Sportovci

Nicola Legrottaglie - Chtěl jsem se přesvědčit
Fotbal hraje od svých osmnácti let. Vyrůstal ve věřící rodině, Ježíš ho ale nezajímal. Pak se jednou rozhodl, že ho vyzkouší. To změnilo jeho život... 
Nicola Legrottaglie je už šest sezón oporou ve středu obrany Juventusu. Nejvíc vzpomíná na utkání za Juventus v Lize mistrů. „Hráli jsme proti Realu Madrid v Bernabeu a vyhráli 2:0. Bylo to úžasné utkání. Myslím, že na něj budu dlouho vzpomínat, a jsem moc rád, že jsem v něm mohl nastoupit.“
Počet jeho zápasů v reprezentaci Itálie se blíží dvaceti. V Jižní Africe hrál již v roce 2009 v Poháru konfederací. „Zápas proti USA byl fantastický! Protože jsme vyhráli… Bylo to jediné utkání, které Itálie vyhrála, a jediné, ve kterém jsem hrál. Byl to skutečně pozitivní zážitek.“ Plánuje, že letos si to zopakuje. „Na mistrovství světa si chce zahrát každý fotbalista. Pro mě to bude splněním velkého snu.“
„Když jsem vyrůstal, věděl jsem o Ježíši, ale celá léta mě to nezajímalo. Pak jsem se rozhodl, že ho vyzkouším. Řekl jsem: ‚Tak Ježíši, chci se přesvědčit o tom, že opravdu existuješ… jestli jsi skutečný, nebo jestli to všechno, co mi doma říkali, je jen pohádka.‘ Když jsem to udělal, cítil jsem někde uvnitř, že Ježíš je skutečný, že je živý, že to není jen pohádka a že opravdu vstal z mrtvých a je i dnes živý. Odpoví i vám, když ho budete volat.“ Ukázalo se, že rozhodnutí pro Ježíše mění život: „Ježíš úplně změní mysl člověka. Změní způsob, jak uvažujete, jak jednáte – a to má své důsledky. Dokážete pak přijímat jakoukoli situaci – dobrou nebo špatnou – s pokojem a otevřeností dítěte. A víte, že ve všem, v každém problému, máte Otce, který se o vše postará. A tak i dnes žiji tímto způsobem, vím, že můj skutečný Otec v nebi se stará o vše, co se v mém životě odehrává.“
Znamená to tedy, že když se Nicola stal křesťanem, ztratil něco z oné tradiční ostrosti italského obránce? „Ani náhodou. Mým úkolem je chránit branku. Bůh mě povolává, abych svoji práci dělal na sto procent. Bible říká, že máme věci dělat naplno a co nejlépe, jako bychom je dělali pro Boha. Nemůžu říct útočníkům: ‚Prosím, pojďte si dát gól.‘ Být křesťanem na hřišti neznamená dovolit protihráči vyhrát… to v žádném případě! Znamená to dát ze sebe všechno, aby můj tým zvítězil, ale zároveň se vyhýbat všem postojům, které mohou jiné lidi pohoršovat. Musím ze sebe dávat to nejlepší a přitom se chovat tak, aby se to Bohu líbilo.“

Dariusz Jablonski - Bojovat a vyhrát
Na olympiádě v roce 2004 v Aténách byl horkým kandidátem na medaili. Ale už v prvním zápase se jeho ambice rozplynuly. Přihodilo se však něco, co mu změnilo život… 
Pamatuji si, že jsem už jako dítě přemýšlel, jaký smysl má můj život. Občas jsem si lehl do trávy a snil jsem o budoucnosti. Pocházím z chudé rodiny a na spoustu věcí jsme neměli peníze. Možná proto jsem měl silnou motivaci něco v životě dokázat. Když mi bylo dvanáct, vstoupil jsem do zápasnického oddílu. Zpočátku se mi moc nedařilo, ale krok za krokem jsem se vypracovával a vítězil ve stále více zápasech až jsem získal titul mistra světa a zúčastnil se třech olympiád.
Lidé mě považovali za člověka klidného a trpělivého, ale nikdo si neuvědomoval, kolik sil mě ta neustálá sebekontrola stojí. Ovládání emocí mi šlo jen navenek, uvnitř jsem se sebou stále bojoval. Četl jsem spoustu knížek o životních otázkách, jak myslet pozitivně, jak odpouštět, kde hledat motivaci a jak zvládat stres. Chodil jsem do kostela, ke zpovědi, snažil jsem se jednat správně a nikomu neubližovat, žít s jinými lidmi beze sporů. Bojoval jsem s hříchy, kterých jsem se dopouštěl, ale věděl jsem, že se nedokážu od hříchu zachránit a nemohl jsem tu bezmocnost snést.
Na olympiádě v Aténách jsem byl jako úřadující mistr světa jedním z favoritů. Sny o medaili se však rozplynuly už v prvním zápase. Můj soupeř z Ruska mě porazil a já se rozloučil s turnajem i s nadějí na získání olympijské medaile.
Stalo se tady ale něco důležitějšího, než byl můj nevydařený pokus o získání medaile. Bůh si získal moje srdce. Poslal za mnou člověka, který se zajímal o mojí víru a zeptal se mě, jestli je pro mne Ježíš Pánem a zachráncem. Protože jsem se považoval za křesťana, odpověděl jsem, že ano, že Ježíš žije v mém srdci. Pak už se řeč stočila někam jinam. Toho večera, když jsem si šel lehnout, začal jsem pochybovat o tom, zda je Ježíš opravdu mým Pánem a zachráncem. Jako bych slyšel, jak se mě Ježíš ptá: „Darku, opravdu tam jsem?“ Uvědomil jsem si, že žiju v omylu: Ježíš mi byl nablízku, ale ne v mém srdci. Věděl jsem, co musím udělat. Pochopil jsem a uvěřil jsem, že mi Ježíš odpustil hříchy, protože za ně zemřel na kříži. Řekl jsem Ježíši, že ho potřebuji, poprosil jsem ho o odpuštění a otevřel mu svoje srdce. Pozval jsem ho do svého života jako Pána a zachránce. Začal jsem číst Bibli a více Ježíše poznávat; stal se v mém životě tím nejdůležitějším. Pomáhá mi zvládat moje emoce, a i když v životě prožívám různé věci, vím, že Ježíš je věrný a nikdy mě neopustí. Jde stále se mnou a můžu se na něho vždycky spolehnout.

