PROČ máme v červenci dva svátky??

Neuvěřitelné!! 
V jednom šasopise jsem si přečetl článek, který mne překvapil. Popisoval zážitek manželů - Američanů, kteří se na své cestě za poznáním Evropy chtěli co nejvíce dovědět o bohatých dějinách naší země. Přiletěli do Prahy začátkem července a hned na trefili do 2 svátečních dnů, kdy se nepracovalo a obchody byly zavřené. Zajímali se, proč, ale ani receptční v hotelu, ani číšník nic nevěděli. Konstatovali jen, že jsou dva dny svátky. Nic víc se nedověděli ani od pokojské, ani od dalších lidí, které nahodile oslovili.. neuspokojivé odpovědi jen stupňovaly jejich zvědavost, a tak se tím usilovněji pídili po vysvětlení. Nakonec, když už to téměř vzdávali, jim kdosi prozradil: "Pátého července je svátek Konstantina a a Metoděje, šestého července vzpomínáme upálení Mistra Jana Husa." O Husovi sice něco věděli, ale Konstantin a Metoděj - to byla jména, která nikdy neslyšeli. Tak si nedali pokoj, až vypátrali tolik, že nakonec mohli poučit ty, kterých se předtím marně tázali. Když se vrátili do Ameriky, poslali svým přátelům dopis: "Nemůžeme než vám závidět vaše obdivuhodné a bohaté dějiny. Udělejte však něco, aby se lidé dověděli, proč mají v červenci dva volné dny!"

CO nám právem závidí nejen Amerika?
Pojem času a vzdálenosti je vskutku relativní. Pro nás, občany České republiky, tisíc kilometrů znamená již velkou vzdálenost, zatímco pohled na posledních tři sta let našich dějin považujeme za ohlédnutí do nedávné minulosti. U Američanů je tomu právě naopak. Tisíc kilometrů, to je pro ně "kousek za rohem", kdežto 300 roků představuje již hluboké dějiny. A toto odlišné vnímání času se projevuje i v rozdílném přijímání hodnot, které nám historie odkázala. Bez rozechvění chodíme uličkami starých měst, a teprve, když si všimneme vzrušených zahraničních návštěvníků, jak překotně mačkají spouště fotoaparátů, zvedneme hlavu a jen v podvědomí připustíme, že jsou kolem nás věci, které "stojí za zastavení". Ten "nějaký svátek" pátého července dokazuje, že to tak je. Tento den měl být připomínkou události, jež nás před více než 11 sty lety zařadila mezi národy, které vstoupily do civilizovaného světa. Nám však stačí pouhé vědomí, že zase budeme mít den volna. 

CO nám připomíná pátý čevenec? 
V roce 863 vyslal moravský kníže Rastislav k byzantskému císaři Michalu III. do Cařihradu posly se žádostí, zda by na Moravu mohl poslat učitele, kteří by zde vyučovali a kázali slovanským jazykem. Císař žádosti vyhověl a vyslal zřejmě nevelkou skupinu Řeků, kterou vedli dva Soluňané, bratři Konstat¨ntin a Metoděj. Oba opustili nadějnou vědeckou a státnickou dráhu a rozhodli se pro službu mezi Moravany. Málokdo si dnes uvědomuje, jak dalekosáhlý význam pro pozdější vývoj naší kultury a národního vědomí jejich mise měla. Byl ro především nadmíru vzdělaný a jazykově nadaný Konstantin (také zvaný Cyril), který ještě před příchodem na Moravu dokonale sestavil slovanské písmo. Historikové se shodují, je Konstantin byl jedním z nejlepších učenců tehdejší byzantské říše. Jejich příchod a působení znamená bezesporu začátek našeho písemnictví. Vždyť přinesli a přeložili do srozumitelného jazyka knihu, se kterou se později setkáváme v celých dějinách naší země - Bibli. jejich překlad byl první mezi Slovany a jeden z prvních v celé Evropě. To jsou tedy dva muži, kteří si zaslouží, abychom na ně každý rok 5. července vzpomněli. Můžeme říct, že nám je právem může závidět i Amerika!

Jana Husa nám nepřipomíná jenom šestý červenec!
Druhý svátek - 6. červenec - je připomínkou osobnosti, která téměř 600 let čeří hladinu českých dějin. Mistr Jan Hus byl rektor vysokého učení pražského, odvážný kazatel z Betlémské kaple. Jestliže jsme v souvislosti s Konstantinem a Metodějem vpomněli Bibli, pak nelze hovořit o Janu Husovi a nemyslet přitom na tutéž knihu. Vždyť jeho život nebyl s ničím jiným tak úzce spojen jako s Biblí. Protože mu byla "zákonem nad jiné zákony" a protože byl přesvědčen, že "spravedlivý člověk má o něm přemýšlet ve dne i v noci", přál si, aby se s Biblí seznámilo co nejvíce lidí. Proto se tak rozhodně postavil za to, aby byla přeložena do současné češtiny. Sám jejímu překladu a revizi věnoval mnoho let intenzivní práce. Svým úsilím se Hus zasloužil o to, že Bible se v našem národě stala živou knihou. Jeho nekompromisní postoj při obhajobě svědomí - a nakonec i jeho smrt - řadí Husa mezi přední postavy našich dějin, které si zaslouží, abychom na ně vzpomínali. A ještě něco stojí za zmínku: právě při této práci vytvořil Jan Hus něco, s čím se každý Čech dodnes setkává. V psaném textu odstranil až do té doby užívané spřežky a nahjradil je diakritikou. Jinými slovy řečeno odstranil zdvojené souhlásky a místo nich zavedl nad jednotlivými souhláskami háčky a nad samohláskami čárky. Není to tedy jen 6. červenec, co nám Husa připomíná!