Existuje řešení pro můj život?

Při jedné rvačce proti mně vyskočil rozzuřený muž s nožem v ruce. Na reakci už bylo pozdě. Všechno ve mně křičelo: "Bože, pomoz mi!" V tom okamžiku ten člověk znehybněl. Chtěl jsem ho začít mlátit, ale nemohl jsem. Něco se ve mně hnulo. Stáli jsme chvíli nehybně. Nějaký vnitřní hlas mi říkal: "Bude to tvoje smrt, když budeš ode mne stále utíkat." Věděl jsem, že tuto myšlenku mi dal sám Bůh. Byl jsem jako ochrnutý. Po chvíli jsme muži řekl, ať mi ten nůž dá. Myslel jsem, že blouzním, když pomalu natáhl ruku, podal mi nůž a dešel.

Moje povaha mi dělala problémy. Vyrůstal jsem v rodině evangelického faráře. Ve škole se mi moc nedařilo a navíc jsem měl mnoho problémů kvůli mé agresivní povaze. Stále docházelo k různým konfliktům a rvačkám. S bratrem jsem si také moc nerozuměl, často jsme se hádali. Zřejmě proto mne otec brával na své cesty. Seděl jsem na různých bohoslužbách a pozorně naslouchal. Naučil jsem se hodně zajímavých věc¨í z Bible, ale jakou mají souvislost s mým životem, jsem nechápal. Až ve 14 letech jsem slyšel jedno kázání, které mne zasáhlo jako blesk. Přál jsem si, aby mě Ježíš změnil.

Největší chyba mého života. Po této události se můj život zklidnil. Začal jsem se věnovat skautingu a hlavně jsem chodil do fitncentra. Trénoval jsem jako posedlý. Dokonce jsem to dotáhl na vícemistra v kulturistice. Krátce před svými 18. narozeninami jsem udělal velkou chybu. Bez řidičského průkazu jsem sedl za volant auta a zavinil nehodu. Srazil jsem 1 člověka a způsobil mu zranění. Pojišťovna nezaplatila výdaje za léčení, a proto jsem musel po víkendech vydělávat peníze. Všechny plány, které jsem měl pro svůj život, byly pryč.

Stal jsem se vyhazovačem. Dostal jsem pracovní nabídku jako vyhazovač na diskotéce. Díky náročnému tréninku ve fitcentru jsem měl pro tuto práci dobré předpoklady. Téměř každý večer tam byly hádky a rvačky. Hodně mých kolegů bylo zbito i zraněno, nože byly taseny a také použity. Viděl jsem nesmyslnost tohoto násilí, ale taková byla realita. Musel jsem pokračovat dál. Byl jsem stále agresivnější, což mi přineslo ještě více problémů. Moje snoubenka to už nevydržela aopustila mě. Dostal jsem se skutečně až na dno. Ještě dnes přesně vidím, jak jsem jednou volal ke hvězdám: "Bože, co to má být? Nevím si rady se svým životem. Prosím tě, pomöz mi!"

Cenná zkušenost. Vzpomínám si zvláště na jednu událost. Před diskotékou se objevila skupina lidí ozbrojených basebalovými pálkami, noži a jinými zbraněmi. Chtěli se pomstít za to, že jsme některé z nich v noci vyhodili. V té chvíli nás u dveří bylo proti nim málo a jeden řekl: "Teď je konec, to nezvládneme." Naše diskotéka byla často přepadena a vypleněna, ale tentokrát to pro nás vypadalo opravdu špatně. Když tě mají jednou na zemi, udělají s tebou cokoli. Hluboko v nitruk jsem slyšel, jak mi Bůh říká: "Já jsem Bůh pokoje, důvěřuj mi." Najednou jsem věděl, že nejlepším řešením bude, když k nim půjdu. Kolegové mě chtěli zadržet a říkali mi: "Když tam půjdeš, utýrají tě k smrti." jako bych to nevěděl sám. Mluvil jsem s nimi. nevím, co se stalo, ale asi po 20 minutách sebrali svoje zbraně a odešli. Když jsem se vrátil ke svým kolegům, jeden z nich řekl: "Tvůj Bůh opravdu žije."

Rozhodnutí. Velké utrpení, se kterým jsem se ve své práci setkával, mě víc a víc ničilo. Stále častěji jsem potkával lidi, kteří byli v koncích a nevěděli, jak dál. Svoje problémy řešili alkoholem. Začal jsem zase Bibli a dostával jsem odpovědi na otázky, které jsem hledal. Moje víra v té době rostla a sílila. Pravidelně jsem jezdil na bohoslužby, někdy přímo z diskotéky. Zkušenosti, které jsem zažil v poslední době, mě vedly k ráznému rozhodnutí: Už nechci dál pracovat na diskotékách, ale chci plně důvěřovat Bohu. Věřím, že se o mě postará.