Jozue

Když Hospodin vysvobodil izraelský národ z egyptského otroctví, vedl je pod Mojžíšovým vedením do země, kterou zaslíbil jejich praotcům – Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. Kvůli jejich reptání a nedůvěře v Boha putovali pouští dlouhých čtyřicet let. Celá jedna generace musela zemřít, než směli vstoupit do zaslíbené země – Kanánu. V té době se Mojžíšův život naplnil. Bylo mu 120 let. Ještě před smrtí v Moábské poušti dostává od Hospodina příkaz, aby svým nástupcem jmenoval Jozua, který vždy prokazoval velkou odvahu a hlavně víru v Hospodinovu pomoc. Jméno Jozue znamená v překladu „Hospodin je záchrana“. Ten má vést izraelský lid do země zaslíbené. Obstojí v tak těžkém úkolu?
Přípravy na boj. Nejbližší město, které Izraelcům na území Kanánu stálo v cestě, bylo Jericho. Jozue vyslal potají do Jericha dva zvědy, kterým se podařilo proniknout do města a rychle se ukrýt v prvním domě. Ten patřil Rachab, ženě nevalné pověsti. Příchod cizinců neušel pozornosti a bylo vyhlášeno pátrání. K jejich překvapení je tato žena nevyzradila, schovala je a navíc jim podala cenné informace. Říkala, že obyvatelé Kanánu mají velkou hrůzu z izraelského národa, protože slyšeli o jeho vítězství nad faraónem a emorejskými králi. Rachab si dobře uvědomovala výsadní postavení přicházejícího národa, když zvědy ujišťovala: „Vím, že Hospodin, váš Bůh, který je Bohem na nebi i na zemi, dal tuto zemi vám. Jako jsem já prokázala milosrdenství vám, prokažte i vy milosrdenství domu mého otce a ponechejte nás naživu.“ Muži jí to slíbili. Pak je pustila po provaze z okna jejího domu, který byl přímo v hradební zdi, a poradila jim cestu zpět.
Překročení Jordánu. Cestou do Jericha museli Izraelci přejít řeku Jordán. Podobně jako Mojžíš zázračně převedl izraelský lid suchou nohou přes Rákosové moře, převedl i Jozue izraelský lid přes řeku Jordán. Bůh způsobil, že se vody zastavily jako hráz proti proudu a dolní vody odtekly do moře. Potom celý izraelský národ přešel po suché zemi přes řeku. Jakmile se všichni Izraelci dostali na druhý břeh, voda opět začala téci. Jozue zde nechal postavit pamětní kameny a Izraelci tu slavili svůj svátek Pesach.
Dobytí Jericha. Město bylo opevněné vysokými hradbami a důkladně se před Izraelci uzavřelo. Z lidského pohledu bylo nedobytné. Také zde pomohl Izraelcům zázrak. Způsob boje a přesnou taktiku jim zjevil samotný Bůh. Jozue měl s průvodem kněžích a s vojskem po šest dní pochodovat jednou denně okolo města. Sedm kněžích šlo před Hospodinovou schránou, což byla přenosná skříňka, obsahujíc Boží zákony. Za pochodu troubili na sedm polnic z beraních rohů. Ozbrojenci šli před nimi a shromážděný zástup šel za Hospodinovou schránou. Sedmý den pak obešli město sedmkrát. Pak kněží zatroubili a všichni válečníci spustili válečný pokřik. Bible popisuje, že se hradby zhroutily. Tak snadno dobili město. Všechno živé vyhubili a město vypálili. Ukořistěné stříbro a zlato i bronzové a železné předměty dali na poklad Hospodinova domu. Jozue dodržel slib a nevěstku Rachab, dům jejího otce a všechno, co jí náleželo, nechal naživu.
