Kain a Ábel - Kainovo znamení

"Je to do nebe volající!“ Kdo by neznal toto rčení? Většina lidí však neví, že má úzkou spojitost s biblickým příběhem o Kainovi a Ábelovi. O čem tento příběh vypráví a co může říct modernímu člověku?
První prolitá krev. „Zdaliž jsem strážcem svého bratra?“ Tak zní v hovorové řeči výmluva, když člověk chce omluvit svůj nezájem o druhého a obvykle zakrývá své zlé svědomí.“Je to do nebe volající!“ Kdo si takto uleví, chce říct, že jde o něco neslýchaného, o vrchol nespravedlnosti, prostě dál už to tak nejde. A když máme na mysli člověka, který je poznamenaný potupou a hanbou, mluvíme o „Kainově znamení“. To vše jsou běžná rčení a většina lidí ani neví, že mají základ v příběhu o Kainovi a Ábelovi, potomcích Adama a Evy. Nechme se oslovit tímto dávným poselstvím Bible, které má co říct i nám, lidem třetího tisíciletí.
Konec rajského života. První lidé, Adam s Evou, žili v ráji. Porušili však Boží zákaz, vzbouřili se proti Bohu a byli za to z ráje vyhnáni. Jedli ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého a teď to zlé skutečně i na své kůži poznali. Museli těžce pracovat, aby se uživili. Už to nebylo jako dřív, bez starostí o budoucnost. První syn, který se jim narodil, dostal jméno Kain, druhý Ábel. Když synové vyrostli, začali pracovat. Kain obdělával půdu a Ábel pásl ovce. PO jisté době přinesl Kain Bohu obětní dar z plodin země. Také Ábel přinesl oběť ze svých ovcí. I shlédl Hospodin na Ábela a jeho dar, avšak na Kaina a jeho dar neshlédl. Proto Kain vzplanul hněvem, až zsinal ve tváři. I řekl Hospodin Kainovi: „Proč jsi tak vzplanul? A proč máš zsinalou tvář? Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“ Ale Kain vpustil do srdce zlé myšlenky. Začalo to v nemhouřit a vřít hněvem a závistí. Když byli s Ábelem jednou na poli, napadl Kain svého bratra a zabil jej.
Bůh ví o všem. Hospodin Kaina vyhledal a zeptal se: „Kde je tvůj bratr Ábel?“ Bůh dobře věděl, co se stalo. Chtěl však, aby se Kain přiznal. On však tvrdošíjně zapírá: „Nevím, cožpak jsem strážcem svého bratra?“ Myslel si, že když ho nikdo neviděl, nikdo ho neobviní. Kde není žalobce, není soudce. Vševidoucí Bůh však pravil: „Cos to učinil?! Slyš, prolitá krev křičí ke mně ze země.“ I když nejsou přímí svědkové, vina se nedá zakrýt! Bůh řekl Kainovi: „Budeš na zemi psancem a štvancem. Budeš-li obdělávat půdu, už ti nedá svou sílu.“ Samozřejmě, tak si to Kain nepředstavoval. Zabil svého bratra, aby on – Kain byl první, lepší, bez konkurence. Teď na zemi nemá místo. Důsledky hříchu jsou nepředvídatelné, o to i strašnější. Až teď si Kain uvědomuje dopad svého činu. Jako psanec je bez jakékoli ochrany, kdokoli ho bude moci beztrestně zabít. Jeho vzdor povoluje a srdce svírá hrozný strach. Má za to, že už je všechno ztraceno. Zoufale volá k Hospodinu: „Můj zločin je větší, než je možno odčinit.“
Znamení ochrany. Bohu však nešlo o to, aby Kaina zahladil. Zůstává i nadále jeho Bohem, a to Bohem milosrdným. Vkládá na něho zvláštní znamení, aby jej nikdo, kdo ho najde, nezabil. Všechno to strašné soužení zavinil hřích. Vpustili jej do svého srdce první lidé, Adam a Eva, a od té doby působí v srdcích všech lidí. To, že si to nepřiznáváme, nás nečiní před hříchem imunními. Je však dobré, když poznáme, že jsme hříšní, když se sami nad sebou zhrozíme a hledáme pomoc. Žádný člověk, stejně jako Kain, nezvítězí nad hříchem; všichni mu podléháme. Existuje jen jedno východisko – sáhnout po řešení, které dává Bůh! On poslal svého Syna Ježíše Krista, aby zemřel za naše hříchy. Ježíš zlomil moc hříchu. Věříš tomu?? Víra v toto Boží řešení otevírá cestu zpět do ráje – k životu s Bohem. K životu, který smrtí na zemi nekončí.