Ztracená ovečka

Jeden pastýř měl velké stádo ovcí. Bylo jich sto. Všechny miloval a každou ovečku znal podle jména. Vyhledával pro ně jen ty nejlepší pastviny. A stádo ho poslušně a věrně následovalo. Jednoho dne si však pastýř všiml, že mu jedna ovečka chybí. Kde mohla zůstat? Jak dlouho už asi nešla se stádem? Kde zabloudila? Takové otázky probíhaly pastýři hlavou. Volal svým mocným hlasem zatoulanou ovečku, ale ona se neozývala. Okamžitě se rozhodl: musím jít ovečce na pomoc, musím ji zachránit! Zanechal svých 99 ovcí na místě jen se svým věrným psem a vydal se na cestu. Hledal tu jedinou, která se mu ztratila. Ustavičně na ovečku myslel: "Jak se jí teď asi daří? Jistě bude mít veliký strach. jen aby se jí nic zlého nestalo!" - dělal si pastýř velké starosti. Najednou se zastavil a zbystřil svoji pozornost. Zdálo se mu, jako by zdáli něco zaslechl. Nebylo to slabé, plačtivé mečení jeho ovečky? Zrychluje kroky a bedlivě naslouchá, odkud se naříkání ozývá. Konečně jsou ovečku poznává a volá ji jejím jménem. A zanedlouho ji už vidí, zapletenou do hustého křoví. S velikou radostí ji pastýř bere na ramena. Ovečka se k němu tiskne, plná vděčnosti a radosti. Konečně už skončilo její trápení.

Pán Ježíš jedná podobně s námi lidmi. Pečuje o nás a je naším dobrým Pastýřem. na každém z nás mu záleží a každého z nás miluje!