Dobytí Kanánské země. Dalším dobývaným městem bylo Aj. První útok Izraelců však končí naprostým neúspěchem. Bůh ukazuje na příčinu této porážky: „Izrael zhřešil. Je mezi vámi zloděj, který si ponechal věci propadlé klatbě. Nemůžete obstát před svými nepřáteli, dokud to nenapravíte.“ Teprve potom, když byl viník odhalen a potrestán, začíná Bůh Izraelcům opět žehnat. Zjevuje jim novou strategii, která vede k dobytí a zničení tohoto města. Zprávy o vpádu Izraelců se rychle šíří krajinou. Velké královské město Gibbon se Izraelců zaleklo. Pod záminkou, že jsou z daleké země, uzavřeli jeho vyslanci s Jozuem smlouvu o míru.I když je později tato lest odhalena, Jozue smlouvu dodržel a obyvatele Gibbonu ušetřil. To se nelíbili pěti emorejským králům.Domluvili se a vyrazili společně se svými šiky proti Gibbonu. Obyvatelé žádají Jozua o pomoc. Bitva je provázena dalšími Božími zázraky. Nejprve uvedl Bůh na emorejské útočníky do zmatku a když před Izraelci utíkali, vrhal na ně z nebe balvany. Bible uvádí, že „těch, kteří zemřeli po kamenném krupobití, bylo více než těch, které Izraelci pobili mečem“. Při tomto boji se stal ještě jeden neuvěřitelný zázrak. Aby byli zničeni všichni nepřátelé, potřeboval Jozue více času. Bůh vyslyšel jeho prosbu. Způsobil, že slunce se v poledne zastavilo a nezapadlo po celý den, dokud boj neskončil. Bible zdůrazňuje vyjímečnost této události: „Nikdy předtím ani potom nebylo dne, jako byl onen, aby Hospodin tak vyslyšel něčí hlas, neboť Hospodin bojoval z Izraele.“

Obsazení a rozdělení země. Jozue vedl dlouhé boje. S Boží pomocí porazil 31 králů, jejichž vojska byla daleko silnější a početnější než Izraelci. Jozue byl již stařec pokročilého věku, když mu Hospodin řekl: „Ty jsi zestárl a sešel věkem, ale zbývá ještě velmi mnoho země, kterou je nutno obsadit. Nyní přiděl zemi losem Izraeli za dědictví, jak jsem ti přikázal.“ Jozue rozdělil zemi losem na dědičné podíly jednotlivým izraelským kmenům. Než zemřel, svolal ještě představitele národa, aby od nich přijal přísahu, že budou věrně sloužit Hospodinu, svému Bohu. Varuje Izraelce před vlivem místních obyvatel, které nechali volně žít mezi sebou. Varuje před smíšenými sňatky a před pronikáním pohanství, které by je mohlo svést od víry v Hospodina. Jozue zemřel ve stáří 110 let a byl pohřben ve městě Timnat-serachu v Efrajimském pohoří. 
Palčivé otázky. Mnozí se ptají: proč vlastně mělo dojít k vyhlazení kanánského obyvatelstva? Bible uvádí, že to bylo výhradně Boží rozhodnutí: odstranit morálně zkažený národ, kde náprava, podobně jako před potopou, nebyla možná. Kanánská země byla jakousi Sodomou a Gomorou celonárodního rozsahu.Kanánci uctívali boha Baala, který byl známý svou krutostí a nemravností. Při náboženských rituálech docházelo k mnoha sadistickým rituálům, například k obětování dětí. Při archeologických vykopávkách byly nalezeny hromady popela se zbytky dětských koster, což dokládá, jak byl tento zvyk rozšířený. Měla tato zvrácená a brutální civilizace vůbec právo na další existenci? Archeologové, kteří provádějí vykopávky v ruinách kanánských měst, se diví, že je Bůh nezničil už dříve. Podle Bible byly tyto války a obsazování země bojem Hospodinovým. Jozue je pouze vykonavatelem rozkazů. Proto se mluví o Božích zbraních a zázracích. Izrael neměl válčit pro kořist. To, co bylo třeba zničit, bylo pohanství a jeho svatyně, nikoli lidské životy. Důkazem je i nevěstka Rachab, která se odvrátila od špatné cesty. Začala nový život a byla přijata bez výhrad do společenství Božího lidu. Tak bezvýhradně, že její jméno má čestné místo i v rodokmenu Ježíše Krista (Matouš 1.5).