanovuje diagnózy, zato mluví o životních problémech. Při našem rozhovoru měl na sobě tričko s nápisem CKP. Tři písmena označují Centrum komplexní péče, kde pracuje, a mně připomněla zkratku bývalého Centra kuponové privatizace.
Snad to nebude jen oslí můstek k úvodní otázce, ale z toho, co jsem si přečetla o komplexní medicíně, kterou v centru praktikujete, mám dojem, že vlastně usiluje o privatizaci zdraví. Jde v ní o to vrátit ho člověku z jakéhosi vyvlastněného systému, ve kterém se lidé naučili delegovat rozhodování o svém zdraví na jiné, není to podobné?
To srovnání sedí. Skutečně se snažíme lidem vysvětlit, že zdravotní potíže na ně nebyly seslány z nebes, ale přinášejí informaci o tom, že ve svém životě dělají nějakou chybu. Tu je potřeba najít a změnit chování tak, aby se vlastními silami obtíží zbavili. Pochopí-li člověk, že on je nikoliv obětí, ale hlavním viníkem, je veliká šance na uzdravení. A to často bez jakýchkoli medikamentů. Jen díky tomu, že zmobilizuje vlastní samouzdravné schopnosti.
Jste rehabilitační lékař, lidé za vámi chodí hlavně s bolestí zad a chtějí jednoduchým chvatem napravit, taková je jejich běžná zkušenost. Málokoho asi napadne uvažovat o širších souvislostech…
Léta jsem pracoval v obrovské zdravotnické továrně Všeobecné fakultní nemocnice a připadal si jako mechanik v autoservisu. Pacienti přicházeli do ordinace, odložili tam svoje tělo a nadiktovali požadavky: odblokujte mi záda, promažte kolena, zkontrolujte tuky a tlaky, dolaďte to léky – a duchem nepřítomni čekali, až je dá tým zdravotnických mechaniků dohromady. Pak do těla nasedli a sešlápli pedál životního stylu až na podlahu. Tak jsem si medicínu nikdy nepředstavoval. Vůbec mne to neuspokojovalo, stonání pacientů jsem nerozuměl, do ordinace se neustále vraceli, já je pořád léčil, ale oni se neuzdravovali. Před deseti lety jsem se náhodně seznámil s psychosomatikem Jiřím Šavlíkem a ten mi otevřel oči. Vysvětlil mi, jak obrovský vliv na zdravotní potíže má to, jaký člověk je, jak žije, jaké má starosti a radosti, jak odpočívá, jak se udržuje v tělesné i duševní pohodě. Takový pohled bohužel dnešní medicína vůbec nenabízí.
Většina z nás se setkala s jinými lékaři…
Kolega říká, že věda není nic jiného než složité, klopotné a velice nákladné dokazování pravdy lidových přísloví a rčení. Naprosto s ním souhlasím. Letos třeba vědci zjistili, že člověk může dostat infarkt z nešťastné lásky. Hned jsem si vzpomněl na svoji babičku, která říkávala, že srdce může puknout žalem. Bolí mě záda, protože jsem si toho hodně naložil, to je nesmírně výstižné. Bolesti zad skutečně vypovídají o tom, kolik si člověk naložil nejen námahy, ale i starostí. Starosti ho tíží a vyvolávají napětí psychické, ale i zvýšené napětí svalů, které z něj vyčerpá spoustu energie. Člověk je unavený a pak ho začne bolet v místech, která nejvíc namáhá, typicky v oblasti krční nebo bederní páteře. Uzavře se začarovaný kruh: napětí – bolest – ještě větší napětí – ještě větší bolest. Zázračný chmat, po kterém lidé touží, aby se bolesti zbavili, je iluzí. Bolest totiž vypovídá o jejich životě. Manipulace sice krátkodobě uleví, lékař ale vlastně z člověka jen dočasně sejme jeho viny. Spoustě lidí to vyhovuje, protože nechtějí své potíže spojovat třeba s pracovními nebo rodinnými problémy, se kterými si nevědí rady. Na druhou stranu je nejspíš určité procento lidí, kterým váš pohled připadne staromilský, nevědecký, můžou si říkat, že v 21. století přece mají právo na výdobytky medicíny a farmaceutického průmyslu, když už si platí zdravotní pojištění… Ony se ale ty výdobytky začínají obracet proti nám. Ukazuje se, že nadměrná lékařská péče a přehnaná důvěra v technickou medicínu mohou být velmi nebezpečné. Lidé si zvykli na všechno užívat léky, které ale neřeší podstatu problému, jen zastírají příznaky a přinášejí spoustu nežádoucích vedlejších účinků. Výsledkem je, že čím víc léků lidé užívají, tím se cítí nemocnější.