Kaká - Proč tak bohatý a úspěšný fotbalista potřebuje Ježíše? 
"Nezáleží na příznivých či nepříznivých okolnostech, kterými procházím, ale vím, že na konci mě čeká velké vítězství." 
Kaká získal v roce 2007 titul fotbalista roku FIFA. V roce 2009 přestoupil z AC Milán do Realu Madrid, a to za sumu, která údajně překročila 70 miliónů Euro. Pomohl Milánu vyhrát italskou ligu a později i Ligu mistrů.
S Brazílií zvítězil v Poháru konfederací v letech 2005 a 2009. Byl také v mužstvu, které získalo titul mistrů světa v roce 2002, ale jako mladík se na hřišti objevil jen jednou jako náhradník. Byl v mužstvu Brazílie, které ve čtvrtfinále v roce 2006 prohrálo s Francií. I přes všechny úspěchy si živě vybavuje i několik utkání, která pro něj byla zklamáním.
„Porážka nás může naučit hodně o růstu, zkušenosti, může to být čas k zamyšlení. Je to těžké. Zažil jsem porážky, které můj život opravdu silně poznamenaly, jako bylo třeba utkání v Lize mistrů v roce 2005, kdy jsme vedli nad Liverpoolem 3:0, a nakonec jsme prohráli na penalty. Také jsem zažil porážku na Mistrovství světa 2006 proti Francii. Všechny tyto porážky mě poznamenaly.“
Kaká vyrůstal v křesťanské rodině, kde poznával křesťanské hodnoty. Hodnoty jsou jedna věc, ale proč tak bohatý a úspěšný fotbalista potřebuje Ježíše? „Ježíše potřebuji každý den. V Bibli mi říká, že bez něj nemůžu dělat vůbec nic. Věřím, že bez Ježíše nedokážeme nic. Dar a schopnost hrát fotbal, kterou mám, mám jen díky tomu, že mi je Bůh dal. Ježíš změnil můj život tím, že vím, že v konečném důsledku se dočkám vítězství, mohu prožívat radost a úspěch. Nezáleží to na příznivých či nepříznivých okolnostech, kterými procházím, ale vím, že na konci mě čeká velké vítězství. To mi přináší velký pokoj, klid a štěstí, protože jsem si jist, že Ježíš má můj život pod kontrolou. Vím, že je jako otec, který pro své dítě nechce nic špatného, ale chce pro mě a lidi kolem mě – včetně mojí rodiny – jen to nejlepší.“
Poté, co Kaká pomohl Brazílii zvítězit v Poháru konfederací v Jižní Africe v roce 2009, vrátí se tam znovu letos v červnu, aby se pokusil svou hvězdnou kariéru doplnit dalším úspěchem na mistrovství světa. 

