David

Kdo by neznal píseň Voskovce a Wericha o Davidovi a jeho slavném vítězství nad Goliášem: „Samuelova kniha nám povídá, jak na Žida přišla velká bída, jak ti hodní Filištíni válku vést nebyli líní, až potkali Davida.“ Kdo by také neznal nádhernou sochu Davida, kterou v 16. století vytvořil slavný Michelangelo Buonarotti. Návštěvníkům Jeruzaléma se jistě vybaví i socha Davida s harfou jako hudebníka a básníka. To vše se vztahuje k 1 z nejslavnějších biblických postav, k 2. izraelskému králi Davidovi. Jeho příběh se stal před 3000 lety, a přesto obsahuje vše, co dodnes  hýbe světem: zneužití moci, nevěru a žárlivost, křivdu a bolest, ..
Skromné začátky. Davidův příběh začíná v době, kdy 1. izraelský král Saul opustil Boha a na výzvy k nápravě nereagoval. Proto Bůh poslal svého proroka Samuela do Betléma, aby zde pomazal jednoho z 8 synů Jišaje za nového krále. Předstoupil 1. syn Eliáš. Samuelovi se rozbušilo srdce: to je on. Stál před ním statný a krásný muž. nebyl to však on, ani nikdo z jeho 6 urostlých bratrů. Člověk posuzuje podle vzhledu, ale Bůh se dívá k srdci. Na otázku proroka: „To jsou všichni tví synové?“ si otec teprve vzpomněl na nejmladšího syna, který pásl ovce. zavolali jej. Na Boží pokyn vzal Samuel roh a pomazal Davida za budoucího krále Izraele. Zdánlivě se nic nedělo, David dál pečoval o své ovečky. Bible však říká: „Od toho dne byl s ním Duch Hospodinův.“ David ještě více miloval Boha a vynikal odvahou, moudrostí radostným srdcem. Protože uměl dobře hrát na harfu, dostal se na královský dvůr, aby svojí hrou tišil Saulovu trudnomyslnost.
Nerovný souboj. V té době byl Izrael napaden Filištíny – nepřátelským národem, který se snažil zabrat kus jejich malé země. Král Saul musel znovu a znovu odrážet nepřítele. také 3 Jišajovi synové byli povoláni do vojska. Dlouho se nevraceli, a tak otec chtěl vědět, co je s nimi. Proto nabalil chleby a poslal Davida, aby je bratrům zanesl. David našel obě vojska, jak stojí proti sobě. Na straně Filištínů stál obrovský muž Goliáš v brnění a posměšně vybízel někoho z Izraelců k souboji. Křičel: „Kdo z nás dvou bude zabit, toho národ půjde do otroctví.“ Saul i jeho bojovníci byli sevřeni úzkostí. Nikdo si na obra netroufal. Davida to velmi rozhořčilo, vždyť věděl, že s Bohem lze zvládnout i ty nejtěžší situace. Zvolal: „Když nikdo nepůjde, půjdu já!“ Přivedli jej k Saulovi a David mu řekl: „Jsem pastýřem. když přišel pro ovci lev nebo medvěd, vyrval jsem mu ji a zabil jej. Tomu Filištínovi se povede stejně.“ David vyšel proti Goliášovi. Goliáš nevěřil svým očím, když proti němu šel pasáček s holí. Opovržlivě zařval: „Copak jsem pes, že jdeš na mě s holí?“ David mu odpověděl: Ty jdeš proti mně s mečem, ale já jdu ve jménu Boha Izraele, kterého jsi potupil.“ Goliáš  vyšel, brnění řinčelo, ale David rychle vložil oblázek do praku a vymrštil jej. Trefil Goliáše do nekrytého čela a on padl k zemi.
