Isaaac Newton

Isaac Newton (1643-1727) anglický fyzik, matematik, astronom, chemik, objevitel zákonů mechaniky, díky své genialitě vytvořil matematické vzorce věrně popisující pohyb planet a gravitaci. Vždy však zdůrazňoval, že to vše je možné jedině s pomocí Boha. Newtonova analýza vzájemných poruch pohybů planet způsobených jejich vlastními gravitačními poli předpovídala úplné zhroucení slunečního systému, pokud by Bůh nezasahoval a neuváděl vše opět do pořádku. Jméno Isaaca Newtona známe ze školních let z hodin fyziky a matematiky. Tehdy nás ani nenapadlo, že tento vědec byl věřící a ve svém bádání očekával na Boží vedení. Nechtěl dát světu teorii, ale pravdy, které sám Bůh vložil do svého stvoření. Studoval na univerzitě v Cambridge a zde se také později stal profesorem přírodních věd a matematiky. Byl jedním z nejvýznamnějších vědců všech dob. Objasnil zákony gravitace, zkonstruoval první zrcadlový dalekohled. Z fyziky udělal moderní, ucelenou vědu dnes nazvanou „klasická fyzika“. V matematice se zasloužil o množství významných objevů. Newton ukázal na Boha – autora všeho stvořeného a na jeho fyzikální zákony, které platí nejen na Zemi, ale i ve vesmíru.
TĚŽKÉ ZAČÁTKY
Isaac Newton se narodil 4. 1. 1643, ve vesnici Woolsthorpe v hrabství Lincoln v Anglii. Byl tak slaboučký, že nikdo nevěřil, že se dožije večera. Teprve když přežil týden, dali jej pokřtít. Jeho otec byl zámožným vlastníkem půdy, ale zemřel před jeho narozením. Když Isaacovi byly tři roky, matka se znovu vdala a dítě nechala svým rodičům. Tesknotu po matce málem nepřežil. Na školu se těšil, ale i zde Newton velmi trpěl. Spolužáci se mu posmívali a často jej i bili. Isaac neměl kamarády, ale bavil se zhotovováním vodních mlýnků, hodin a různých dalších modelů. Mnozí lidé mu dovolili na své domy upevňovat sluneční hodiny, protože byly neobyčejně přesné. V 11 letech přešel na střední školu, kde se prohloubil jeho zájem o mechaniku a matematiku. Horlivě se věnoval svým zájmům, proto jeho prospěch nebyl valný. Narůstaly však jiné důležité vědomosti. V této době zemřel otčím. Isaac musel opustit školu a vrátit se domů, aby hospodařil na rodinném statku a pomáhal s mladšími sourozenci. Matka však viděla, že je nešťastný. Práce na statku Isaaca nenaplňovala, proto jej opět poslala studovat, tentokrát na univerzitu v Cambridge. První tři roky byly pro chudého studenta ponižující a těžké. Obsluhoval bohatší spolužáky při stolování, štípal dříví, umýval nádobí. Vlastně byl jejich sluhou. Vše se však změnilo, když vešlo ve známost jeho zobecnění binomické věty, použitelné pro libovolné exponenty. Navíc v roce 1663 přišel na univerzitu významný mladý teolog, filosof, optik, mechanik, profesor Isaac Barrow. Jeho přednášky Newtona fascinovaly. Netrvalo dlouho a stali se z nich přátelé a spolupracovníci.
VĚDA A VÍRA PATŘÍ K SOBĚ
17. století bylo ve Velké Británii obdobím silného náboženského probuzení. Isaac Newton věřil v Boha Stvořitele, jehož zákony obdivoval a objevoval. Období duchovního probuzení mu pomohlo najít Boha jako Spasitele v Ježíši Kristu. Nyní již vědomě počítal s jeho vedením ve svém výzkumu i v osobním životě. Vznikla syntéza Boží role v duchovní i vědecké rovině. Než v Anglii v roce 1665 vypukl mor, stačil tehdy dvaadvacetiletý Newton získat hodnost bakaláře svobodných umění. Univerzity byly zavřeny a studenti a učitelé se rozutekli na venkov, aby zachránili alespoň holý život. Kupodivu pro Isaaca tato doba nebyla ztracená léta, ale nejplodnější roky jeho života. Již v roce 1666 objevil derivace funkcí, pochopil důležitost integrálů a s pomocí těchto veličin dovedl analyticky zjišťovat tečny křivek a křivosti čar. Pro nebeskou mechaniku vytušil správný tvar gravitačního zákona i jeho důsledky pro astronomii. Z doby jeho pobytu na rodném statku pochází také legendární historka o pádu jablka ze stromu. Ve stáří ji sám potvrdil. Jablko mu sice nespadlo na hlavu, ale při pozorování úplňku si všiml jablka na stromě a uvědomil si, že síla působící pád jablka na zem, by mohla být totožná se silou udržující Měsíc na kruhové dráze kolem Země. Provedl tedy příslušný výpočet pro pohyb Měsíce kolem Země a došel k závěru, že obíhající těleso je přitahováno silou nepřímo úměrnou druhé mocnině vzdálenosti obou těles.
