Na cestě

Ježíš řekl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne." (Bible, Janovo evangelium 14.6)

Při svém putování životem jsem hledal odpovědi a pravdy pravdoucí, kterými by nic neotřáslo. Neuměl jsem se spokojit s podmínkami, které život nabízel. Cítil jsem v sobě podivné nepochopitelné prázdno a vší silou jsem se ho snažil zaplnit. Ve škole jsem většinou nemíval problémy, dokonce jsem na sebe upozorňoval svými dobrými výsledky. Protože jsme bydleli na vesnici, nemohl jsem dost dobře zapadnout do stylu zábavy svých spolužáků. První projevy dospívání a hledání se objevily až ve 3. ročníku gymnázia. Do té doby byl mým velkým vzorem filmový herec Arnold Schwarzenegger. Po něm se mou krevní skupinou stal death metal. Identifikoval jsem se s image člověka, nosícího dlouhé vlasy, který pije trochu víc než ostatní a umí skvěle tančit na tvrdou hudbu. Potřeba odlišit se od ostatních mě ještě víc vedla k povrchnímu satanismu a k¨patologické slovní zásobě. Oblíbené předměty chemie a biologie mě přivedly na farmacii. Vyhovoval mi nalinkovaný řád a ten jsem očekával v armádě. Spojil jsem tedy příjemné s užitečným a začal studovat vojenskou farmacii. Ovšem co je to farmacie jsem v podstatě netušil. Vojáci se starali o zajištění mého studia a já pomalu zjišťoval 2 věci. Že česká armáda mi nemá co nabídnout a že s mým studiem něco není v pořádku. Místo farmacie jsem zkoumal podvědomí, asociace, psychologii, záhady a magično. Svou roli sehrála i počítačová závislost na hře Terminátor - Future Shock, která spolkla většinu jednoho důležitého zkouškového období.

Hledání duchovna. Až do neslavného konce studia mě provázela životem dívka, která se mnou sdílela mé zájmy. S koncem mých studií však skončil i náš tříletý vztah. Neshodli jsme se nejen na roli peněz v našich životech - ona chtěla zemřít bohatá v luxusním domě, já chtěl zemřít v náruči přírody hladem. Tou dobou jsem věděl, že tělesný vztah je slepá ulička a že nechci peníze jako smysl života. Studentskou svobodu mi tedy nahradila realita zaměstnání. Začal jsem vyrábět plastové záchodky a nádrže. Po 2 měsících jsem dostal nabídku místa na Farmaceutické fakultě. V té době už se mnou hledala ono "něco" druhá slečna. Bylo to období iracionálního a emocionálního chápání světa. Ponořili jsme se do hledání v oblasti spirituality a smyslových prožitků všeho druhu. Naším posledním společným tématem byly horoskopy - čínský, lunární, keltský, osobní, sebeidentifikace skrze přírodní jevy apod. Přitom jsem se stihl zběžně obeznámit s hinduismem, integrální jógou, celestýnským proroctvím, i-ťingem a fyzickou sebeočistou. Učil jsem se vidět auru, ovládat proudy energie běhající mým tělem, číst z ruky, znát tajemství grafologie i oční duhovky. Pokus s podvědomím mě úspěšně vrátil do minulosti, kde jsem léčil svůj nepojmenovatelný komplex tuhé fialové koule volně visící v prostoru. Měl jsem za sebou zkušenosti s marihuanou. Stále jsem měl pocit nedokonalosti a všechno kolem bylo dál bez záruky stejně jako dřív.

Nic se nezměnilo. Věci najednou dostaly spád, když vyšla nová kazeta kapely jménem Sadist, plná pestrého a dostatečně šíleného dethu. Ve své naivní představě jsem očekával, že tato "dokonalá hudba" osloví a změní úplně každého člověka na zeměkouli. Za pár týdnů jsem však zjistil, že se nic nezměnilo. Zklamaný jsem se zamyslel: Co je základní a neměnná pravda, která platí bez rozdílu pro každého jednotlivce? Pravda, která má na svědomí řád vesmíru a tudíž i lidský život? Byl jsem přesycený neustálým řešením povrchních problémů a malicherností. Bylo mi jasné, že když tu pravdu najdu, najdu i odpovědi na všechny moje zmatky. Zvláštní tušení, že řešení skutečně existuje, mě hnalo vpřed o poznání rychleji než kdy předtím. Nešlo mi na rozum, jak mohou lidé věřit v neurčitého a neviditelného Boha. V té době mě přesto zaujal film Ježíš, který mi jako doposud jediný dal naději šťastně žít. Začal jsem číst Bibli a zjistil jsem, že spojuje všechny základní etické prvky, které jsem do té doby chápal pouze izolovaně. Logický sled mých myšlenek vyústil v potřebu zeptat se někoho na křesťanskou víru. Do 14 dnů jsem měl základní informace o pilířích víry, moc jsem jim však nerozuměl. Byl jsem z toho otráven a vyčerpán. Věděl jsem však, že cesta zpátky neexistuje. Všechny mosty jsem za sebou spálil. Snažil jsem se faktu křesťanství porozumět podle osvědčeného návodu esoterické kuchařky. To však nefungovalo.

Našel jsem pravdu. Celé 4 měsíce mi trvalo, než jsem se vzdal a snad si i přiznal, že nevím, jak dál. A pak, v květnu 2000 se konal křest v řece Orlici. Chtěl jsem vědět, o čem takový křest je, kdyby se mi to náhodou někdy hodilo. Požádal jsem proto jednoho z přítomných o rozhovor. Znovu mi vysvětlil, jak křesťanská víra funguje - a já konečně pochopil! Došlo mi, že vše, co se píše v Bibli, myslí Bůh vážně. Nabízí nám možnost poznávat Ho skrze Ježíše Krista, který jako vtělený Bůh - Syn přišel na naši Zem. Přišel jako dlouho očekávaný Spasitel, aby podal pravdivé svědectví o Bohu Otci a zaplatil za lidský hřích svým vlastním životem. Pochopil jsem, že jen skrze Ježíše mohu zvítězit nad pýchou, lží, sobectvím a nenávistí - prostě nad hříchem, jehož následkem je smrt. A že jen skrze něj mohu poznat čistou Boží lásku a ničím nedeformovanou reálnou osvobozující pravdu. To je poznání, které nechci vyměnit za nic na světě!

"Neboť Bůh tak miloval světl, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný!" (Bible, Janovo evangelium 3.16)