Advent - JAK ho můžeme prožít?

Je tu opět ADVENT. Na každého z nás dýchá slavnostní atmosférou předvánočního času. Vždyť se opět blíží Vánoce, čas pokoje, štěstí a radosti. Naše nitro se stává citlivější, jsme otevřeni zamýšlet se nad svým životem, napravovat své chyby, dávat si nová předsevzetí. Kdo touží prožít adventní a vánoční čas v pokoji, lásce a Boží přítomnosti, může pro sebe přijmout desetibodový program s názvem „Desatero pokoje“. Každý bod lze žít buď jeden den, jeden týden, či jeden měsíc. Začít je možno kdykoliv. Třeba právě nyní…
Desatero pokoje
1/ Dnes se nebudu snažit vyřešit problém celého světa.
Co všechno na mě dnes čeká! Před svými problémy dnes nebudu uhýbat, nebudu klesat na mysli, budu jim hledět do očí. Předám sebe i se svými problémy Bohu. On je náš Stvořitel, má veškerou moc na nebi i na zemi. Uvědomím si: i dnes se o mne stará On. Jde se mnou přes hory a doly, výšiny i hlubiny. Stačí vždy jen krátká modlitba, občasné zamyšlení a připomenutí.
2/ Dnes nebudu nikoho kritizovat a napravovat.
Jsem především zodpovědný sám za sebe, ne za druhé. Měl bych vidět hlavně sám na sobě všechno to dobré, ale i zlé. Vidět se tak, jak mě vidí Bůh. On má o mém životě největší přehled. Jemu záleží na mě i na lidech v mém okolí. Chci naplnit Kristovo slovo „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra a trám ve svém oku nepozoruješ“? Budu tedy korigovat pouze sám sebe.
3/ Dnes si nebudu myslet, že jsem stvořen jen pro štěstí.
Bible říká, že jsme Boží synové a dcery. Naše oči však pro Boha osleply, naše uši pro jeho slovo ohluchly, ztrácíme božský cíl a běžíme výhradně za cíly lidskými. V uších nám přestává znít Boží volání. Jsme pyšní na to, co jsme a co chceme. Dnes však obrátím své srdce a mysl k Bohu, jen u něho může neklidná lidská duše najít klid.
4/ Dnes se budu věnovat alespoň deset minut dobré četbě.
Dobrá četba je pro život duše stejně důležitá a nutná jako dobrá výživa pro život těla. Otevírám pravidelně i Boží slovo – Bibli? Vždyť v ní jsou ty nejlepší rady pro život. Začněte číst. Stačí málo, ale pravidelně!
5/ Dnes chci poznávat plán, který se mnou má Bůh.
Nemusím se štvát, ani váhat. Bůh zná mé kroky a jejich rychlost, zná mé možnosti. On je Pánem času! Ale půjde se mnou jen za předpokladu, že se vydám po jeho cestách a že ve svých plánech ponechám místo pro jeho dobré záměry.
6/ Dnes se přizpůsobím okolnostem, aniž bych chtěl okolnosti přizpůsobit svým přáním.
Domnívám-li se, že lidé se vždy musí přizpůsobit mně, promeškám mnoho cenného pro svůj život. Třeba mi něco velmi důležitého může být darováno právě v lidech, kteří jsou mi málo sympatičtí.
7/ Dnes chci konat dobro a nebudu o tom nikomu vypravovat.
Jak mám žít, aby v mém okolí přibylo více porozumění a soucitu? V Božím Slově – Bibli je dokonalý návod, jak kolem sebe šířit lásku, pokoj a dobro. Konání dobra vyvěrá z Boží dobroty, Bůh chce působit dobro i skrze mne. Není v mých silách konat nemožné, mohu činit jen to, co je v mých lidských silách. Vše ostatní ponechám Bohu. Vždyť je to On, který dobro dává a působí.
8/ Dnes chci řešit problémy s Boží pomocí.
V životě se vždy najde něco, co mi připravuje více starostí – nevyřešený problém, který přede mnou narůstá a skličuje mě. Proto si určím pořadí věcí, které je nutné vyřídit. Dnes se pokusím vykonat to, do čeho se mi vůbec nechce, co již dlouho odkládám. Když se k tomu nakonec odhodlám, jistě poznám, že mi najednou zbývá více času na všechno ostatní. Vždy smím důvěřovat, že mi chce pomoci Bůh, stojí při mně a ukazuje mi cestu v každé životní situaci.
9/ Dnes chci důvěřovat Bohu.
Bůh o mně ví a stará se o mne tak, jako by mimo mne nebylo nikoho na světě (i kdyby okolnosti svědčily o pravém opaku). Bůh si mě váží, cení si mě jako drahocenný šperk a miluje mne jako své milované dítě.
10/ Dnes nebudu mít strach.
Nebudu mít obavu radovat se z toho, co je krásné, a budu věřit v dobro. Nebudu mít strach z toho, co mě může potkat. Vždyť v Písmu je připomínáno: „Neboj se, jsem s Tebou, držím Tě za ruku.“ Naše „podzimní nálada“ by se tak měla měnit v náladu adventní. Strach by se měl měnit v očekávání toho krásného, co nám Bůh přislíbil a co nám dal ve svém Synu – Ježíši Kristu. 
ADVENTNÍ VĚNEC
Zvyk používání adventního věnce je starý přibližně 150 let. Jeho tradiční barvy – červená a zelená připomínají Kristovu krev, prolitou za spásu světa a také život. Rozlévající se světlo z hořících svící vyjadřuje přicházejícího Krista, který rozptyluje temnotu a strach, neboť On je „Světlo světa“ (Jan 8,12). Adventní věnec použil poprvé v r. 1839 kněz Johann Heinrich Wichern. Před Vánocemi zavěsil pod strop dřevěný kruh se svícemi, který měl podobu dřevěného kola od vozu. Denně během krátké pobožnosti byla zapálena jedna svíce. Tento předvánoční zvyk se rychle šířil do sousedních zemí, pomocí emigrantů se dostal i do Ameriky. Později měl věnec jen čtyři svíce. Zkuste si i vy doma umístit v adventní čas tento symbol vánočních svátků.
Zpracováno podle knih J. Haase: „Žít pokojně“ a W. Stinissena: „I dnes je den Boží – rozjímání na celý rok“, které vydalo Karmelitánské nakladatelství.