Co bude po smrti?

CO se stane s mou duší? Setkám se se svými blízkými? V jakém prostoru, nebo na kterém místě budu přebývat? TO jsou otázky, které si klade snad každý člověk. Zvláště v období kolem svátků Památky zesnulých lidé zvýšenou měrou přemýšlejí o možném životě po smrti. Co říká o těchto věcech Bible??

Existuje říše mrtvých? Starý zákon ví o místě, kde se shromažďují zemřelí. Patriarcha Jákob říká, že sestoupí do hrobu za svým synem. Hebrejské slovo šeol se překládá jako hrob a zanemná vlastně podsvětí - říše mrtvých. I Pán Ježíš vstoupil do "pekel", což je výraz pro říši zemřelých. On však byl první, který odtud vyšel. Proto se tako nazývá "prvorozený z mrtvých". Někteří míní, že zemřelí nežijí vědomým životem, ale že spí a čekají na Boží soud. Odvolávají se na některé biblické texty, ve kterých je smrt srovnávána se spánkem. Podobenství o boháči a Lazarovi nám však ukazuje, že nejde o stav nevědomí. Také Pavlova slova "Toužím odejít a být s Kristem, což je mnohem lepší" to zjevně popírají. Předpokládá se, že život po smrti je vědomým životem.

Můžeme navázat spojení s mrtvými? V poslední době se u nás velmi rozrostl okultismus, vyvolávání duchů a věštění z karet. Spiritisté se zajímají o spojení s mrtvými a domnívají se, že se dá uskutečnit. Tvrdí, že mohou vyvolat mrtvé. Za první světové války vzrostl velký zájem o spiritismus. Mnozí ztartili své drahé a toužili přijít s nimi do styku. Křesťané však dosledně stojí proti spiritismu a z Božího slova dokládají, že navázání kontaktu s mrtvými není možné. Všichni, kteří vyvolávají zemřelé, nemluví s mrtvými, ale s temnými duchovními mocnostmi. Tyto zlé síly napodobují zemřelého, který je vyvoláván. Proto ve Starém zákoně máme přímo zakázáno dotazovat se mrtvých. Pohané kolem Izraele pěstovali zaklínačské umění a téměř veškeré projevy dnešních spiritistů jsou prastarými způsoby dávného pohanství.

Je možné se ještě po smrti obrátit? Mnoho lidí umírá, aniž by přijali Pána Ježíše jako svého Spasitele. Mnozí však neměli příležitost slyšet evangelium. Nejdůležitějším místem, které můžeme uvést v této souvislosti, je v dopise apoštola Petra: "Tehdy také přišel vyhlásit zvěst duchům ve vězení, kteří neuposlechli kdysi ve dnech Noemových." A na jiném místě říká: "Porot bylo evangelium zvěstováno i mrtvým, aby byli u Boha živi v Duchu, ačkoliv byi jako všichni lidé pro svůj hřích odsouzeni." (1.Petr 3.19-20 a 4.6). Dostanou lidé, kteří neslyšeli zvěst evangelia, šanci i po smrti? A co ti, kteří za svého života Boha odmítli? Odpovědi na tyto otázky zůstávají do značné míry tajemstvím, které si Pán nechává pro sebe. To, na co se můžeme spolehnout, je víra v Boží nezměrnou lásku a spravedlnost, která je stejná na nebi, na zemi i pod zemí. Je-li nám Boží jednání se zemřelými bez víry skryto, pak je nám ale dostatečně odhaleno, že setkáme-li se se zvěstí evangelia o Boží lásce a odpuštění a uvěříme-li jí, přecházíme ze smrti do života. KDY tedy více riskujeme - s vírou v Boha nebo bez ní??