Šťastnou cestu!

Nikdy nezapomenu, jak jsem stál bezradně na hlavním nádraží v Chicagu. Chtěl jsem se z centra tohoto čtyřmilionového města dostat na severní předměstí, kde se konala slavnostní večeře. Bylo by velmi nepříjemné, kdybych přišel pozdě. Tisíce cestujících proudily po nástupištích a mizely ve spěchu ve dvoupatrových vlacích. Nebyl jsem si moc jistý, mám-li jít na 26. nebo na 27. nástupiště. Jeden z vlaků měl jet přímo do Highland Parku, jiný delší trasou, objížďkou přes Lake Forest. Návěstí na obrazovkách se stále měnila. Z amplionu to znělo stejně, jako ze všech nádražních amplionů na světě. Člověk tomu dobře nerozumí ve své řeči, natožpak v cizí.Krátce před signálem "odjezd" jsem skočil do vlaku. Se syčením se zavřely dveře. Doufal jsem, že jsem nastoupil správně, ale přesto ve mně dřímal nepříjemný pocit nejistoty. Byl jsem nervozní až do příchodu průvodčího, který mne ujistil, že jedu správným vlakem. Znáte ten pocit? Máte naději, že jedete správným směrem, ale jistotu vám dá jen ten, kdo cestu dobře zná.
Cesta života. Naši životní cestu můžeme přirovnat k jízdě vlakem. Na nádražích je připraveno mnoho spojů, které můžeme použít. Pronikavé světelné reklamy slibují příjemné cestování. Nejlepší komfort, přátelské služby a prvotřídní menu v jídelním voze. Ale kdo zná cíl cesty? Kdo mi zaručí, že dobře dojedu? Byl už někdo v cíli a může mi o tom něco říct? Všichni bychom si přáli příjemného průvodce, který nás ujistí, že jedeme správným směrem a ve správném vlaku.
Jedu správným směrem? Otázka po cíli života je stará jak lidstvo samo. Patří k existenci člověka. Většina lidí přesto žije v nejistotě a pouze tuší, že někde je pravý cíl. Britský malíř Francois Bacon řekl: "Člověk je produktem náhody. Je naprosto marnou a prázdnou bytostí. Putuje bezcílně životem a jediné, o co se může pokusit, je na čas klamat sám sebe." Kdo s takovou výpovědí může být spokojen, když jde skutečně o život? A nakonec i o věčný život! Kdo si není jistý, že sedí ve správném vlaku života, měl by zavčas přestoupit.
Mám správného průvodce? Cestovali byste vlakem na dovolenou, kdybyste se dozvěděli, že strojvůdce má 2 promile alkoholu v krvi? Oč důležitější je naše cesta života! Jakým směrem se vlastně ubírá a kdo nás provází? Vždyť jde o náš život, o naši věčnost! Je jenom jeden spolehlivý průvodce pozemským životem. Je to Ježíš Kristus. Přišel na tuto zem, aby nám svou obětí na kříži otevřel cestu k věčnému životu v nebi. Ježíš o sobě říká: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne." (Jan 14.6). Můžeme si být jisti pravdivostí tohoto tvrzení. Jenom skrze Ježíše Krista dojdeme k trvalému společenství s Bohem - naším Stvořitelem. Pro každého z nás je důležité, abychom seděli ve správném vlaku, aby náš život nebly bezcílným putováním po mylné cestě, vedoucí do věčného zahynutí. Mohu se ve svém životě mnohého zříci, ale ne naděje, že jednou budu s Bohem. To mi dává pokoj a radost na mé životní cestě. A když prožívám těžkosti a problémy, pak mne Ježíš ujišťuje jako přátelský průvodce, že jedu správným směrem. On ví, kam cesta vede.