Vy léky nepředepisujete?
Léky předepisuji výjimečně, v situaci, kdy objasníme příčinu obtíží, ale pacient je tak vyčerpaný, že jeho vlastní samouzdravné schopnosti na zvládnutí problému nestačí. Lék mu pomůže překonat kritické období a přispěje k tomu, aby našel sílu a vůli chovat se k sobě i ke svému okolí jinak.
V poslední době se medializovalo propojení farmaceutických firem s některými lékaři, kterým platí dovolené nebo provize za předepisování jejich léků. Nedopadne to nakonec tak, že nebude člověka bez medikace, protože farmaceutické firmy zainteresují lékaře, aby předepisovali léky i lidem, kteří je nepotřebují?
Obávám se, že takový stav už nastal. Lékaři jsou systémově vedeni k tomu, aby co nejvíce léčili. Nemocnice jsou hodnoceny podle počtu hospitalizovaných pacientů, předepsaných léků, provedených operací a různých vyšetření. Ty údaje ale vůbec nevypovídají o tom, kolik lidí se uzdravilo. Zdravotnictví je obrovský obchod, protékají jím stovky miliard a nabízí netušené možnosti zisku. Systém potřebuje hodně nemocných lidí a vede k tomu, že když existující nemoci nestačí, vymýšlejí se nové. Říká se tomu medikalizace, vyrábění chorob z normálních problémů běžného života, které ve skutečnosti chorobami vůbec nejsou.
Máte na mysli to, co pak sledujeme v mediálních kampaních?
Média umí vyvolat strach a s vystrašenými lidmi se nejlépe manipuluje. Jeden příklad za všechny: cholesterol. Nejdřív bylo potřeba vystrašit lidi informacemi o tom, že je ohrožuje na životě. Podařilo se to dokonale. Lidé, kterým vůbec nic nebylo, se nahrnuli do ordinací, aby si nechali změřit jeho hladinu. Farmaceutické firmy současně na kongresech v exotických zemích vymývaly mozky lékařům a cvičili je v předepisování léků. Rozjel se historicky největší farmaceutický byznys. Dnes se ukazuje, že pro zdravého člověka, který má jen zvýšenou hladinu cholesterolu, nemá užívání léků žádný smysl. Naopak. Lidé víc než na cholesterol stůňou na léky proti němu. Upozornil jsem na to Státní ústav pro kontrolu léčiv a ten požádal o stanovisko specialistu na aterosklerózu pana profesora Poledne z IKEMU. Pan profesor vyjádřil názor, že „přehnaná snaha firem a zaangažovaných odborníků přehnala poněkud tlak na preskripsci statinů (léky na vysoký cholesterol – pozn. red.)“. Formuloval to opatrně, jinak ostatně ani nemohl, ale dostatečně srozumitelně.
Právě jsme svědky kampaně v souvislosti s prasečí chřipkou, přitom už se objevily zprávy, že lék Tamiflu, který lidé užívají i preventivně, má nepříznivé vedlejší účinky…
Nikdo dnes nedokáže říci, jaká je to hrozba. Podobně jako u ptačí chřipky nebo nemoci šílených krav mám pocit, že jde víc o vyvolání strachu a manipulaci s davem, než o srozumitelné vysvětlení a přiměřená opatření. V minulosti jsem nikdy tlaku nepodlehl a pro Tamiflu do lékárny nepoběžím ani dnes. Nikoho k tomu nenavádím. Je to moje osobní rozhodnutí a jsem připravený za něj nést následky.