Příběhy 

P Ř Í B Ě H   P R V N Í :
Část. I - Rozhovor s paní Bohatcovou
Jaké problémy Vám přinášela obezita? Když jsem se dostala až na 84 kilogramů, tak už jsem se cítila svou nadváhou hodně omezovaná. Strašně jsem se styděla na návštěvách, trpěla jsem komplexy, že jsem silná a tak jsem raději moc nechodila mezi lidi. Zadýchávala jsem se při běžném pohybu. Velmi jsem se potila, špatně jsem se cítila při pohybu. Tělo bylo těžké, i po krátkodobé fyzické aktivitě jsem se cítila velice unavená.
Zkoušela jste nějaké jiné metody hubnutí? Pokoušela jsem se hubnout již několikrát. Z počátku jsem třeba 2-3 dny téměř nejedla, ale to se nedalo vydržet a pak jsem toho v následujících dnech spořádala dvakrát více než obvykle. Zkoušela jsem taky nějaké čaje a tabletky, ale při nich jsem žádné změny nezaznamenala. Snažila jsem se vydržet na dietách co nejdéle, ale tak do jednoho měsíce jsem to vždy vzdala, protože jsem byla vyčerpaná, stále mě trápil hlad, cítila jsem se slabá, taky jsem byla nervózní.
Proč jste se rozhodla hubnout? Chtěla jsem mít hezčí postavu, zbavit se pocení, zadýchávání. Bylo mi 26 let a byla jsem bez kondice, fyzicky jsem se cítila mnohem starší, s tím jsem musela něco udělat. Vůbec jsem se sama sobě nelíbila.
Co Vás přivedlo do poradny Nutrivia? Procházela jsem internet, narážela na různé společnosti a poradce. Stránky Nutrivie mě oslovily ze všech nejvíce. Bylo tam hodně informací kolem taktiky hubnutí, konkrétní rady jak postupovat. Připadalo mně, že v Nutrivii bych mohla najít to, co potřebuji.
Jak Vám vyhotovoval přístup ze strany Nutrivie? Byla jsem velice spokojená. Zpočátku jsem se musela nutit do těch denních záznamů toho co jím a jak se pohybuji. Nechtělo se mi nic zaznamenávat. Pak jsem se přinutila a časem jsem viděla na těch záznamech, kde dělám chyby. S poradcem jsme pak záznamy na schůzkách rozebírali a ukazovali si jak by se to dalo udělat jinak. Vůbec jsem vlastně nedostala přesný jídelníček. Brzy jsem sama pochopila, jak na to. Vlastně jsem ani nedržela žádnou dietu. V jídle jsem si prostě udělala pořádek. Už to nebylo jako dříve, když jsem pár dní vydržela nejíst a pak vše okamžitě dohnala přejídáním. Co mi moc pomáhalo, bylo to, že jsem věděla, že jsem pod kontrolou. Že se budu na příští schůzce v Nutrivii měřit na Bodystatu, že ukážu poradci své jídelníčky a záznamy pohybu. Ten pocit dohledu dělá hrozně moc. Velice mi pomáhalo, že jsem to mohla rozebírat s někým, kdo tomu rozumí a kdo odhalí mé chyby.
Jak jste snášela celý redukční program? Jak se Vám dařilo dodržovat jídelníček a naplánované pohybové aktivity? Dobře, chce to jen trochu se snažit a vytrvat. Samozřejmě bez silné vůle to nejde. Ale rozhodla jsem se, že tentokrát to musím dokázat. Měla jsem jasný cíl. V průběhu programu jsem čím dál více věřila, že jej dosáhnu. Postupně jsem si zvykla na trochu jiný způsob jezení než dříve. A taky na pravidelný pohyb. S tím, jak přicházely výsledky, jsem se cítila silnější a silnější. Přesto, že jsem měla podle záznamů menší příjem energie, necítila jsem se vůbec unavená a slabá jako dříve, když jsem držela nějakou dietu. Naopak jsem sledovala, jak jsem stále výkonnější. Cvičila jsem 2x denně a tělo si na krátké cvičení ráno a před večeří zvyklo.
