On a my

Nebeské království je, jako když kupec hledající krásné perly najde jednu velmi vzácnou perlu. Jde, prodá všechno, co má, a koupí ji. Matouš 13,45-46
Položím vám otázku. Vypadá jako biblická hádanka, ve skutečnosti jsou to dvě hádanky v jedné větě. Co je největší věc, kterou Bůh kdy učinil a … mohl by učinit i něco ještě většího?
Přemýšlejte, co Bůh udělal. Učinil nebe a zemi. Otevřel ruce a vypustil z nich vesmír. “Svým mocným slovem nese vše, co je” (Židům 1,3).
Učinil vše. Může Bůh učinit ještě něco více než vše? Bůh dal tolik, až ho to bolelo.
Ano, i my děláme a tvoříme věci. Ale to není vše, co děláme. Naše schopnosti nejsou omezeny jen na to, že něco děláme. Můžeme více než dělat. Můžeme dát a můžeme milovat. Stejně tak i Bůh. A to také udělal! “Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život” (Jan 3,16). To bylo nekonečně více než stvoření hvězd.
Můžeme dávat, ale můžeme udělat ještě něco většího: můžeme obětovat. Můžeme dát tak moc, že to až bolí, tolik že cítíme ztrátu. Může toto udělat Bůh? Jak může Bůh dávat tolik, až to bolí? Jak může dělat oběti? Bible říká, že dávání jej neochuzuje. ALE … ale … vždyť on dal tolik, že to bolelo a ochudilo jej to. Dal tak obětavě, že se to stalo znamením největší lásky na světě. Bůh Otec dal svého jediného Syna. A to určitě bolelo.
Bůh nemohl nahradit svého Syna. Mohl nahradit cokoli, avšak nikoli svého jediného Syna. Mohl učinit jinou hvězdu, ano i jinou zemi, jiný vesmír a nestálo by jej to vůbec nic, nic by neztratil. Avšak nic nemohlo nahradit jeho Syna. Ten byl pro Boha vším. Bůh vyprázdnil pokladnici pro svoji lásku k nám.
Písmo někdy používá neobvyklý slovník, protože pojednává o velmi neobvyklých věcech. Některé věci jsou pro svět úplně nové. Jeden text hovoří o Boží “úžasné lásce k nám” (Efezským 2,4 dle NKJV) – “jeho úžasná láska, kterou nás miloval”. Co je ta “úžasná láska, kterou nás miloval“? Bůh měl velkou lásku – Ježíše Krista, Syna své lásky. Bůh tak miloval svět, že dal svoji lásku, svého Syna. To je ten dar, projev, charakter a měřítko jeho lásky.
Když Bůh dal svého Syna a když jeho Syn opustil nebe, tak to pocítilo celé nebe. Byl světlem. Zůstal po něm stín, šero v ulicích věčného Božího města. Andělé ve slávě jej viděli odcházet a nechtěli se od něj odloučit, nechtěli vidět jak odchází. Když Ježíš odešel na zem, vyvolalo to pozornost poloviny nebeských andělů, šli s ním do Betléma, aby viděli kam jde. Řekli pastevcům kde je. Andělé věděli, že to bude trvat dlouho, než se vrátí zpět. Ale jednu věc nevěděli – co na jejich milovaného Pána zde na zemi čeká – chudoba, stres, zármutek, agonie v zahradě, neurvalé bičování jeho krvežíznivých nepřátel a golgotská bolest přesahující hranice lidského utrpení.
Avšak Bůh věděl, co má přijít. “Bůh v Kristu uzavřel se světem mír” (2. Korintským 5,19). Otec a Syn byli jedno. Jeho příchod, obětavost, láska, utrpení, vydanost a kříž – to vše ještě doplnilo to největší, co Bůh mohl udělat.
Ježíš nám v podobenství řekl tuto pravdu. Obchodník nalezl jednu výtečnou perlu, která měla obrovskou hodnotu a prodal vše, co měl, aby dal dohromady peníze na její koupi (Matouš 13,45-46). To je obrazem toho, jak Bůh vyprázdnil pokladnici pro svoji lásku k nám.
Nebyli jsme žádnou výhodnou koupí. Nevypadali jsme příliš jako hodnotný šperk. Přesto nás vzal se vší bezcennou zátěží, špatností, dluhy, ošklivostí a zkažeností.Přitáhl nás k sobě a ignoroval vše, co v nás bylo zlé a zkažené. Pak nás jako nebeský komorník očistil, celé nás upravil a oblékl do spravedlnosti, přepásal nás neposkvrněnou milostí a připravil nás, abychom mohli vstoupit do přítomnosti Krále v jeho kráse. Toto úsilí pro něj znamenalo pot a krev na pošlapané trávě v Getsemane a skončilo strašnou hodinou ďábelské agonie, kdy visel jako hadr přibit na dřevě kříže.
