Noe - Muž spravedlivý a bezúhonný

V hovorové řeči lidé často používají rčení …po nás potopa… předpotopní archa…holubice míru… nebo duha smlouvy… Málokomu se už vybaví souvislost s biblickou událostí – potopou světa. Z Bible se dovídáme, že potopa nastala kvůli totálnímu úpadku lidstva, kdy se Bůh pro jeho záchranu rozhodl učinit radikální očistu země. Jediný kdo přežil, kdo obstál, byl Noe a jeho rodina.
Život lidí před potopou
Bůh stvořil svět se vším, co k němu patří a svoje stvoření označil za velmi dobré. Lidí na zemi přibývalo, potomstvo Adama a Evy rychle zaplňovalo zemi. Lidská rasa byla tehdy geneticky čistá, nebyly nemoci, které by lidský věk zkracovaly. Lidé žili dlouho, mnoho století. Ideální podmínky však nezůstaly natrvalo. Bůh toužil mít s lidmi vzájemný vztah lásky a důvěry, ale místo toho ubývalo těch, kteří by o Boha stáli. Lidé začali stále více upadat do hříchu, klaněli se přírodě a falešným bohům – modlám. Narůstaly krádeže, vraždy, lidé se oddávali stále zvrácenějším choutkám. Jejich myšlení bylo už jen zlé. V Bibli, v knize Genesis, v 6. kapitole, čteme: „Litoval Bůh, že na zemi učinil člověka a trápil se…“
Je neuvěřitelné, že na celé zemi nakonec zůstal Bohu věrný pouze jeden muž – Noe. Byl to muž spravedlivý, bezúhonný, jak říká Bible – chodil s Bohem. Bůh mu oznámil, že uvede na svět potopu: „Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť země je plná lidského násilí. Zahladím je i se zemí. Udělej si archu z goferového dřeva. Hle, já uvedu potopu a všechno, co je na zemi, zhyne“.
Čas na rozmyšlenou
Bůh dal ještě lidem šanci. Dlouhých sto dvacet let nechal Noeho budovat obrovskou loď, která byla symbolem záchrany nebo záhuby. Sto dvacet let mohli lidé pozorovat, jak na místě, kde není moře, roste obrovská loď v délce dnešního fotbalového hřiště. Mohli uvěřit, že jednou přijde potopa, která pro jejich zlé činy zničí všechno živé. Oni se však Noemu jen posmívali a nebrali varování vážně. Nastala chvíle, kdy byla loď hotová. I řekl Hospodin Noemu: „Vejdi ty a všichni z tvého domu do archy, neboť vidím, že ty jsi v tomto pokolení jediný můj spravedlivý.“ Zatímco Noe dokončoval archu, Bůh sám se postaral o shromáždě-ní zvířat. Před potopou vešel Noe a s ním jeho synové, jeho žena a ženy jeho synů do archy, i všechna zvěř rozmanitých druhů, vždy po páru. A Hospodin za nimi zavřel.
Potopa na zemi trvala čtyřicet dní. Bible dále uvádí – voda se zvedla, nadnesla archu a zaplavila celý povrch země. Všechno, co nebylo v arše, zahynulo. Když uběhlo sto padesát dnů, začala voda opadávat a archa se zachytila na hoře Ararat. Noe z korábu vypustil holubici, aby viděl, zda už voda ustoupila. Ta se nejprve vrátila s čerstvým olivovým listem, později se už nevrátila vůbec. Země začala vysychat. Bůh pak promluvil k Noemu, aby vyšel z korábu.
Nová smlouva mezi Bohem a zemí
Bůh také řekl: „Položil jsem na oblak svou duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí“. Od té doby nám barevné spektrum duhy na obloze připomíná záchranu Noemovy rodiny, ale také Boží slib, že již země nebude zničena potopou. Dnešní lidé však žijí podobně, jako se žilo před potopou. Opět opustili Boha a zlo se šíří jako povodeň. Věda a technika, vzdělanost a hmotné zabezpečení vykazují převratný vývoj, ale lidské srdce zůstalo stejné. Zlo se šíří v každé podobě, přes sdělovací prostředky se dokonce dostává přímo do našich domovů. Jen za rok je podle statistik zavražděno 55 milionů nenarozených dětí, což se blíží počtu obětí druhé světové války. Bůh je donucen opět soudit svět. Doba milosti se krátí. Podobně jako lidé v době Noeho, i dnešní lidé mohou v atmosféře zla, válek a pří-rodních katastrof vidět varování před blížícím se soudem.
Je i dnes možnost záchrany?
Bůh z lásky k nám i tentokrát připravil „záchranný koráb“ ve svém Synu Ježíši Kristu. Každý, kdo v Ježíše věří, má naději věčného života. Pán Ježíš řekl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne“ (Janovo evangelium 14, 6). Ježíš je jediná cesta do Božího království, kde je dost místa pro každého. Žijeme v poslední době. Všímáme si znamení času a přijali jsme záchranu v Pánu Ježíši, nebo bezmyšlenkovitě klopýtáme s davem?
Zpráva o potopě světa byla dlouho považována za pouhou legendu. Dnes nacházíme v různých částech země stále více stop po této strašné celosvětové katastrofě. Nejenže o ní vypráví ve svých tradicích celá řada národů, také archeologové ji potvrzují ve vykopávkách (velkou senzací byl nález mohutné jílové vrstvy oddělující dvě rozdílné civilizace v Mezopotámii, ukazující na vyhlazení obrovskou zátopou). Existuje i řada dalších fenoménů na Zemi, které se dají vysvětlit jako důsledek potopy (např. existence obrovských solných jezer ve vysokých horách, gigantické nakupení fosilií, současné nálezy stop lidských a vymřelých živočichů apod.). Největší pozornost upoutává nález zkamenělých zbytků Noemovy archy, zaklíněné na svahu hory Ararat. 
A jak se mohla všechna ta zvířata vejít do korábu? Jednoduše. I tu seriózní odhady ukazují, že je to možné. Z úvahy, počítající se základními druhy zvířat a prostorem pro klece a potravu, vychází potřebný prostor okolo 17 tis. m3, odhadovaná velikost archy je minimálně 24 tis. m3 – tedy do archy by se pohodlně vešla všechna zvířata.