Měla jste při hubnutí nějaké krize? Co Vám je pomohlo překonat? Nikdy jsem nesportovala a neměla jsem pohyb ráda. Po konzultacích v poradně jsem se přece jenom k pohybu přinutila. Cvičit se mi nechtělo, od přírody jsem líná, ale když jsem viděla jak cvičení podporuje moje úspěchy, začala jsem si na pravidelnou fyzickou aktivitu zvykat. No a dobré výsledky při hubnutí mě pak úplně popoháněly do cvičení. Když jsem se přinutila, tak jsem se po cvičení cítila moc dobře. Dnes beru pohyb jako normální věc. Mám radost z toho jak se mi obnovila kondice a kolik mám energie. Zjistila jsem, že hubnout jenom stravou se nevyplácí. S pohybem to opravdu jde rychleji. Jedno bez druhého asi nemůže být. Mám kamarádky, které chodí téměř denně do fitness centra, opravdu tam poctivě cvičí. Jenže pak si dají tabulku čokolády a všechno si pokazí. A tak stále nejsou se svojí postavou spokojené.
Jak rychle Vám klesala hmotnost? Poměrně rychle, až jsem byla překvapená. První měsíc jsem shodila 2 kg, další měsíc 3 kg. Na konci července 2007 – tři měsíce od začátku hubnutí s Nutrivií jsem měla o 12 kg méně než na počátku.
Po ukončení aktivní spolupráce s poradnou Nutrivia, jak se vyvíjela Vaše hmotnost dále? Pokračovala jsem v tom samém jídelníčku a pohybu dále a během podzimu jsem ztratila dalších 8 kg. V současné době vážím o 27 kg méně než vloni v květnu a jsem spokojená. Tuto hmotnost si držím již čtvrt roku. Dostala jsem se tam, kam jsem chtěla. Jsem si jistá, že už znovu nepřiberu a nebudu muset držet žádné diety.
V čem Vám zhubnutí nejvíc pomohlo? Zvýšila jsem si sebevědomí. Vypadám lépe a také mám dobrý pocit, že jsem něco dokázala. Nestydím se vyjít ven mezi lidi. Už nemám problémy na návštěvách u příbuzných a přátel. Naučila jsem se třeba na návštěvě u pohoštění říkat ne. Někdy, abych neurazila, si vyberu salát nebo něco lehkého. Vůbec nemám výčitky z toho, že si někdy dám více, než normálně. Dokážu to srovnat v dalším dnu menšími porcemi a cvičením. Prostě vím jak na to.
Co by jste poradila ostatním lidem s nadváhou? Doporučuji hubnout rozumně a vyhnout se všem extrémům. Nehledat naději v zázračných preparátech. Ty nadváhu nevyřeší. Pokuste se udělat si pořádek v jídelníčku a cvičte. A hlavně na trvalo. Stačí malé změny, výsledky se časem objeví. Mám vyzkoušeno, že stačí jen 15 minut cvičení doma na večer. Musí to však být pravidelně. Není to hned. Teprve po nějaké době uvidíte výsledky. Stejně tak je to s jídlem. Pár dní vzorného stravovaní ještě nic neznamená. Asi se vyplatí nechat si poradit u odborníků. Nerozjíždět pod vlastním vedením jednu dietu za druhou, ničemu to nepomůže. Teď už vím, kolik jsem dělala zbytečných chyb.

