Rocky, muž v masce

Byl více než 20 let idolem rockerů a pankáčů, ale i postrachem Hamburku. Chtěl být člověkem, ale schovával se za masku z tetované kůže. V posledních měsících jeho života nastal u něho radikální obrat - uvěřil v Boha. Rockyho příběh strhujícím způsobem napsal novinář Michael Ackermann.
Rockyho znal v Hamburku každý, zvláště ve čtvrti St. Pauli. Nosil černé kožené oblečení, byl po celém těle potetovaný a nosil účes na Irokéze (pankáče). Díky svému účinkování v televizní talkshow se z Rockyho brzy stává mediální hvězda. Fandové jásají a křičí „Rocky“. Dovede upoutat tisíce lidí, ale ve skutečnosti nikdo neví, jakou opuštěnost v nitru prožívá. Rocky propadá drogám, během svých vystoupení se zcela vydává do rukou ďábla. Později o tom říká: „S pomocí satana jsem dokázal v Essenu, Frankfurtu nebo Mnichově proměnit rockový koncert v pekelný kotel. V několika málo minutách jsem mohl vybičovat lidi natolik, že se začali chovat jako malí ďáblové. Tvrdý rock, při kterém již nikdo nenaslouchá textu, je velkým nebezpečím, protože je při něm vláda přenechána někomu jinému.“ Mezitím je Rocky dokonale tržně zpeněžen. Dokonce ho zobrazují i hamburské reklamní kanceláře cizineckého ruchu ve svých prospektech jako směs mezi Quasimodem a posledním mohykánem. Z Rockyho se stává živá „hamburgiáda“.
Rocky vyrůstal jako jedináček. Na jeho výchově se v dětství tvrdě podepsal despotický otec. Gerhard se brzy dostává do izolace, cítí se osamocen a vybuduje si svůj vlastní svět. Schovává se za „maskou“ rockera. Dává si potetovat celé tělo, chodí v černém koženém oblečení, ověšený cetkami. Stává se členem rockové skupiny vyznávající satana. Zúčastňuje se okultních sezení a černých mší, na krku nosí obrácené kříže. Stává se bezohledným. Ničí a sám se považuje za ničitelskou sílu. Následují těžká vloupání, krádeže, rvačky. Později zkouší svou „popularitu“ uplatnit v showbyznysu jako člen rockové skupiny. V době své největší slávy však Rocky onemocní rakovinou. Lékaři mu dávají malou šanci na přežití. Rozervaný a zoufalý se potuluje městem bez cíle. Dva roky před svou smrtí, se Rocky na ulici setkává s křesťanskou pantomimickou skupinou. Nechává se jimi pozvat do křesťanské kavárny. Po velkých zápasech nakonec Rocky přijímá Boha a začíná žít nový život. Svědčí na mnoha místech o tom, jak Bůh změnil jeho život. Na konci svého života pomáhá mnoha ztroskotancům jako byl on. Lidé z rockové a divadelní scény, smutní a zoufalí lidé a lidé z chudého předměstí, tito všichni přijali od Rockyho pomoc, útěchu a naději. Bývalý rocker, občanským jménem Gerhard Bauer, 15. 1. 1987 umírá se slovy: „Otče, nyní jdu k tobě.“ U jeho otevřeného hrobu si dvě prostitutky šeptaly: „Když má člověk víru, může v klidu zemřít.“

Ukázka z knihy: 
Volá mu Udo. Chce ho opět vzít s sebou na turné. Jeho deska „Hřímání bohů“ bude předvedena v Berlíně, přičemž má Udo vystoupit převlečený za papeže, několik lehkých dívek za jeptišky a Rocky má znázornit živoucího satana. Po ukončení televizních snímků v Hamburku odjíždí tato neblahá skupina do Berlína. Toto poslední, strašidelné vystoupení však musí být náhle přerušeno. Rocky již nemůže dál. Rakovina ho položila. Lékaři mu dávají málo naděje na přežití.
Když je z nemocnice propuštěn, čeká ho prázdný byt a samota mezi čtyřmi stěnami. Jakmile to jde, prchá do ulic. Jednoho sobotního večera přechází jako vždy „v bojovém oblečení “přes hamburský kopec k altonskému nádraží. Kráčí odměřeným krokem nádražní halou, navenek sebevědomý, vyzývavý, demonstrující přitom člověka s velkým „já“. Právě když prošel nádražní budovou, padne mu do oka jakýsi shluk lidí. Zůstává zvědavě stát. Skupina nalíčených mimů hraje divadlo – v létě to není žádnou zvláštností. Je to křesťanské představení, to pozná okamžitě. S tím nechce mít nic společného. Udělá čelem vzad a odchází směrem k východu. Vtom mu jeden mladý muž klade ruce na ramena: „Jak musíš být rozervaný, když jsi tak neklidný! Jak musí být Tvé srdce zraněno!“ Rocky uvažuje: „Jak to může ten člověk poznat?“ Jak může někdo nahlédnout pod jeho dokonalou masku? Za všechna uplynulá léta to přece ještě nikdo nedokázal. Hans, tak se jmenuje jeho nový známý, je v Hamburku teprve první den a zřejmě netuší, kdo „Rocky“ je, nezná žádný televizní pořad s ním. Pro něho byl tento potetovaný starý rocker jenom člověk, jenž vnitřně toužil po životě. V této situaci stihne Hans vtisknout prchajícímu rockerovi jen malý traktát. Ten čte s rozpolceným pocitem. Odhazuje lístek, ale přijímá pozvání do křesťanské kavárny.
Potom ho Hans poprosí, aby se směl za něho pomodlit. Pět hodin bojuje Gerhard s „Rockym“ o své staré „já“. Na základě Bible odkrývá Hans Gerhardovi jeho promarněný život. Gerhard dobře ví, že ho rockerský způsob života neuspokojuje, naopak je sebezničující. Už nemůže dál. Chce svůj život ukončit, protože v něm už nevidí žádný smysl. Existují jen dvě alternativy: Ježíš nebo sebevražda. Hans se ptá Gerharda, zda je ochoten s ním pokleknout. Ten však odmítne. Nikdy si neklekne, a před svědky již vůbec ne. A tak klečí Hans sám a modlí se za něho. Posluchači neunikne ani jediné slovo, když Hans úpěnlivě vzývá Boha Otce, aby Gerharda zachránil. Poprvé ve svém životě – je mu padesát osm let – slyší takovou modlitbu, která se mu vrývá hluboko do srdce. Po další hodině shledá Gerhard sám sebe, jak klečí vedle Hanse a modlí se: „Pane, jestli můžeš s mým zpackaným životem ještě něco udělat, tak ho přijmi.“ A Pán ho přijímá.