Proroctví pastora Joh. W. Matutise

Když jsem se dnes ráno modlil, dal mi Pán Bůh toto vidění. Ukázal mi obrovskou, celosvětovou, „mobilizaci“. Viděl jsem sám sebe, jak se procházím po pláži. Najednou bylo slyšet hlasitý hukot, který sílil a mohutněl. Nebyl to hluk moře nebo větru. Všude kolem byl naprostý klid. Hladina moře byla hladká jako sklo. Ten hluboký hučivý zvuk, který připomínal hroutící se hory, obrovský hluk, jaký jsem až do té doby nikdy neslyšel, přicházel ze druhé strany oceánu, z veliké dálky. Zesílil a zmohutněl tak, že se země začala chvět a otřásat. Znělo to jako troubení hlubokých tónů basové trumpety. Nikdy před tím jsem tak hluboké basové tóny neslyšel. Vzduch vibroval. Schoulil jsem se na zemi v dunách nábřeží tváří dolů a očekával, co z tohoto přírodního výjevu bude.Když dunění nepřestávalo a namísto toho ještě sílilo, viděl jsem se v tom vidění, jak se modlím a hovořím se svým Bohem. Uslyšel jsem hlas: 
„Mé dítě, neboj se. To je moje výzva k mobilizaci, signál z mého světa. Volám svůj lid ze všech lidí země. Já sám otřásám zemí a mořem. Hříšníci a bezbožní budou zmírat strachy a z děsivého očekávání na věci, které přijdou. Pochop, mé dítě, že toto vše bylo zahájeno finanční krizí. To byl pouze počátek skutečného krachu. Základy současné společnosti budou tak otřásány, že lidé ztratí vše, co získali a ušetřili až do této chvíle. Každá sociální infrastruktura a sociální síť se časem zhroutí. Život se stane pro velmi mnoho lidí velice těžký. Všeobecná bezpečnost bude mimo kontrolu a zločin se začne šířit tak, že život na zemi bude ohrožen. Avšak vás, kdo se bojíte mého jména, zachráním před krachem. Držím svou ochranou ruku nad vámi.“
Ačkoli nebylo cítit sebemenší vánek a nebylo vidět ani vlnku na hladině moře, byl hukot tak mocný, že mi až hrozila zástava srdce. Pomyslel jsem si: „Teď také zemřu.“ A vtom mi Pán řekl:
„Mé dítě, neboj se. Budeš žít a pokračovat ve zvěstování mých skutků. Vstaň, jdi domů a řekni svým drahým. Řekni jim, že příchod mého Syna je velmi blízko, je doslova za dveřmi. Uvádím všechno do pohybu proto, abych mohl svůj lid vzít domů, a proto je teď zbavuji všeho, co je drží zpátky nebo jim nějak brání.“
Když jsem se postavil, abych poslechl Boží hlas, a vydal se na cestu domů, uviděl jsem velké množství lidí ležících mezi dunami. Vyšli ze svých domovů a běželi k moři, aby se podívali a zakusili ten mimořádný přírodní úkaz. Leželi na svých tvářích, jako ochromeni, přesně tak, jako jsem ležel já sám před několika minutami. Když jsem kolem nich procházel na cestě domů i přes pokračující hukot, který přicházel z dáli, volali na mne ti lidé: „Jsi blázen. V tomhle domů nedojdeš. Je to příliš nebezpečné.“ Potom ponořili své hlavy ještě hlouběji do písku, protože se báli toho, co má přijít dál. Už nechtěli slyšet ani vědět nic. A potom mi Pán řekl:
„Pro vás děti, které se bojíte mého jména, je toto den mé mobilizace. Pro vás vychází mé „slunce spravedlnosti“, kterým shromáždím své skutečné děti a přivedu je k sobě dohromady. Jdi, můj synu, a řekni to každému, koho potkáš.“
Zeptal jsem se Pána: „Co jim mám říci?“
„Řekni mým dětem, aby se nezabývali pomíjivými věcmi, ale spíše nesmrtelnými, věčnými věcmi. Ať hledají mne a studují mé slovo. Ať si navzájem odpustí, dokud je čas, ať mezi sebou navzájem působí pokoj. Ať si přestanou navzájem závidět a ukazovat na sebe navzájem prsty. Ať se mezi sebou navzájem neosočují a nepodezírají. Nechť každý dělá to, co dělat má a co dělat může. Řekni jim, ať se osvobodí od každé ne nutné věci a přestanou křečovitě (občas) bojovat za svá práva. Od nynějška zajišťuji vaše práva já a spravedlnost vám budu zajišťovat také já. Na celém světě brzy dojde k velikým změnám v každé oblasti života. Přizpůsobte se tedy a buďte připraveni. Nic už nebude tak, jak tomu bylo dosud…“
Čím jsem šel dále od pláže, tím více slábnul hučivý zvuk, který jsem slyšel, i když jsem si sám myslel, že naopak sílí a mohutní, měl jsem pocit, že jsem v bezpečí v jakémsi skleněném obalu. Pak jsem slyšel Pánův hlas, jak říká:
„Přivedu své děti do bezpečí svým způsobem, po svých cestách. Uvidíte všechno, co dělám ve světě, který zakusí všechny „egyptské rány“ před tím, než odvolám a vyzvednu své děti k sobě, před tím, než vás farao propustí navždy. Lide můj, držte se pohromadě, držte při sobě! Zůstávejte spolu, povzbuzujte se navzájem. Už brzy dojdete!
To byla poslední věc, kterou jsem si z tohoto vidění odnesl. Jak jsem o tom všem, co jsem viděl, přemýšlel a co bych s tím měl dělat, promluvil ke mně Pán:
„Rozhlašuj toto zjevení, které jsem ti dal dnes ráno, zjevení o mém povolávacím rozkazu k mobilizaci dále a dále mým dětem a povzbuzuj je k tomu, aby činily totéž, neboť stojím u dveří (přijdu totiž brzy). A řekni jim, zejména mému lidu, že by měli brát svůj vztah se mnou, svým Bohem, vážně, než bude příliš pozdě…
Pomozte mi tedy rozhlašovat toto poselství. Pošlete je svým přátelům a známým. Rozhlašujte je ve sborech a v domácích skupinkách, v církvích. Překládejte je do jiných jazyků. Maranatha! Náš Pán přichází.
(Freie Nazaretkirche e. V., Berlin) z 1. 12. 2008