Jak to bylo s tím jablkem?

Malý Jeník zděšeně hleděl na zlomenou větev, na které se ještě před chvílí pohupovalo nádherné jablíčko. Patřilo jablůňce, kterou sousedn zasadil blízko plotu babiččiny zahrady. Byl to šlechtěný stromek a teď měl své první ovoce. "Proč jablíčko vyrostlo zrovna na větvi u naší zahrady?" pomyslel si Jeník. Tolik po něm toužil, až ho přes plot utrhl. Docela zapomněl, že mu nepatří. A soused se na jablíčko tolik těšil! Najednou zesmutněl. Vzpomněl si na sousedovo vyprávění o prvních lidech, které Pán Bůh stvořil - Adama a Evu. Také oni byli v nádherné zahradě, i oni utrhli ovoce, které trhat neměli. Bylo to zvláštní ovoce a Pán Bůh jim řekl, aby ho nejedli. Oni přesto neposlechli a tím do světa vešel hřích. jeník tomu teď dobře rozuměl. Jako kdysi se skryli Adam s Evou, skrčil se do malinových keřů u plotu a hořce se rozplakal. Po chvíli zaslechl kroky. Zvedl hlavu. Za plotem se objevila sousedova smutná tvář. "Prosím vás, odpusťte mi to, neříkejte nic babičce, uričtě bych dostal nářez, možná by mě poslali do polepšovny.." zalomcoval jím nový příval pláče. Soused potlačil pohnutí a naoko drsně řekl: "Vyřídíme si to spolu jako chlapi, pojď na chvíli k nám."
Nový přítel. Jeník zahanbeně hleděl na desku zahradního stolku. "Pamatuješ si, co jsem ti říkal o Adamovi a Evě - jak neposlechli?" zeptal se soused. Jeník přikývl, ale palčivá otázka musela ven: "Jenom nevím, proč ten strom v ráji vůbec byl, mohlo být všechno jinak!" Muž se usmál, pohladil ho a řekl: "Bůh lidem věřil a měl je rád. Připravil pro ně samé dobré věci, ale řekl jim také, jak mají žít. Čekal, že ho lidé rádi poslechnou. Pán Bůh dal lidem svobodnou vůli, aby si mohli vybrat. Jenže lidé se často rozhodnou špatně. Pán Bůh však má lidi přesto rád. Proto poslal na tuto zem svého Syna, Pána Ježíše Krista. Věděl, že všiochni lidé, i malí kluci a holky, budou potřeboval jeho odpuštění. Stejně jako já jsem ti odpustil, když jsi mě o to poprosil, tak Pán Ježíš může odpustit každému, kdo uzná svou vinu a poprosí ho o odpuštění." Jeníkovi spadl kámen ze srdce. Přitulil se k novému příteli, na chvilku zavřel oči a vychutnával si pocit odpuštění. Pak na něj vděčně pohlédl s touhou v očích.: "Strejdo, řekneš mi víc o Ježíši? Prosím!"