Část II. - Komentář nutričního poradce Vlastimila Chadim 
Paní Bohatcová přišla do poradny na začátku května 2007. Absolvovala pět konzultací s nutričním poradcem, po jednom sezení s fyzioterapeutkou, psycholožkou a obezitologem. Každý jsme se na paní Bohatcové svým způsobem „podepsali“. Rád bych zhodnotil výsledky paní Bohatcové z antropometrického pohledu – složení těla. V následující tabulce můžete sledovat vývoj redukce nadváhy paní Bohatcové od května 2007 po březen 2008. Uvedená data jsou hodnoty naměřené Bodystatem 1500.
Tabulka: Vývoj složení těla klientky v období květen 2007 – březen 2008

P Ř Í B Ě H   D R U H Ý :
Část. I - Rozhovor se slečnou K.
Zkuste se nám v krátkosti představit. Kolik vám je roků? Jak vypadala vaše váha v dětství a v pubertě? Je mi 22 let, jsem studentka. Nikdy jsem s váhou neměla žádné problémy. Nejsem příliš sportovně založený typ, takže vysportovanou postavu jsem neměla nikdy, ale vždy jsem byla spíš štíhlá (nikdy ne však nějak extrémně hubená). Myslím, že ani puberta se na mojí váze nějak výrazně nepodepsala. Samozřejmě jsem postupně trochu přibírala a kila řešila jako každá holka, ale nikdy to nedošlo dál než jen k řečem, protože moje váha byla pořád v normálu. Zlom nastal až když jsem začala chodit na vysokou. Moje váha tehdy na začátku prvního ročníku byla cca 70kg na 180cm. Během 3 let studia se moje váha vyšplhala na moji nejvyšší hmotnost asi 88kg, kterou jsem na sobě nosila dalšího půl roku, a proto jsem se rozhodla to řešit. Samozřejmě vím, že to bylo nepravidelnou nezdravou stravou a žádným pohybem, ale předtím jsem se stravovala stejně a pohybu jsem nikdy moc neměla takže proč jsem začala takhle naráz přibírat vlastně nevím.
Pokoušela jste se hubnout již před tím, než jste se dostala do NUTRIVIE? Jaké byly výsledky? Většinou jsem o hubnutí jen mluvila (asi jako většina žen), do hubnutí jsem se pustila opravdu jen jednou (asi 2 roky zpět). Zvolila sem metodu dělené stravy a začala jsem se snažit sportovat (téměř obden jsem běhala půl hodiny na Orbitreku). Už nevím úplně přesně jak dlouho mi tato dieta vydržela, myslím že tak 2 měsíce kdy jsem opravdu shodila kolem 6ti kilo. Do roka byla ale veškerá kila zpět a myslím, že i ještě něco navíc. Po 2 měsících na dělené stravě jsem se totiž pomalu začala vracet k původním stravovacím návykům a přestala sportovat.
Co vám nejvíce vadilo na nadváze? Měla jste nějaké zdravotní nebo sociální potíže související s nadváhou? Myslím, že moje nadváha nebyla nějak extrémní. Vím že přibraných 18kilo není málo, ale díky mojí výšce (asi 180cm) jsem se cítila spíš víc oplácaná než vyloženě tlustá. Žádné zdravotní problémy jsem nepozorovala. Nejvíc mě na nadváze vadilo samozřejmě jak vypadám. V reálu sem se cítila pořád stejně jako v dobách kdy sem tolik kilo neměla,ale když sem se podívala na nějaké fotky tak to byla hrůza.
Jaký životní styl je podle vás dražší? Před zhubnutím nebo po něm? Dražší je současný životní styl (tzn.při hubnutí), ale nejsou to nějaké extrémní rozdíly a určitě to za to stojí a nijak mě to netrápí, že dávám do jídla víc peněz. Oproti dřívějšku pro sebe kupuji více zeleniny a ovoce, ale zase nenakupuji žádné ochucované jogurty, pudinky, polévky a jídla v sáčku, pizzy, salámy apod., takže se to víceméně kompenzuje i cenově.
Co byla vaše největší motivace pro zhubnutí? Vzhled.
