Chtěla jsem zemřít

  V patnácti jsem poprvé přišla mezi pankáče. Kouřili, pili a brali drogy. Domů jsem začala chodit opilá a párkrát jsem přišla i zfetovaná. Rodiče se kvůli mně velmi trápili, se mnou to však ani nehnulo … Dramatické svědectví pankerky Tinky končí vyznáním: Dnes je to už deset let, co jsem uvěřila. Ani na chvíli jsem nelitovala, že jsem svůj život dala Kristu. Je to nejlepší rozhodnutí mého života.
  V patnácti letech jsem poprvé přišla mezi pankáče. Byli to pro mne zajímaví lidé. Kouřili jako já, navíc pili alkohol, fetovali toluen a brali různé drogy. Měli styl oblékání, který se mi moc líbil. Abych do party dobře zapadla, nechala jsem si vlasy obarvit na krvavě červenou barvu. Piercing v ústech a nose jsem si udělala sama jako protest proti mým rodičům. Propíchla jsem si také obočí a pupek. S partou jsme občas chodili krást do obchodu. Ne že bychom ty věci nutně potřebovali, ale brali jsme to jako srandu. Ve škole to se mnou šlo s kopce, ale já jsem si z toho nic nedělala. Dokonce jsme pili i při vyučování a někdy jsme byli tak opilí, že jsme vůbec nevěděli, co se kolem nás děje. Byla jsem namyšlená a arogantní, neuznávala jsem autority a všemi jsem pohrdala.
Alkohol, drogy, okultizmus…
Někteří z mých kamarádů byli satanisti. Četli si různé okultní a čarodějnické knihy, satanskou bibli… Já jsem se zajímala o „vúdú“. Doma jsme s kamarádkou vyvolávaly „duchy“, jednou při seanci jí z ničeho nic začaly hořet vlasy. V noci se mi zdávaly strašné sny, zjevovaly se mi všelijaké stvůry… Rodiče se kvůli mně velmi trápili, se mnou to však ani nehnulo. Domů jsem chodila zhulená, opilá a párkrát jsem přišla i zfetovaná. Kouřila jsem čím dál tím víc. Už mi nestačila jedna krabička cigaret na den. Rodičům, kamarádům i ve škole jsem neustále lhala. Zahrávala jsem si s lidmi i s jejich city. Se sestrou Gábinou a s rodiči jsem si vůbec nerozuměla. A vrcholem všeho bylo, že Gábina začala chodit mezi křesťany.
Silvestr 2000
Seděla jsem doma v pokoji se svým přítelem a Gábina se chystala na silvestrovské křesťanské shromáždění. Fakt mě to „dojalo“. „Moje sestra se zbláznila, hráblo ji, ona jde do nějaké sekty“ – vykřikovala jsem a strašně jsem se jí smála. A zatímco moje sestra na Silvestra odevzdala svůj život Pánu Ježíši, já jsem v ten večer seděla v „pajzlu“ a vyváděla hlouposti… Po Silvestru začala Gábina poslouchat křesťanskou hudbu. Hrozně mě tím provokovala. Nemohla jsem to poslouchat. Zacpávala jsem si uši a nadávala jí. Každý večer mi předčítala z Bible. Vůbec nebrala na vědomí, že o to nestojím. Byla jsem z toho „nemocná“. Jednou jsme s kámoškou seděli v pokoji a Gábina nám četla z Bible, z knihy Zjevení. Třásly jsme se strachy a já jsem se rozplakala. Od toho dne jsem se na ni už tolik nezlobila, když četla z Bible. Stále mi to vadilo, ale přesto jsem ji poslouchala, i když jsem se tvářila, že mne to nezajímá.
