Příčiny neúpěchu při hubnutí

Mgr. Kamila Poslušná 
Současná doba nám velí vypadat dobře. Do toho patří nejen upravené vlasy, dobře padnoucí oblek, ale i to, co nás prezentuje nejvíce, naše tělo. Ani oblek od Armaniho nezachrání naši dokonalou image, pokud se nám z pod saka rýsují nehezky vypadající obliny. Téměř každý se alespoň jednou za život pokoušel zhubnout. Také časopisy, internet i televize na nás neustále chrlí kvanta rad, návodů či produktů, které nám zaručeně pomohou zhubnout. Proč se nám to tedy nedaří, i když teoreticky „všechno“ víme?
Jednou z příčin, proč mohou být snahy zhubnout neúspěšné, je nedostatek motivace. Je důležité, abyste hlavním motivačním faktorem byli vy sami, vaše zdraví, váš pocit a nikdo jiný. Druhá osoba vám může ve vašem úsilí jednoznačně pomoci, ale pokud si nejste vy sami jisti, že změnu chcete pro sebe, náročnost úkolu se zdvojnásobí. Největším motivačním faktorem bývá vlastní zdraví. Všechny ostatní důvody se stávají vedlejšími, pokud vstupuje do hry zdraví. To, že nejsme spokojeni s tím, jaký obraz na nás kouká v zrcadle, nás zásadně neohrožuje. Jakmile se však projeví zdravotní následky nadváhy a obezity, jako je vysoký krevní tlak a další onemocnění kardiovaskulárního systému, zvýšená hladina cholesterolu, dušnost, bolesti kloubů, křečové žíly, diabetes mellitus II. typu a další, zaktivuje se pud sebezáchovy, který nás přivede ke změně. Někdy však může být už pozdě, proto je nejlepší začít už prevencí nadváhy a tedy i těchto nepříjemných zdravotních následků. Pokud však už máte problémy s nadváhou a rozhodnete se s tím něco udělat, je nutné si na začátku hlavní motivační faktory uvědomit a konkrétně pojmenovat. Jako doplňková vnější motivace pak mohou působit pravidelné kontroly v poradně při hubnutí pod odborným vedením. Vědomí toho, že naše snahy a výsledky bude někdo druhý hodnotit a že nás ve snažení podpoří, případně popostrčí, může být velkým pomocníkem.
S podporou při redukci hmotnosti souvisí i rodinné zázemí, které je neméně důležité. Jakákoliv změna se dělá těžko, pokud nejsme v psychické pohodě, pokud nemáme dostatečnou podporu ve své rodině a okolí. Stejně tak je to u změny životního stylu v oblasti stravování. Pokud se budete snažit zhubnout, vařit zdravě, stravovat se pestře s dostatkem ovoce a zeleniny a zbytek rodiny se bude stravovat při starém, dopřávat si smažené řízky, klobásky, chipsy nebo sladkosti několikrát za týden před vašimi zraky, je to jasná cesta k neúspěchu. Výhodou je rozumná změna stravovacích zvyklostí v celé rodině. Výborné zkušenosti máme s kurzy snižování nadváhy ve dvojici, případně i větším počtu, do kterých se může zapojit celá rodina.
Ne příliš vhodnou cestou ke správnému životnímu stylu a pěknému tělu jsou razantní změny. To, že jste si zažili nevhodné stravovací a pohybové zvyklosti určitě neproběhlo ze dne na den, proto se nesnažte ani změnu k dobrému činit příliš rychle. Naučit se již ztracené pravidelnosti ve stravě, změnit skladbu jídelníčku apod. je dlouhá cesta, každá malá změna k lepšímu se počítá a čím menší a postupnější je, tím je trvalejší. Pokud jste zvyklí na sedavý způsob života, nemůžete náhle začít sportovat každý den. Vaše tělo je potřeba na zvýšenou zátěž postupně navykat a navíc málokomu takto razantní změna vydrží delší dobu. Nechtějte tedy najednou vše obrátit ze dne na den a buďte raději trpěliví, i když důslední.
Jednou z takto razantních změn je i příliš velká redukce energetického příjmu. Tímto způsobem vytvořený deficit energie v organizmu může mít sice rychlé, ale zato většinou krátkodobé účinky. Lidský organizmus spotřebovává energii i v klidu, aniž bychom se hýbali. Potřebuje energii na základní funkce – dýchání, činnost srdce a dalších orgánů, veškeré metabolické pochody apod. Minimum energie, které potřebujeme na pokrytí těchto nároků, tedy tzv. bazální metabolická potřeba se liší podle pohlaví, věku, výšky, hmotnosti a dalších faktorů, ale u málokteré ženy je tato hodnota pod 5000 kJ/den a u mužů pod 7000 kJ/den. Často propagované redukční diety však mají většinou nižší energetickou hodnotu a jsou naprosto nevhodné. Pokud totiž organizmus nedostane ani základ, který pro jeho funkci potřebuje, naučí se šetřit, přepne na úspornější režim a ve výsledku jednoduše v klidu spaluje méně. To vede k tomu, že časem ani nízký energetický příjem nestačí pro redukci hmotnosti a kruh se uzavírá. V energeticky chudém jídelníčku také nemůžeme dosáhnout potřebné dávky živin, vitaminů a minerálních látek. Navíc případná ztracená kila při takto nízkém energetickém příjmu tvoří většinou svalová hmota a voda, kterých bychom se v žádném případě zbavovat neměli. Po ukončení diety a návratu k původním stravovacím zvyklostem pak jdou kilogramy rychle nahoru, ale tentokrát už na tuku. Ve výsledku je pak v těle větší zastoupení tukové tkáně než na začátku diety. Tato „zrada“ je známá pod označením jojo-efekt. Aby redukce hmotnosti vedla k úbytku tuku, je nutné deficitu energie dosáhnout jen mírným snížením energetického příjmu při zachování vhodného nutričního složení jídelníčku a zejména zvýšením výdeje energie pohybem.