David – miláček národa. Davidovi se úplně změnil život. Pro jeho jasný postoj k Bohu si ho oblíbil Saulův syn Jonatán. Uzavřeli spolu smlouvu nerozlučného přátelství a Jonatán mu daroval celou svoji výstroj královského syna. Král Saul mu dal svoji dceru za ženu a ustanovil Davida velitelem. Kamkoli jej Saul poslal, měl úspěch a lid jej chválil: „Saul pobil své tisíce, ale David desetittisíce.“ Saul se rozhněval a začal na něho žárlit. Když jednou David hrál Saulovi na harfu, zasvištěl oštěp a David sotva stačil uskočit. Po mnoha podobných útocích David pochopil, že jej chce Saul zabít. David se stal na dlouhé roky psancem a s ním i jeho příbuzní a lidé, které Saul měl v nemilosti. David musel shánět úkryt a potravu pro stovky lidí. Saul ho ve své zlobě neustále pronásledoval, zabil dokonce i 85 kněží. jednou se Saul při pronásledování utábořil v roklině. Když všichni tvrdě usnuli, David se přikradl a vzal Saulovi kopí. Pak na něj z vrcholku skály zavolal a ukázal mu je, aby věděl, že ho mohl zabít. David měl mnohokrát příležitost se Saula zbavit, ale neudělal to, nechával vše na Bohu.
Z hlubin k výšinám. Davidův život původně začal na pastvinách, po boji s Goliášem se stal hrdinou, miláčkem národa, přítelem, prince a královským zetěm. pak se ocitl na dlouhé roky ve vyhnanství. V té době se David vrátil se svou družinou do města, kde ukryli své ženy a děti. Místo bylo vypálené a rodiny odvedeny do zajetí. David se ocitl na úplném dně. Po období slávy mu Bůh dal prožít i bolest. Chtěl, aby se David na všechno učil ptát Hospodina. To se pak stalo jeho silnou stránkou. Proto o něm Bible říká, že je mužem podle Božího srdce. Davida čekal radikální zvrat. Bůh mu pomohl vysvobodit zajatce, vzápětí přišli poslové, kteří oznámili Saulovu smrt. Lid Davida slavnostně korunoval za svého krále. Volali: „Ať žije král David!“ Tehdy David zpíval: „Hospodine, tebe vyvyšuji, vytáhl jsi mne z hlubin. Můj Bože, k tobě jsem volal o pomoc, uzdravil jsi mne a zachoval mne při životě.“ Lid se semkl okolo Davida a Bůh jim žehnal.
Úskalí volných chvil. David byl oblíbený král, muž spravedlivý, a přesto i v jeho životě jsou stíny. jednou se rozhodl nejít do boje a trochu si odpočinout. Z terasy zahlédl koupající se ženu, zatoužil po ní, spal s ní a žena otěhotněla. Byla to Betšíba, žena bojovníka Uriáše. David ho povolal z boje, aby zamaskoval svůj skutek, ale záměr se nezdařil. Proto jej poslal do přední bojové řady, kde Uriáš rukou nepřítele skonal. Řetězová reakce způsobila, že 1 hřích zplodil další a ještě horší. začalo to smilstvem a končilo smrtí věrného bojovníka. I dítě, které se narodilo, záhy zemřelo. Přestože David činil hluboké pokání, trápení z jeho domu už neodešlo.
David – sjednotitel Izraele. I přes stíny Davidova života jej Bible hodnotí vysoko. Bůh vložil do jeho rodokmenu i narození Spasitele Ježíše Krista. David lásku k Bohu, žal i radost vyzpíval ve svých žalmech, které zůstávají navždy balzámem a inspirací pro všechny generace. je mu připisováno 73 žalmů. David se stal králem ve 30 letech a kraloval 40 let. zajistil pro zemi bezpečí a hojnost. Rozšířil území od Libanonu a Damašku až po Rudé moře. Uměl zorganizovat svůj národ politicky i nábožensky. Dobyl město Jeruzalém, prohlásil jej hlavním městem a nechal si v něm postavit své sídlo. Do města umístil truhlu smlouvy na znamení, že králem Izraele je Bůh. Měl mnoho dětí, mezi nimiž byl i Šalamoun, třetí izraelský král, který vynikal moudrostí.