Marcos Senna - Jen Bůh vám může dát štěstí, pokoj a radost.
Vrcholem jeho kariéry bylo vítězství na Mistrovství Evropy v roce 2008. Má všechno, o čem by mohl snít - slávu, peníze i úspěch. To nejdůležitější je pro něj však něco jiného...
Vrcholem kariéry Marcose Senny bylo vítězství na Mistrovství Evropy v roce 2008. Vzpomíná si na finále: „Večer před finále jsem měl pocit, že rozhodně neusnu, takže jsem si vzal prášek na spaní a celou noc jsem dobře spal. V den utkání jsem opravdu chtěl hrát. Byl to skvělý den, hlavně díky tomu, že oslav se mohlo zúčastnit celé Španělsko. A my jsme vyhráli. Od toho okamžiku nastalo období obrovské radosti nejen pro mě, ale pro všechny hráče, kteří se na vítězství podíleli. Jejich život se díky tomu, že přispěli k mistrovskému titulu, změnil.“
Čtvrtfinále proti Itálii bylo rovněž nezapomenutelné, protože je rozhodl až penaltový rozstřel. „Vítězství nad Itálií ve čtvrtfinále jsme opravdu oslavovali, možná skoro víc než finálový zápas, protože Španělsko obvykle nedokázalo na velkých turnajích přejít přes čtvrtfinále. A Italové byli samozřejmě úřadujícími mistry světa. Celé to bylo Boží působení. Penalty jsme trénovali o den dříve, ale ten den jsme už hráli 90 minut plus prodloužení. Byl jsem vyčerpaný a v celém těle jsem cítil křeče. Věděl jsem, že určitě budu jedním z těch, kdo budou kopat penaltu. Byl jsem klidný a cítil jsem, že ke mně přichází Boží duch a dává mi pokoj a jasnou schopnost vnímat, takže jsem byl schopen dobře zamířit, skórovat a postarat se Španělsku o vítězství.“
Proč by fotbalista, který má všechno – slávu, peníze, úspěch – měl přesto pocit, že potřebuje Boha? Marcos odpovídá: „Když vás něco trápí, myslím si, že vám peníze nepomohou. Jen Bůh vám může dát štěstí, pokoj a radost. Už jen když o tom mluvím, cítím tu radost. To, že jsem poznal Ježíše změnilo můj život ve všech ohledech. Bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem mohl ve svém životě udělat. Shrnul bych to následovně: To, jak Ježíš mění můj život, pro mě znamená všechno. Bez Ježíše bych v životě nedokázal nic. Ježíš je pro mě vším.“
O mistrovství světa říká: „Vždycky jsem chtěl hrát na mistrovství světa a v roce 2006 se mi to podařilo. Nepodaří se to každému. Já jsem ale chtěl na mistrovství vyhrát. Věděl jsem samozřejmě, že je to těžké. Ale v roce letos budu mít možnost tam jet se španělským týmem a vyhrát.“ 

Allyson Felix - Co mě žene dopředu
Soupeření s nejlepšími běžkyněmi světa jí dodává energii. Někdy však přijdou i zklamání, prohry a zranění. V takových chvílích si uvědomuje, že i přesto přese všechno, je tu někdo, kdo dává jejímu životu smysl... 
Můj bratr dělal atletiku na střední škole a já jsem ho vždycky napodobovala a chtěla jsem být přesně jako on. Takže mě vlastně přivedl k atletice a já jsem si ji opravdu zamilovala a už v osmnácti jsem závodila mezi profesionálkami.
Soutěžení mě žene dopředu. Strašně ráda závodím s nejlepšími ženami na světě, přesně to jsem vždycky chtěla a neustále mě to motivuje. Soupeření mi dodává energii, a když se mohu postavit nejlepším běžkyním světa, je to prostě fantastický pocit.
Někdy mě lidé srovnávají s Marion Jonesovou a to je pro mě asi ta největší poklona, vážím si toho. Ale nechci se stát další Marion Jonesovou, chci být takovou, jakou mě chce mít Bůh. Snažím se být jiná a po závodě doufám, že lidé nějak poznají, jaká jsem a jak se chovám.
Mám skvělé vzpomínka na olympiádu v Aténách, nikdy na to nezapomenu. Vzpomínám si na zahajovací ceremoniál a kolik lidí tam bylo a všechny ty různé země... Finále běhu na 200m probíhalo podobně jako jiné závody. Start se mi tak úplně nepovedl, ztratila jsem tam trochu času, pak jsem hodně zrychlila, ale už to nestačilo na to, abych rozdíl dohnala. Hned po závodě jsem si nebyla jistá, jak vůbec dokážu přijmout stříbro. Když nastupuji do jakéhokoli závodu, jdu tam s tím, že chci vyhrát. Takže určitě tam bylo trochu zklamání, ale moje rodina mi pak rychle pomohla si uvědomit, že to byl opravdu úspěch. Když mi předávali medaili, byla jsem opravdu hrdá. Celý ten zážitek byl víc, než jsem si kdy dovedla představit. Bylo to prostě fantastické. Byla jsem moc vděčná Bohu za to, že to všechno vyšlo.
Zklamání, která zažívám, obvykle souvisejí se zraněními a moje víra v tom hraje klíčovou roli. Vím totiž, že se na to můžu podívat z širší perspektivy a uvědomit si, že Bůh má plán pro můj život a že i tohle patří jemu. Neumím si představit svůj život bez Ježíše. Neumím si představit, že bych se ráno probudila a jen tak proplouvala životem bez něho, protože on je můj život a já žiju pro něj. Ježíš zemřel na kříži i kvůli mým hříchům. Přijala jsem jeho odpuštění a dostala tak nový život, který dává opravdový smysl.