Buď vůle tvá!

Jsou lidé, kteří vidí Boha jako absolutistického vládce, diktátora, který si stejně udělá, co se mu zamane. Jeho vůle je vždy absolutní. Sedí vysoko na trůnu, někde daleko od lidí a vynáší své výroky, své zákony a lidé ho příliš nezajímají. Jiní zase pod pojmem „Bůh“ rozumí něco jako osud. Už staří Řekové věřili, že jim bohové určili osud a oni se s ním musejí smířit. Tito lidé berou život odevzdaně: stane se to, co se má stát… Je Boží vůle skutečně taková? Opravdu se Bůh nezajímá o náš život? A když ano, dá se s Bohem hovořit o našich problémech? Může naše modlitba ovlivnit Boží vůli? Nebo si Bůh stejně dělá, co chce a jde si za svým cílem, bez ohledu na nás? Není lepší v klidu počkat, jak vše dopadne?
Nevyhnutelný osud
V jednom podobenství ze Starého Řecka je člověk v podobné situaci jako pes, kterého zapřáhli do vozíku, aby jel z kopce. Takový pes je svobodný jen tehdy, pokud běží před vozíkem dostatečně rychle. Jakmile se pokusí z tohoto spřežení dostat, nebo se pokusí zastavit, vozík ho přejede. Podle této filozofie je tedy moudré přijmout osud, který nám byl předurčen, protože proti němu stejně nic nezmůžeme. To je fatalismus, ve kterém člověk zapadá do jakéhosi soukolí ve vesmíru, nebo je hříčkou „bohů“. Všechno je určeno, a to, co se stane, je nevyhnutelné. Takové jsou často lidské představy.
Biblická zvěst
Jediný spolehlivý zdroj, který nám zjevuje, jaký Bůh opravdu je a jaká je jeho vůle, je Bible – Kniha knih. Je Božím poselstvím člověku. Jsou v ní zapsány informace, které Bůh o sobě i svých záměrech s člověkem předal lidem prostřednictvím proroků. Bible nikde nehlásá fatalismus, víru v osud, který se nedá změnit. Nejsme drženi v soukolí nezměnitelných kosmických zákonů a sil. Bůh není osud. Nejsme ani loutky v Božích rukou. Pokud by se vždy děla Boží vůle, potom by Bůh zodpovídal za všechny tragédie ve světě, za všechno zlo, za každý hřích. Naopak Bible říká, že se Boží vůle vždy neděje. Lidé si ve svém životě jdou svou cestou, na Boží zákony, které Bůh připravil pro dobro člověka, nedbají a Boží vůli nenaplňují.
Dvě podoby Boží vůle
Z Bible se dovídáme, že Boží vůle má dvě podoby. Ta první je opravdu svrchovaná Boží vůle. Děje se mimo nás. To jsou Boží rozhodnutí. Nelze se jim vzepřít, nelze je překazit. Je to pochopitelné, vždyť Bůh je nadčasový, všemohoucí a vševědoucí, řídí celý vesmír i dějiny lidstva. Tuto Boží svrchovanou vůli poznáváme jen částečně, když nám ji Bůh poodhalí v historii a skrze svá zjevení. Potom je zde ještě Boží vůle pro nás osobně. Je to vůle zjevená v Bibli, deklarovaná jako Boží přikázání. Bůh nám v nich říká, jak máme žít. Vyzývá nás, abychom jeho vůli respektovali a plnili. Ale zároveň nám dává svobodnou vůli – můžeme ji přijmout, nebo se jí vzepřít. Zde není nic dáno předem. Bible nás však informuje, že když budeme žít podle zjevené Boží vůle, bude Bůh s námi – a to je velké požehnání. Když ji odmítneme, přijde hřích spolu s následky.
Buď svobodný!
Celý náš život se máme snažit uskutečňovat Boží vůli. Ďábel dělá všechno pro to, abychom o Boží vůli nestáli. Říká nám: Podívej se, o co přijdeš, když budeš poslouchat Boha! Podívej se na kamarády ve škole, jak si užívají zábavy! Ta chodí s dalším klukem a ten se umí pořádně odvázat! O to chceš přijít? Nebuď hloupý. Užij si života, nenech se Bohem omezovat. Už si nebudeš moct přilepšovat (krást) z firemního ve prospěch své rodiny. A nebudeš moct navazovat jakékoli vztahy, budeš se muset ptát Boha! Nebudeš sám svým pánem! To je omezení tvé osobnosti! Nevěřte tomu. Opak je pravdou. Jen tehdy, když se vzdáme svého ega, svého sobectví, když přestaneme trvat na své vůli jako malé děti, když se cele vydáme Bohu, staneme se opravdu sami sebou. Když se vzdáš sám sebe a svůj život odevzdáš do Božích rukou, tehdy naplníš Boží záměr, pro který jsi byl stvořen. Bůh v tobě obnovuje svůj obraz. To je svoboda, ne zotročení! Bůh nepopře tvoji osobnost, ale promění ji a plně ji realizuje.
Žij naplno!
Když se tvoje vůle s Boží vůlí nerozcházejí, když tvoje vůle spočine v Boží vůli, tehdy přichází Boží pokoj, Boží požehnání. Tehdy člověk žije naplno. Někdy však děláme chybu. Může se stát, že hluboko ve svém srdci po něčem toužíme, ale poznáváme, že Bůh nás vede jinou cestou. Moje vůle, to co chci já – je jiná, než to, co pro mě chce Bůh. A tak se modlíme: „Staň se Tvá vůle“, ale přitom Boží vůli nechceme. Naše srdce říká: já chci svoji vůli! Ale – s kyselým obličejem řekneme – ať se stane Tvoje vůle! Ti, kteří si v životě prosadili svoji vůli, na to vždy těžce doplatili. Pozdě zpětně litují toho, že neuposlechli Boží varování a šli svou cestou. Ale když máme upřímnou touhu plnit Boží vůli, Bůh nám dá sílu ji i konat. Třeba nám to nepůjde vždycky na sto procent, ale On nás bude učit – znovu a znovu. Je to škola poslušnosti. Toužit – hledat – konat Boží vůli. Prosme za to Pána Boha, aby se jeho vůle uskutečňovala v našich manželstvích, rodinách i v církvi, protože ani tam to není automatické. Boží dobrá vůle, Boží přání pro nás a pro tento svět je, aby byl každý člověk spasen skrze osobní víru v jeho Syna – Ježíše Krista.
Pavel Coufal