Hodnota nad jakoukoli cenu
Nemůžeme plně pochopit dimenzi tohoto daru. Je to nejhlubší tajemství všech tajemství. Můžeme vidět kříž, můžeme vidět postavu na kříži. Ale co se tam doopravdy stalo? Byla to hodina usmíření, hodina, ve které bylo poraženo zlo. Cosi se událo mezi Ježíšem na Golgotě a Bohem na trůnu. “Bůh v Kristu uzavřel se světem mír” (2. Korintským 5,19). Co se ve skutečnosti stalo nemůže být pochopeno obyčejnými smrtelníky. Bylo to něco z božské přirozenosti. Sdílet tuto zkušenost překračuje hranice lidské mysli. Nikdo neví, co kříž znamenal pro Otce, ale změnilo to úplně vše.
Jaké to drama! Vše, co učinil, bylo pro nás – vůbec nic z toho neměl. Narodil se pro nás. Žil pro nás, byl pokoušen pro nás, pokřtěn kvůli nám, kázal, vyučoval a uzdravoval kvůli nám, trpěl pro nás, zemřel kvůli nám, povstal kvůli nám, vystoupil k Bohu kvůli nám a přijde zpět pro nás. Ani jednu chvíli nedělal nic pro sebe, každý okamžik je zlatým darem pro nás.
Lidé mají slepou drzost ptát se: “Co udělal Bůh pro mne?” Co to je za absurdní otázku – Bůh udělal všechno. Na začátek dal kvůli nám svůj život. Žijeme díky jeho péči, každý náš dech je toho znamením. Bůh je dokonalý a nemůže na nás zapomenout. Máme pro něj hodnotu převyšující každou cenu. Učinil nás pro lásku, pro sebe samého a proto nás přišel zachránit. Smlouvu o našem vykoupení sepsal perem namočeným v krvi svého Syna. Je to definitivní a jisté.
Toto je něco tak úžasně důležitého, že to každý potřebuje vědět. Týká se to nás všech, tak jako v rodině. To, co Ježíš udělal na kříži není něco, co se má zamést pod koberec. To je jako bychom se ptali, co pro nás udělala naše matka. Stejně jako kdybychom ignorovali Slunce na obloze.
Kříž je v centru
Kříž je v centru všeho, co říkáme o Bohu. Bůh, kterého známe je Bohem kříže. Jestliže Kristus zemřel za všechny, pak by o tom všichni měli vědět. Spasení je perfektní a úplné. Ale musí být použito jako léčebný prostředek na hřích. Evangelium nemůže působit tam, kde není známo. “Dobrá zpráva” není žádnou zprávou, když není zveřejněna. Jsme jeho zpravodajové, vydavatelé a novináři.
Bylo velkou událostí, když Ježíš sestoupil z nebe na zem a bylo velkou událostí, když se vrátil zpět. Avšak zemi - jeho svět – opustil pro nás, svět, kde se narodil a pracoval, kde jeho krev potřísnila hlínu. Vrátil se zpět do sídla nejvyšší moci a zaujal místo na trůnu vesmíru. S jakým to triumfem! Jaké to písně vítězství. Jaký to den slávy v nebi! Jaký to třpyt slávy, jaká to hojnost! Andělé, čistí duchové, plameny ohně – jistě, že tančili radostí - jejich Pán se vrátil zpět z válečného pole. Úžasné! Ale proč? Proč to všechno? Efezským 4,10 a 4,8 říká “vystoupil vysoko nad všechna nebesa a rozdělil dary lidem”. Proto bylo Kristovo vystoupení do sídla moci důležité – aby dal moc nám, moc zvítězit v našem závodě. 
Protože: Bez nás, není dokončené Boží dílo dokončené. Má-li být svět spasen, Bůh nás povolává, abychom zachraňovali. Bůh udělal svůj díl a teď my musíme udělat naši část. Jeho naděje je v nás. Bez nás zemře naše generace ve svém hříchu, přičemž lék je po ruce – je to jako kdyby přehlíželi lahvičku s lékem. Máme to úžasné privilegium říkat lidem o této lahvičce a povzbuzovat je, aby z ní pili.