Jaké byly stravovací návyky ve vaší rodině? Měli nebo mají nadváhu i vaši rodiče, případně sourozenci? V naší rodině se hrozně dobře vaří. Teď už doma nebydlím, ale funguje to pořád stejně. Každý den je uvařeno nějaké teplé jídlo, které mnohdy vystačí na oběd i na večeři. Jsou to různá jídla od pečeného masa s přílohou, řízky, Čína, ryby apod. až po omáčky. Vždycky byl nastaven systém snídaně-oběd-večeře. Problém byl však v tom, že mezi těmito jídly jsem si ještě dopřávala pudinky, oplatky apod. Taky jsem nebyla nikdy naučená pít vodu, ale oslazené šťávy. Víkendy většinou trávím u rodičů i teď, takže na obědy si daná jídla dám mnohdy i s nějakým zákuskem, ale snažím se dát jen přiměřené množství, nepřidávat si. Během doby hubnutí se mi zaryla do paměti 3 hodinová mezera mezi jídlem a tu se snažím už dodržovat vždy i když jsem o víkendu u rodičů, takže už mě nezbývá místo na další oplatky, brambůrky a podobné. V rodině není nikdo vyloženě vychrtlý, ale ani nijak hodně obézní. Otec a bratr jsou štíhlé typy a podporují to také sportem, který provozují hodně často. Já s mamkou máme sklony k tloustnutí a sportům moc neholdujeme a to se na postavách podepisuje.
Jaké byly vaše pohybové aktivity před hubnutím? Pohybové aktivity mám spíše nárazové. V zimě lyžování, v létě občas kolečkové brusle, kolo. Rozhodně ale pohyb není součástí mého běžného dne, nebaví mě.
Co bylo při hubnutí pro vás nejobtížnější? Měla jste nějakou krizi? Co vám pomohlo při jejím překonání? Nejobtížnější bylo dodržet opravdu ty 3 hodinové rozestupy mezi jakýmkoliv jídlem. Když jsem byla např.celý den doma, tak bylo hodně těžké nechodit nic uzobávat z lednice, ale dá se na to zvyknout. Taky jsou hodně těžké rodinné oslavy, které pořád probíhají, protože tam je dobrého jídla plno. Snažím se ale při těchto příležitostech nepřejídat a tyto občasné úlety v jídle mimo režim si nijak nevyčítat.
Jaký pohyb jste provozovala při hubnutí a nyní? Při hubnutí jsem se snažila běhat na Orbitreku půl hodiny tak 2-3x do týdne ale jakmile mi teď začalo zkouškové období ve škole přestala jsem. Mám v plánu začít zase potom. Vím ale, že jsem typ, který nebude pravidelně vykonávat žádný sport, prostě mě to nebaví a neslouží mi to k odreagování a odpočinku ale spíš naopak. Prostě nejsem sportovně založený člověk.
Už jste spokojená se svou váhou, nebo ještě budete dále hubnout? Jsem ráda, že se mi podařilo shodit, ale úplně spokojená ještě nejsem. V současnosti mám asi 75kg a chtěla bych mít +-70kg. Takž ještě nějaké to kilo zbývá.
Co vám po zhubnutí udělalo největší radost? Že si toho občas někdo všimne, že sem shodila a že si můžu zase obléknout několik let staré kalhoty.
