V čem "svědkové Jehovovi" tragicky bloudí?

1. Křesťané mají být svědky Ježíšovými a NE Jehovovými! Jsou pro to zcela jednoznačné novozákonní důkazy. Ve Skutcích ap. praví Pán Ježíš svým učedníkům: "Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás setoupí, a budete MI svědky v jeruzalémě, v celém Judsku, Samaří a až na sám konec země." (Sk. ap. 1.8). Pán Ježíš zastavil Saula na cestě do Damašku apo 3 dnech k němu poslal Ananiáše s tímto pověřením: "Jdi, neboť on je mým nástrojem, který jsem si zvolil, aby nesl MÉ jméno národům i králům i synům Izraelským." (Sk. ap. 9.15). Poslání apoštola Pavla bylo naprosto jednoznačné: měl nést jméno JEŽÍŠ národům. Stejné poslání má v tomto světě i Duch svatý, o kterém Pán Ježíš praví: "Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o MNĚ vydá svědectví." (Jan 15.26). "On MĚ oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne." Jan 16.24). Svědkové Jehovovi jsou ve zjevném rozporu s těmito Ježíšovými rozkazy a prohlášeními.
2. Spasení je JEN ve jménu JEŽÍŠ a ne ve jménu Jehova! Apoštol Petr statečně vyznal před izraelským soudem: "Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé zavrhli, ale on se stal kamenem úhelným. V nikom jiném není spásy! Není pod nebem jiného jména, daného lidem, v němž bychom mohli být spaseni!" (Sk. ap. 4.11-12). Ap. Petr prohlásil v Kornéliově domě, o Ježíši tato slova: Jemu všichni proroci vydávají svědectví, že pro jeho jméno budou odpuštěny hříchy každému, kdo v něho věří." (Sk. ap. 10.43). Apoštol Pavel píše křesťanům, kteří vzývají jméno JEŽÍŠ a ne jméno Jehova: "Církvi Boží v Korintu, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým, spolu se všemi, kteří vzývají jméno našeho Pána Ježíše Krista, ať jsou shromážděni kdekoli." (1. Kor. 1.2). Sborům v Efezu a Pergamu poslal Pán Ježíš toto poselství: "Máš vytrvalost a trpěl jsi pro MÉ jméno. ... Avšak pevně se držíš MÉHO jména a nezapřel jsi víru ve MNE." (Zjev. 2.3, 2.13). 
3. JEŽÍŠ je BOHEM, stejné Božské podstaty jako Otec, a NE "první stvořený anděl", jak učí SJ. Pán Bůh Otec říká o svém Synu Ježíši Kristu: "Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil." (Žid. 1.5). SJ nechápou rozdíl mezi "stvořením" a "zplozením". Co je stvořeno, je stvořeno z ničeho, mocí Božího slova. Co je zplozeno, je zplozeno z podstaty zploditele. Zplozená bytost má stejnou podstatu - přirozenost - jako zploditel. Když zvíře zplodí novou bytost, je tato bytost svou přirozenosti zvířetem. Když člověk zplodí novou bytost, je tato bytost svou přirozeností člověkem. Když Bůh zplodil novou bytost, je tato bytost svou přirozeností - podstatou OPĚT Bohem! Proto autor epištoly Židům zdůrazňuje, že JE podstatný rozdíl mezi anděly a Synem Božím. "O andělích je řečeno: Jeho andělé jsou vanutí větru, a jeho služebníci plápolající oheň. O Synovi však: Tvůj trůn, Bože, je na věky věků... proto tě pomazal Bože, Bůh tvůj olejem radosti.." (Židům 1.8-9). V tomto textu je velmi důležité, že zde Pán Bůh nazývá 2x svého Syna Bohem. Ježíš je zplozen nebeským Otcem, proto je svou BOŽSKOU podstatou roven Otci. Proto také Ježíš prohlašuje: "Kdo vidí mne, vidí Otce. Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec ve mně? Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně!" (Jan 14.9-11). "Já a Otec jsme jedno." (Jan 10.30). Ježíš jako Syn je však Otci podřízen, Otec je vyšší svou otcovskou autoritou. (Jan 14.28). Božstvím = božskou podstatou jsou si však rovni! "V Něm je přece vtělena plnost božství." (Kol. 2.9). 