Vstaň a běž to říct rodičům
Přesně si vzpomínám na den, kdy můj život nabral rychlý spád a já jsem klesla opravdu hodně hluboko. Táta přišel z rodičovské schůzky smutný, zklamaný a velice rozzlobený. Dozvěděl se, že ve škole propadám ze třech předmětů a z ostatních mám čtyřky a sem tam nějakou trojku. V ten večer jsem měla strašnou „depku“. Po monologu mých nešťastných rodičů jsem šla do svého pokoje. První, co mne napadlo, bylo – zabiju se. Vzala jsem si veliké množství léků a vypila silné kapky, které jsem měla proti bolesti hlavy. Po chvíli mi začaly trnout konečky prstů na nohách i na rukách. Měla jsem pocit beznaděje. Lehla jsem si do postele a zavřela oči. V duchu jsem si řekla – a teď chcípnu. Představovala jsem si, jak to přijde. Najednou mi úplně ztuhly nohy, ruce a nakonec celé tělo. Přepadl mne nepopsatelný strach. Strach ze smrti. V duchu jsem křičela: „Tak pomůže mi někdo?“ Na moje překvapení mi ten „Někdo“ odpověděl: „Vstaň a běž to říct rodičům!“ Pomyslela jsem si: už asi blázním, jak mám vstát, když mám strnulé celé tělo a nemůžu se ani pohnout? Odpověď byla stejná: „Vstaň a běž to říct rodičům!“. S tou odpovědí se dostavila i síla vstát a říct, co se stalo. Po několika hodinách pití teplé vody a zvracení jsem byla totálně vyčerpaná, ale zachráněná. Když jsem se zklidnila, s překvapením jsem si uvědomila, že to byl Bůh, který ke mně mluvil.
Nový začátek
Rodina z toho byla otřesena. Sestřička Gábina se za mne modlila, máma plakala a táta byl z toho úplně v šoku. Ptali se mne, proč jsem to udělala. Tenkrát jsem na to nedokázala odpovědět. Dnes však vím, že to je taktika toho zlého. Trápit, zdevastovat a nakonec zabít. Uběhlo ještě několik měsíců, než jsem vyřešila otázky své budoucnosti. Rozhodla jsem se, že začnu nový život. Začala jsem důvěřovat Bohu a poprosila Božího Syna Ježíše Krista aby vstoupil do mého života. Dále jsem se rozhodla, že dokončím školu. Rozešla jsem se také s přítelem a přestala kouřit. Nikdy před tím jsem se o to nepokoušela, protože mi cigarety velice chutnaly. Ale věděla jsem, že to mám udělat. Modlila jsem se k Bohu, aby mě závislosti na nikotinu zbavil. S jeho pomocí jsem vytrvala, i když mi kamarádi cigarety nabízeli.
Učila jsem se žít podle Ježíšových slov
Toto období bylo pro mne zlomové. Na jedné straně Bůh se svou láskou a na druhé straně mě lákala moje stará parta. Selhala jsem! V partě jsem se strašně opila. Věděla jsem, že to tak dál nepůjde. Musela jsem se rozhodnout. Po vnitřním zápase jsem si nakonec vybrala Ježíše a začala jsem se setkávat s křesťany. Starou partu jsem opustila, ale úplně jsem na ně nezapomněla. Modlila jsem se za ně. Můj život byl najednou naplněn láskou, pokojem, radostí a jistotou, kterou mají lidé, kterým jsem se kdysi smála. Bylo to krásné, i když pro mne někdy nepochopitelné a nepřirozené. Učila jsem se žít podle Ježíšových slov. Bůh začal pracovat na mém charakteru. Pomalu a jemně odstraňoval moje zlozvyky a věci, které mi bránily ještě více se k Němu přiblížit. Cítila jsem, že mne Bůh vede k důležitému kroku – odstranit věci, které mne spojovaly s minulostí. Nejprve jsem rozstříhala na malé kousky tričko s nápisem „Antichrist superstar“, které pro mne znamenalo mnoho. Potom jsem z okna vyhodila amulet. Dále jsem zničila všechny satanistické kazety a věci, které mne spojovaly se starým životem. Za několik měsíců jsem se rozhodla, že se nechám pokřtít. Byl to nejúžasnější dárek k mým sedmnáctým narozeninám.
Nejlepší rozhodnutí mého života
Po třech letech od mého obrácení učinil Bůh v naší rodině zázrak. Jak se o tom píše v Božím Slově – „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě“ (Skutky apoštolů 16, 31). Přesně to se stalo v naší rodině od Silvestra 2000, kdy se obrátila moje sestra. Po ní já a později máma s tátou. Bůh splnil to, co slíbil, a já jsem mu za to velice vděčná.
Pán začal otevírat také srdce mých bývalých přátel. Uspořádali jsme evangelizační koncert v jednom z „pankových“ podniků v Košicích, aby i jeho návštěvníci měli příležitost dozvědět se více o Bohu. Pán mi dává mnoho příležitostí hovořit s nimi o smyslu života.
Dnes je to už deset let, co jsem křesťanka. Ani na chvíli jsem nelitovala, že jsem svůj život dala Kristu. Je to nejlepší rozhodnutí mého života. 

Tinka Hyllová 
Text zkrácen a upraven se svolením autorky – původní text ve slovenštině – www.jezis.cz