UZNÁVANÝ VĚDEC
V roce 1667 se Newton vrátil do Cambridge, ale již jako profesor matematiky a člen rady starších. V červenci téhož roku Newton dosáhl vrcholu své akademické dráhy, byl zvolen Magistrem in Artibus. Tím získal víc finančních prostředků a větší možnosti ve svém vědeckém zkoumání. Newtonova analýza sil dala za pravdu Koperníkovi, Keplerovi a Galileovi. V optice si vytkl za cíl zlepšit astronomické dalekohledy. Vadilo mu, že barevně, ale i tvarově zkreslují kontury. Newton se proto začal věnovat geometrické optice a pustil se i do broušení čoček. To jej nasměrovalo i do studia chemie. Napsal spis „O povaze kyselin”. Pracoval se rtutí a na základě mechaniky kapalin zjistil nejen tvar nebeských těles a Země, ale i tvar povrchu rotující kapaliny. Newtonovým nejznámějším objevem v mechanice byly jeho tři pohybové zákony: síly, setrvačnosti, akce a reakce. Pro Newtona bylo typické, že o svých objevech dovedl mlčet. Až v roce 1672 poslal svůj první samostatný článek do londýnské Královské společnosti. V tom roce byl Newton zvolen za člena Royal Society (Královská vědecká společnost)za propracování myšlenky a sestrojení zrcadlového dalekohledu. Roku 1688 byl Newton zvolen do parlamentu. Později mu hrabě Montague dal místo inspektora v londýnské mincovně, a navíc povýšení do šlechtického stavu. S velkou svědomitostí vykonával funkci mincmistra i prezidenta Královské společnosti. Pro skutečnost, že ještě ve vysokém věku byl schopen intelektuálních výkonů, svědčí vynález jeho zrcadlového sextantu. Dnes se přístroj nazývá Hadleyův sextant. 2. března 1727 Isaac Newton naposledy předsedal Královské společnosti. Již dlouho trpěl dnou, ledvinovými i žlučníkovými kameny, pohyb mu působil velké bolesti. Teprve tři dny před smrtí ulehl a v ranních hodinách 31. března 1727 v Kensingtonu zemřel.
Isaac Newton o Pánu Ježíši
• Sestoupil z nebe na tuto zem. Svůj královský šat vyměnil za oděv pozemšťana a stal se člověkem, abychom my mohli být dětmi Božími.
• Ponížil se až do prachu země, abychom mohli být povýšeni k nebeskému trůnu.
• Přestože byl bohatý, stal se nejchudším z lidí.
• Spal v cizích jeslích, jel po moři v cizí lodičce, jel na cizím oslátku a byl pohřben v cizím hrobě.
• Narodil se proti přírodním zákonům a vyrostl ve skrytosti jako služebník všech.
• Neměl vyšší vzdělání tohoto světa, nenapsal jedinou knihu, ale do největších knihoven světa by se nevešly knihy, které byly napsány o něm.
• Nesložil ani jednu píseň, ale svou odpouštějící láskou rozezvučel víc písní chvály, než všichni básníci světa.
• Když byl dítětem, zneklidnil krále, když byl chlapcem, udivil doktory, když byl dospělý, otřásl národem i mocnou veleříší římskou.
• Ovládal přírodní zákony, chodil po vlnách moře, tišil bouře, nasytil z mála tisícové zástupy, uzdravil bez léků, křísil mrtvé.
• Nepřátelé jej nemohli přemoci, Satan jej nemohl zahubit, ani hrob ho nemohl zadržet.
• Nade vším zvítězil. Svojí láskou přetvořil svět.
• Velcí mužové světa přišli a odešli. On svatý jediný zůstal a je navěky.
• Tento Ježíš je Spasitel světa, můj Spasitel, chceš -li, bude i tvůj. Pokoř se před ním, provolej ho za krále svého srdce a života.
• Zvol si Ježíše, protože nikdo není jako On.