4. Pánu Ježíši PATŔÍ stejná Božská čest jako Otci! Ježíš prohlašuje: "Aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. kdo nemá v úctě Syna, nemá v úctě ani Otce, který ho poslal." (Jan 5.23). kdyby Ježíš nebyl Bohem, ale andělem, pak by jeho požadavek, aby ho lidé ctili stejně jakoOtce, byl stejným hříchem, jakého se dopustil satan. (Iz. 14.14-15). Apoštol Pavel veden Duchem svatým napsal o Ježíši Kristu: "Způsobem bytí byl roven Otci, a přece na své rozvnosti nelpěl, nýbrž zmařil sám sebe, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí .. Proto ho Bůh povýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby spřed jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí - k slávě Boha Otce a každý jazyk aby vyznával, že Ježíš Kristus je Pán." (Filip. 2.6-11). SJ nesklánějí svá kolena před jménem Ježíšovým, vědomě se tedy protiví tomuto Božímu rozhodnutí! Ve Zjevení Jana je svědectví o tom, že se před Ježíšem - Beránkem i Otcem nebeským sklánějí i nebeské bytosti. "A všechno stvoření na nebi, na zemi, pod zemí i v moři, všecko, co v nich jest, slyšel jsem volat: ´Tomu, jenž sedí na trůnu, i Beránkovi dobrořečení, čest, sláva i moc na věky věků!´ A ty 4 bytosti řekly: ´Amen.´starci padli na kolena a klaněli se." (Zjev.5.13-14). Kdyby Ježíš byl "stvořením", bylo by jeho uctívání v nebi i na zemi modlářstvím, hříchem proti prvnímu přikázání!
5. SJ degradují STVOŘITELE JEŽÍŠE na stvoření. Tím se dopouštějí těžkého hříchu. "Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život ..A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn." (Jan 1.1-4, 1.14). "Neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný, jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho." (Kol. 1.16). 
6. Duch svatý je Božskou osobou, která cítí, myslí a rozhoduje se, a NE "neosobní silou, jak učí SJ. "A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení." (Efez.4.30). Cožpak je možné zarmucovat neosobní sílu? "To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce." (1.Kor. 12.11). Duch svatý má tedy vlastní vůli. "Ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním." (Řím. 8.26). "Dávejte pozor na sebe i na celé stádo, ve kterém vás Duch svatý ustanovil za strážce, abyste byli pastýři Boží církve, kterou si Bůh získal krví vlastního Syna." (Skutky ap. 20.28). "Jakmile však přijde On, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám za sebe, ale bude mluvit, co uslyší." (Jan 16.31). Podle těchto textů má Duch svatý všechny vlastnosti, které jsou charakteristické pro každou osobu: cítí, myslí, poslouchá, rozhoduje se, ustanovuje jiné osoby. Mluvit o Duchu svatém, že je "neosobní silou", je hrubá urážka Ducha svatého, tedy hřích!
7. Ve chvíli tělesné smrti umírá jen tělo člověka a NE celý člověk, jak učí SJ. Pán Ježíš Kristus praví: "A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou." ¨(Mat.10.28). Každý vrah může zabít tělo člověka, ale jeho duši zabít nemůže. Ježíš zde zcela jasně prohlašuje, že duše neumírá ve chvíli smrti těla. Jsou snad SJ moudřejší než Ježíš? Ap. Pavel píše Korintským: "Víme přece, že bude-li stan našeho pozemského života stržen, čeká nás příbytek od Boha, věčný dům v nebesích. ..nechceme, aby z nás bylo svlečeno naše pozemské tělo.. pokud jsme doma v tomto těle, nejsme doma u Pána. Chceme raději odejít z těla a být doma u Pána. (2. Kor. 5.1-8). "Mám-li žít v tomto těle, získám možnost další práce. Nevím tedy, co bych vyvolil, táhne mě to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší. Ale zůstat v tomto těle je zase potřebnější pro vás." (Filip.1.22-2). Apoštol Pavel ví se stoprocentní jistotou, že ve chvíli tělesné smrti bude on, Pavel - jeho vnitřní bytost - svlečen z pozemského těla a odejde ke Kristu. Mezi tím, co píše ap. Pavel, a tím, co učí SJ, je zásadní rozdíl. Kyby celá bytost člověka ležela v hrobě, pak by se ap. Pavel tragicky mýlil a napsal ve svých dopisech lživé učení.My však víme, že ap. Pavel napsal pravdu, lživé učení šíří SJ.
8. Pán Ježíš nás zcela jasně varuje pře PEKLEM jako místem utrpení. Pán Ježíš praví: "Jestliže tě svádí tvé pravé oko, vyrvi ho a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul 1 tvůj úd, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla. A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul 1 z tvých údů, než aby se celé tvé tělo dostalo do pekla." (Mat.5.29-30). "Lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačený nebo chromý, než abys byl s oběma rukama či nohama svržen do věčného ohně..než abys byl s oběma očima svržen do ohnivého pekla." Mat.18.8-9). "A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něj Lazara. Tu zvolal: "Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni." (Lukáš 16.23-24). "Jejich svůdce ďábel byl uvržen do jezera, kde hoří síra a kde je již dravá šelma i falešný prorok. A budou trýzněni dnem i nocí navěky věků. To je druhá smrt: hořící jezero. A kdo nebyl zapsaán v Knize života, byl uvržen do hořícího jezera." (Zjev.20.10, 14-15). Kdyby hrob byl peklem, jak učí SJ, a definitivním zánikem bez utrpení, pak by byl Ježíš lhářem a jeho varování naprostým nesmyslem. Ježíš však mluví pravdu! Lživé učení šíří "svědkové Jehovovi"!!