Musela jste obměnit šatník? Jsem typ hrušky, takže s vrchním oblečením jako trička, svetříky atd. jsem výrazné problémy neměla nikdy vlezla jsem se i v nejtlustším období do 40tky. Samozřejmě jsem se ale v obtaženějších věcech vůbec necítila dobře. Větší problém jsou kalhoty. Sháněly se mi špatně i když jsem měla 70kg, možná je to taky tou výškou. Dopracovala jsem se postupně až na velikost 44-46 a přišlo mi, že se už vůbec nic nedá sehnat. Svůj šatník jsem neobměňovala a ani nějak výrazně nebudu. Nakupování nemám vůbec ráda. Trička nosím pořád stejná. Jediné co jsem si teď koupila jsou nové kalhoty. Myslela jsem si ale,že když sem shodila budou se mi kalhoty nakupovat líp a aspoň některé modely obleču, ale není to vůbec pravda. I v současnosti jsem kalhoty sháněla dost těžce. Řekla bych,že to bylo úplně stejné vypětí jako když jsem sháněla kalhoty při 88kg :-)
Věříte, že už si udržíte zdravý životní styl? Je možné, že zase ztracené kilogramy naberete? Možné je všechno, ale já doufám, že už to zpět nenaberu. Současný způsob stravy neberu jako dietu ale jako fakt. Tak doufám, že když se budu snažit neporušovat zaběhnutý režim, tak že se moje váha zase nevymkne kontrole.
Co byste poradila těm, kteří chtějí zhubnout? Musíte mít podporu v lidech, kteří s vámi sdílí domácnost. Když po vás budou chtít stále něco dobrého vyvářet, tak půjde hubnutí hodně těžko. Koupit si do kuchyně malou digitální váhu a vážit si všechno jídlo (aspoň ze začátku), dodržovat doporučené množství a nepřidávat si. Nenakupovat vůbec věci o kterých víte, že nejsou pro hubnutí vhodné (např. čokolády, oplatky, polévky ze sáčku apod.). Tyto věci nenakupujte ani pro jiné členy domácnosti protože je v konečném důsledku stejně sníte vy, kteří se snažíte hubnout. Koupit si krabičky a na každý den si do nich připravit a odvážit jídlo (např.svačina,oběd, svačina) a nic jiného než je v krabičkách už přes den v práci nejíst. Krabičky nejsou nutné pokud je člověk celý den doma, ale i tak je nutné si oddělit svou porci a už si nepřidávat. 
Děkujeme za rozhovor a přejeme vám, ať si udržíte zdravý životní styl už napořád!!!

Část. II - Rozbor výsledků
Na následujícím grafu z BODYSTATU je přehledně vidět, jak slečna K. od ledna do dubna 2009 v NUTRIVII hubla. V následující tabulce, která je rovněž přetištěna z BODYSTATU (omlouvám se za kvalitu...snad to váš monitor zobrazí), je dobře vidět, že zhubla téměř 10 kg čistého tuku, přičemž nedošlo k výzamnější ztrátě aktivní tělesné hmoty (=ATH). Je to názorný příklad zdravého hubnutí s minimálním rizikem následného jo-jo efektu.
Graf:

Hodnoty:

P Ř Í B Ě H   T Ř E T Í :
Rozhovor s panem Slavíčkem
Zkuste se nám v krátkosti představit. Kolik vám je roků? Jak vypadala vaše váha v dětství a v pubertě? Jaké máte povolání? Je mi 37 roků. V dětství jsem nebyl žádný tlouštík, ale ani vyloženě hubený. V pubertě jsem hodně sportoval, hrál jsem závodně kopanou a to se příznivě projevilo na váze. V období mezi 17 a 20 lety jsem vážil kolem 70 kg. Kvůli komplikacím s kotníky jsem přestal aktivně sportovat a ještě jsem změnil práci. Začal jsem jezdit na tzv. montáže. Tato změna životního stylu se na mé váze projevila velice negativně (103kg). V současnosti podnikám, řídím firmu v oblasti finančního poradenství.
Jaké byly stravovací návyky ve vaší rodině? Měli nebo mají nadváhu i vaši rodiče, případně sourozenci? Stravovací návyky v dětství byly z mého dnešního pohledu „ hrozné“. Jedli jsme hodně tučného masa, omáčky, knedlíky a smažené jídlo bylo naprostou každodenní realitou. Mému bratrovi je 34 let, dodnes hraje aktivně fotbal, s váhou problémy nemá. Otec zemřel když mu bylo 43 let, kdy do 40 roků aktivně sportoval. Poté co se sportem přestal, výrazně přibral. Maminka s váhou rovněž bojuje.
