Byli SJ - a co teď?

Jak žijí skupiny bývalých svědků Jehovových
Petr Velechovský
Podle údajů současného představitele Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi (NSSJ) MUDr. Ondřeje Kadlece odchází v ČR z této organizace ročně zhruba 800 až 1 000 lidí. Velká část z nich ztrácí zájem o jakýkoliv další kontakt i s náboženstvím vůbec. Pouze menší část bývalých svědků nachází svůj duchovní domov v některé z renomovaných církví, případně v některé z odštěpeneckých skupin odvozujících svůj původ od svědků Jehovových. Jaké skupiny to vlastně jsou?
Společnost pravověrných svědků Jehovových
Jde o největší odpadlickou skupinu od NSSJ. Největší počet členů má v Rumunsku (7 tis. členů), Rusku a Ukrajině (8 tis.), na Slovensku něco kolem 300 členů. V České republice má méně než 10 členů, převážně z oblasti kolem polských hranic, Třince, okolí Nymburka a jižních Čech.
Nazývají se také "nekompromisní", neboť za "kompromisní" považují současné vedení NSSJ v Brooklynu. Jádrem sporu s oficiální společností svědků Jehovových se stal výklad 13. kapitoly listu Římanům o tzv. "nadřazených autoritách". Od roku 1962 považuje NSSJ za tyto autority, jimž náleží poslušnost, i jednotlivé světské vlády té které země. To vyvolalo velké pobouření ze strany svědků perzekvovaných fašistickým a posléze komunistickým režimem. Došlo ke štěpení a bývalými svědky Jehovovými ve východní Evro-pě byla založena Společnost pravověrných svědků Jehovových. U nás se počítala za nekompromisní podobná odštěpenecká skupina kolem V. Matejky, který se však později do NSSJ vrátil.
Společnost pravověrných svědků Jehovových hájí původní výklad 13. kapitoly listu Římanům, jehož se do roku 1962 držela i NSSJ: Za "nadřazené autority", jimž jedině náleží poslušnost, lze považovat pouze Boha Jehovu a Ježíše Krista. Společnost pravověrných svědků Jehovových pořádá své sjezdy (podobně jako NSSJ) na stadionech a ve sportovních halách. Vydává rezoluce zaměřené převážně proti současnému vedení NSSJ v Brooklynu. Nazývá ho "třídou člověka v hříchu", "zaprodancem Satana", "třídou nevěrného člověka" atd.
Hlavní sídlo Společnosti je v Rumunsku v Kolosváru, kde se např. 2. května 1992 konal jeden z jejích největších sjezdů, pod názvem "Opásej se a mluv pravdu". Sešlo se na něm přes 3 tis. delegátů. Přesnou hierarchii a vedení této organizace se však nepodařilo zjistit. Zajímavé je, že organizace je vnitřně rozdělena a různé skupinky se mezi sebou obviňují z malé "pravověrnosti". Ve skutečnosti jde o jakési dovádění nauk NSSJ do absurdity. Například sledování televize považují za zbytečnost, stejně tak i návštěvu kulturních programů a zábavních podniků. Sami také vykonávají kazatelskou službu, překládají materiály z rumunštiny a ruštiny a vylepují je na veřejných místech. Podepisují se pod ně jako "svědci Jehovovi". Strážné věže uznávají jen do roku 1962 a novou literaturu nepovažují za "pokrm od věrného a rozvážného otroka". U nás navštěvují lidi v domácnostech s Kralickou biblí v ruce a zájemcům kopírují starou literaturu svědků Jehovových.