Tím se dostáváme k další chybě, kterou je přeceňování významu stravování a podceňování významu pohybu. Řeknete si: Když se budu držet zkrátka v jídle, nebudu se muset trápit v tělocvičně. To sice může chvíli fungovat, ale rozhodně ne dlouhodobě a s uspokojivými výsledky. Bez pohybu to zkrátka dost dobře nejde. Samozřejmě, že spolehlivější cestou k úspěchu je namísto onoho „trápení se“ v tělocvičně najít si pohyb, který budeme dělat proto, že nás baví, nikoliv proto, že potřebujeme zhubnout. Možností je spousta a jedině tak můžeme dosáhnout dlouhodobé případně trvalé změny životního stylu.
Častou příčinou neúspěchu je i jednostrannost jídelníčku, případně vynechání některé ze složek stravy. Aby jídelníček dodal tělu všechny potřebné živiny, musí být pestrý. Jídlo nás musí také těšit, bavit, lákat, což jednostranný jídelníček těžko zajistí. Problémem může být i vynechání některé ze základních potravinových skupin, nejčastěji skupiny obilovin, těstovin, rýže a pečiva. Vynecháním těchto potravin však výrazně snížíme příjem sacharidů, vlákniny a některých vitaminů. Navíc podobné opatření nikomu nevydrží dlouho a po návratu ke konzumaci všech složek potravy se výrazně zvýší příjem energie a může dojít k již popsanému jojo-efektu. Častou chybou bývá také rozhodnutí striktně vynechávat všechny potraviny s obsahem tuku. Mnoho potravin, které mohou mít vyšší obsah tuku, je však také zdrojem bílkovin – maso, mléčné výrobky, vejce. Dávka bílkovin ve stravě je však při redukci obzvláště důležitá. Pokud jich má naše tělo nedostatek, začne využívat vlastní bílkoviny, tedy svaly.
Extrémně častou příčinou neúspěchu bývá nepravidelnost v příjmu stravy. Nezáleží pouze na tom, co a v jakém množství jíme, ale nezanedbatelný význam má také to, kdy a jak často jíme. Ráno se nestihnete nasnídat, v práci se najde vždy něco naléhavějšího než kručící žaludek a i ten po chvíli přestane protestovat, ale ozve se několikanásobně, jakmile přijdete večer domů z práce. A to se přece musíte pořádně najíst, vždyť jste přece celý den téměř nejedli! Nejlépe doplnit deficit hned ve stoje u otevřené ledničky. To je spolehlivá cesta k problémům s vysokou hmotností. Celkový energetický příjem v takovýto den nemusí být nutně nadměrně vysoký, ale organizmus si s velkým příjmem energie po dni hladovění neumí poradit a většinu si uloží ve formě tukových zásob. Vynecháním prvního jídla je většinou zaděláno na chyby v průběhu zbytku dne. Snažte se za každou cenu najít ve svém pracovním dni chvilku na pět denních jídel rovnoměrně rozložených v průběhu dne. Vždyť práce přece není důležitější než jídlo. Jídlo je jednou ze základních lidských potřeb, udělejte si na něj proto čas.
Neméně důležitou podmínkou úspěšné redukce nebo udržení hmotnosti je psychická vyrovnanost. Prvním krokem je stanovení reálného cíle a reálné rychlosti přiblížení se k tomuto cíli. Není dobré stresovat se nedosažením nedosažitelného. S tím souvisí i příliš častá kontrola výsledků snažení – nemá nejmenší smysl stoupat na osobní váhu každý den a znepokojovat se každým malým výkyvem nebo stagnací hmotnosti. Na škodu je i příliš velká preciznost v dodržování předem stanovených zásad, používání slov „musím“ nebo „nesmím“. Když potom dojde k porušení jedné ze zásad, řeknete si, že jste selhali a že nemá smysl snažit se dál, když už jste jednou ujeli, a „když už, tak už“ a pořádně si to porušení užijete. Vždyť co, začnete znovu zítra nebo za týden…Přesně tak to ale nefunguje. Následuje zpytování svědomí a po čase se stejná situace opakuje. Jistá dávka sebeovládání je jistě potřebná, raději však na sebe neklaďte přehnané nároky, nic si nezakazujte, jen se držte hesla všeho s mírou a mějte na paměti, že v podstatě neexistují nezdravé potraviny, nezdravé je jen jejich množství. Přeloženo to znamená, že je rozumnější dát si pár čtverečků čokolády jednou za čas než se po delší době odříkání neovládnout a spořádat minimálně celou tabulku. Vždyť cokoliv, co si zakážeme, na sebe záhy vezme roli zakázaného ovoce, které nejvíc chutná.