Co vám nejvíce vadilo na nadváze? Měl jste nějaké zdravotní nebo sociální potíže související s nadváhou? Právě zdravotní problémy a rodinná anamnéza mě nejvíc přinutili ke spolupráci s Nutrivií. Několik let jsem bral léky na vysoký tlak a cholesterol. Ale i sociální stránka hrála významnou roli v touze zhubnout. V současném podnikání často vystupuji před lidmi, přednáším na seminářích a vtipy kolegů typu „tlustý manažer, dobrý manažer“ mě opravdu nebavily…
Pokoušel jste se hubnout již před tím, než jste se dostal do NUTRIVIE? Jaké byly výsledky? Hubnout jsem se pokoušel snad tisíckrát. A výsledek? Po čase vždy pár kilo navíc.
Jaké byly vaše pohybové aktivity před hubnutím? Jednou do týdne squash. Jinak nic.
Jak jste se dozvěděl o NUTRIVII, co vás přesvědčilo, abyste se objednal? O Nutrivii jsem se dozvěděl od kamaráda lékaře a přesvědčilo mě velké množství neúspěšných pokusů, kdy mě nikdo odborně nevedl.
Co byla vaše největší motivace pro zhubnutí? Největší motivací bylo zlepšit si zdraví, zbavit se léků. Velká motivace jsou moje děti, které se mě často vyptávali, proč mám tak velké břicho :-)
Jaký pohyb jste provozoval při hubnutí a nyní? V současnosti sportuji minimálně 3x týdně, spíše vícekrát. Pokračuji ve squashi, přidal jsem badminton, rotoped, začal jsem hrát golf. Několikrát jsem navštívil i posilovnu, ale to pro mě není to pravé ořechové.
Co bylo při hubnutí pro vás nejobtížnější? Měl jste nějakou krizi? Co vám pomohlo při jejím překonání? V začátku bylo nejobtížnější dodržovat pravidelné intervaly mezi jídly a nic „neuzobávat“. A samozřejmě různé oslavy, kde je hodně dobrého jídla a pití. Vážnější krizi jsem neměl, když jsem měl chuť na čokoládu, tak jsem si ji vzal místo svačiny.
Už jste spokojený se svou váhou, nebo ještě budete dále hubnout? Spokojený stále nejsem. Ještě mi zbývá 5kg k váze, kterou jsem si dal za cíl (85kg).
Co vám po zhubnutí udělalo největší radost? Největší radost mi dělá uznání kolegů a rodiny. A to, že jsem se zbavil některých léků.
Musel jste obměnit šatník? Ano, částečně jsem musel šatník změnit. A rád…
Věříte, že už si udržíte zdravý životní styl? Je možné, že zase ztracené kilogramy naberete? Věřím si! Zdravý životní styl neberu jako dietu.
Jaký životní styl je podle vás dražší? Před zhubnutím nebo po něm? Myslím si, že dražší životní styl byl před zhubnutím. Často jsem jedl různé sladkosti, nevyhýbal jsem se ani dobrému vínu i jinému alkoholu, což si teď nemůžu a ani nechci dovolit. Je docela rozdíl si dát dvě sklenky vína týdně, než vypít několik lahví…
Co byste poradil těm, kteří chtějí zhubnout? Naplánujte si postupné kroky k němu. Nenechejte se ovlivnit od známých (… jeden věneček si přece můžeš dát…). Dodržujte pravidelné intervaly mezi jídly, nečekejte až budete mít hlad. Nemějte doma zásobu „zakázaných“ potravin. Jídlo si važte a nepřidávejte si. Jezte 5x denně zeleninu. Nemějte výčitky svědomí, když zhřešíte. Sportujte.
Děkujeme za rozhovor.