Nerovný počet bojovníků

Celý svět se mohl na Izraeli poučit o Božích počtech. Sám Bůh bojoval s malou skupinou zbídačených lidí z koncentračních táborů proti miliónům Arabů, kteří je ze všech stran obklopovali. OSN v roce 1947 většinou hlasů schválila rozdělení Palestiny a založení státu Izrael. Odpovědí bylo, že 160 milionů Arabů vyhlásilo válku právě založenému státu Izrael s jeho 650 tisíci obyvateli. Vlády arabských států vybídly své občany, aby na 14 dní opustili území Izraele, že Izraelce bombami zničí a zbytek zaženou do moře. Pak bude celá země arabská.
Izraelský politik David ben Gurion řekl: „Kdo nevěří v zázraky, není realista.“ Proti všemu očekávání zvítězil Izrael.
Nutno dodat, že Izraeli bylo vnuceno celkem pět válek: roku 1947 – za nezávislost, r. 1956 – válka Sínajská, r. 1967 – šestidenní válka, r. 1973 – Jom kipurová, r. 1982 – Libanonská válka. Jak je možné žít někde, kde se stále bojuje? Lidé, kteří nevěnují pozornost Blízkému východu, se nad izraelskými boji pohoršují, ale uniká jim, že Izrael jen reaguje na předcházející akce palestinských teroristů. Národ, který je vystaven terorismu, se musí podle toho zařídit. Sever Izraele je neustále ostřelován, lidé žijí převážně v krytech a svět si toho nevšímá. Když však Izrael zareaguje, svět ho nazývá agresorem. Z historie je známo, že v každé čtvrté generaci byli Židé v nebezpečí likvidace, nebo asimilace. Bůh si však Izrael vyvolil a nedovolí to: „Jsi přece svatý lid Hospodina, svého Boha; tebe si Hospodin, tvůj Bůh, vyvolil ze všech lidských pokolení, která jsou na tváři země, abys byl jeho lidem, zvláštním vlastnictvím.“ (5. Mojžíšova 7, 6)