Stanislav Ferfecki a Nadace Svědectví
Stanislav Ferfecki byl od roku 1971 dvanáct let svědkem Jehovovým. V poslední etapě této části svého života byl starším sboru v Havířově. Od svědků Jehovových odešel v roce 1983. Po Sametové revoluci vydal svůj životopis pod názvem "Byl jsem svědkem Jehovovým", který vyšel od roku 1990 ve třech vydáních. V roce 1990 založil Nadaci "Svědectví" na pomoc lidem postiženým svědky Jehovovými. Získal si popularitu v tisku a televizi. Časem začal vydávat ve vydavatelství JAMI letáky s názvem "Svědkové Jehovovi, prosíme Vás - probuďte se!", kde se pokoušel odhalovat pravou tvář této organizace. Vyšlo celkem pět čísel v nákladu 3 tis. kusů; později byly letáky nahrazeny miničasopisem, ale ten pro nedostatek financí přestal vycházet. Ferfeckému se podařilo získat autorská práva na dokumentární film "Svědkové Jehovovi", který odvysílala Česká televize a který je stále možno zakoupit na videokazetách. Podílel se na vydání autobiografické knihy bývalého člena vedoucího sboru svědků Jehovových Raymonda V. Franze "Krize svědomí", v níž autor popisuje své působení ve vedoucích funkcích NSSJ až do vyloučení v roce 1982. Poté se Ferfecki na delší čas odmlčel a poskytoval praktickou pomoc desítkám příbuzných, jejichž blízcí se stali svědky Jehovovými. V Havířově pro tyto lidi otevřel poradnu a pořádal přednášky po republice. V roce 1997 pro nedostatek financí svou nadaci zrušil a dal o sobě vědět až začátkem roku 19 98, kdy mu vyšla kniha "Strážná věž - peníze a náboženský podvod". Ač vyvíjí záslužnou činnost, je vidět, že je již více než patnáct let mimo organizaci NSSJ. V jeho knize jsou užitečná osobní svědectví; je tedy jen na škodu, že obsahuje také desítky nepřesností, vzniklých přebíráním informací z polské literatury. Ferfecki nyní v Havířově sdružuje několik lidí, studují spolu bibli a zřejmě jsou v užším kontaktu s fundamentalistickými křesťanskými skupinami. Navzdory vážnému onemocnění je velmi aktivní: v polovině roku 1993 pořádal i menší sjezd bývalých svědků Jehovových v České republice.

Ondřej Novotný - Getsemane – Setkávání
Ondřej Novotný se ještě v době totality podílel na práci nejužšího vedení svědků Jehovových v Československu, tzv. odbočky. Pak se stal vedoucím sboru v Praze 5 - Radlicích. V té době začal pořádat setkávání členů svého sboru i mimo rámec oficiálních shromáždění a vedl je méně strohým způsobem. Na jeho shromáždění se sjížděli svědkové i z jiných pražských sborů, což vyvolalo nevoli u představitelů odbočky (administrativního centra NSSJ) a posléze i řadu konfliktů - zprvu pouze disciplinárních, pozdě ji i věroučných. V polovině roku 1993 byl nucen opustit řady NSSJ a záhy ho následovala i jeho manželka a desítky svědků Jehovových hlavně z Prahy 5. Novotný kolem sebe vytvořil skupinku, která se původně nazývala "Getsemane" a kterou časem prošla asi stovka lidí. Někteří zůstávají dodnes. V současné době je jich asi třicet a mají blízko k charismatickému křesťanství, především Křesťanskému společenství Praha. Novotný měl možnost nahlédnout do zákulisí fungování společnosti NSSJ již v době komunistického režimu (přesvědčil se např. o spolupráci vedoucích představitelů s StB atd). Díky tomu byl po odchodu z organizace často vyhledáván médii. Podílel se na několika desítkách rozhovorů v tisku a účastnil se více než čtyř televizních pořadů o NSSJ. Od roku 1994 také přednáší o svědcích Jehovových v různých křesťanských církvích. Od roku 1997 vydává jiný bývalý svědek Jiří Votava s Novotným časopis Setkávání, v němž se snaží nejen odhalovat praktiky organizace NSSJ, ale poskytovat i osobní zkušenosti. Přes charismatický akcent Novotného křesťanství i přes pomluvy, kte ré se o něm šíří mezi svědky Jehovovými, jde v jeho případě o záslužnou práci. V této skupině (snad jako v jediné ze zkoumaných) se neprojevují sektářské rysy a vládne zde opravdový dialog na kvalitní lidské a odborné úrovni. Velmi blízko k Novotného skupině má společenství bývalého svědka Pavla Strnada, působící také v Praze 5. Tito bývalí svědci jsou však liberálnější a také otevřenější vůči lidem stojícím mimo křesťanství.

Karel Doležel a Křesťanské informační středisko Milost Plzeň
Karel Doležel byl svědkem Jehovovým od roku 1984, roku 1985 se stal služebním pomocníkem a posléze starším sboru. Z NSSJ odešel začátkem 90. let se svou manželkou, která byla svědkyní od dětství. Po odchodu se setkal s Evangelickou církví metodistickou (ECM), s jejíž pomocí založil středisko "Milost", které dnes působí jako informační středisko o nových náboženských směrech v České republice. Ze začátku kolem sebe Doležel shromažďoval mnoho bývalých svědků Jehovových převážně z Plzně a okolí. Pořádali tu svá "ex-svědkovská" shromáždění, která však byla časem pro nezájem zrušena. Hlavně na Plzeňsku publikoval několik článků proti různým extrémním náboženským skupinám a propagoval i své informační centrum. Toto centrum působí ve spolupráci s ECM a nejen informuje, ale - jak Doležel uvádí - rovněž pomáhá rodičům osvobodit děti ze sekt. Sám je v současné době studentem biblické školy ECM. Po jejím ukončení by se měl stát laickým kazatelem.

Ing. Jiří Holeček a Ing. Pavel Barák
Ing. Jiří Holeček byl znám jako kontroverzní osoba i mezi svědky Jehovovými již asi před deseti lety. Rád propagoval konfliktní názory, pro něž byl v roce 1995 nakonec z organizace vyloučen. Po odchodu o sobě začal prohlašovat, že je jedním z proroků podle knihy Zjevení, kteří "prorokují v pytlovině" v těchto posledních dnech ničemného světa. Dnes se považuje za mesiáše. V Pavlu Barákovi rozeznal druhého svědka "v pytlovině" a v bývalém kině v Praze 6 - Ruzyni (kde se také původně scházel sbor NSSJ) začal pořádat svá vlastní shromáždění. Holeček je technicky vzdělaný člověk, který využívá naivity bývalých svědků Jehovových a jejich potřeby společenství. Shromáždění sestávají z Holečkových přednášek. Účastníci mu visí na rtech a o jeho názorech kriticky nediskutují. Skupina má asi dvacet pravidelných návštěvníků. Armagedon (poslední světová bitva před příchodem Jehovova království) se očekává někdy v roce 2017 nebo 2018. Pavel Barák si založil svoji skupinku věrných a do Holečkovy skupinky nyní dochází jen sporadicky. Janova třída a její druhové
Pravděpodobně roku 1994 vznikla skupinka bývalých členů NSSJ kolem Venuše Smržové z Kynšperku nad Ohří. Ta začala písemně oslovovat všechny církve a sdělovat jim, že jsou falešné. Za nejvíce falešnou považovala Strážnou věž svědků Jehovových. Kdo chtěl, mohl do přiloženého formuláře napsat své jméno a rodné číslo a dostal od paní Smržové "bílý kamínek" (podle knihy Zjevení), což byl jakýsi dekret, že přežije Armagedon. Tato skupinka nikdy neměla více než dvanáct členů. Nejvíce se zviditelnili na mez inárodním sjezdu svědků Jehovových v Praze roku 1997, kdy rozdávali mezi delegáty sjezdu ofotografované výklady knihy Zjevení, podepsané jako "Janova třída". Podle Venuše Smržové je konec světa již blízko: ve čtvrtek 23. ledna 1997 v 18,35 hodin přišel Ježíš Kristus neviditelně Zem. Kdo se chce zachránit, musí vyjít ze všech falešných náboženství (hlavně z NSSJ) a přidat se k Janově třídě. Je pravděpodobné, že dnes z Janovy třídy zbývá již jen paní Smržová.

Pánové Vořechovský a Jirka z Trutnova
Tito muži byli svědky Jehovovými až do svého vyloučení z NSSJ v roce 1978. Oba o sobě prohlašují, že jsou "pomazaní". Přestože se vyznačují velmi naléhavým evangelizačním úsilím a tvrdí, že po celém světě jsou jich miliony, scházejí se u nás pouze v úzkém rodinném kruhu. Vořechovský napsal též dvě knihy: "Cesta" a "Od Adama ke Zjevení". Ty jsou považovány za tzv. "ucelené učení". Narozdíl od jiných odpadlických skupin je toto učení skutečně konzistentní a svým způsobem logické.

Dnešní krize Náboženské společnosti Svědků Jehovových (NSSJ)
Velký počet odchodů a vyloučení z této organizace znepokojuje mnoho lidí otázkou, jak těmto odpadlíkům pomoci. Není asi sporu o tom, že pomoc potřebují - udává se, že jejich psychický stav po odchodu lze přirovnat k reakci na smrt nejbližšího člověka. Možná ještě vážnější je sociální izolace: na odpadlíky jejich dosavadní bratři a sestry ani nepromluví (kvůli příkazu tzv. stranění se) a mnoho přátel mimo organizaci dlouholetý svědek zpravidla nemívá.
Z tohoto hlediska lze existenci odpadlických skupin bývalých svědků považovat za pozitivní. Pokud slouží jako most pro postupný přechod do normálního života (nebo třeba i do běžné církve), můžeme je snad jen pochválit. Pokud ale - jako např. v případě ing. Holečka - bývalí svědci pouze vymění jednu totalitní autoritu za druhou, příliš důvodů k radosti není. Jednoznačně pozitivní ale nakonec nejsou ani ty skupiny, jejichž hlavní činností je shromažďování kompromitujících materiálů a boj proti NSSJ. Č lenové takových skupin vlastně také zůstali svědky Jehovovými, jen snad s opačným znaménkem (jakým vlastně?). Nejsmutnější na celé věci totiž je, že černobílý pohled na svět, tvrdost a fundamentalismus si i bývalí svědci s sebou nesou třeba až několik let po svém odchodu.
Zdeněk Vojtíšek