Být dobrým otcem

Role otce je pro výchovu dítěte nezastupitelná. Pro toto důležité poslání je otcům vzorem nebeský Otec. Moudrost, kterou potřebujeme k životu – a také k výchově dětí – nechal Bůh zapsat ve svém poselství – Bibli. 

Náčelník Chaggasů, hrdého a pracovitého afrického kmene, žijícího na svazích Kilimandžára, přikázal svým mužům: „Dobře se starejte o těhotnou ženu. Je nejdůležitějším členem našeho kmene.“ Tento moudrý africký náčelník již dávno objevil to, co zjišťují moderní psychologové a psychiatři, že zdravý vývoj dítěte a budování jeho sebevědomí začíná dlouho před jeho narozením. V tom hraje nezastupitelnou roli také muž.
Otec – pravý muž
Někteří muži se po narození dítěte cítí doma jako páté kolo u vozu a raději vyklízejí pole. Pravý muž si však uvědomuje, že se nemusí cítit zbytečný ani v době, kdy je jeho dítě ještě v těle matky. Odpovědnost otce začíná od okamžiku, kdy je počat nový život. Zdravý vývoj dítěte závisí i na jeho milující péči a ochraně. Zázrak vzniku nového života mu plní srdce úctou a obdivem.
Muž – otec má být silným, rozhodným, zodpovědným a prozíravým, tím, kdo dává své ženě sílu, aby se mohla stát dobrou matkou. Pomáhá ženě v době těhotenství, pokud může, zůstává s ní i u porodu. Nevyhýbá se ani pomoci s péčí o nově narozené dítě. Dává své ženě pocit bezpečí. Povzbuzuje ji, když klesá pod tíhou starostí. Každý den se zajímá, jak dítě roste a jak se rozvíjí. Je připraven čelit nebezpečím a nástrahám, které dětem hrozí, a děti se proto na něj mohou spolehnout.
Otec – vzor k následování
Role otce je nezastupitelná po celou dobu vývoje dítěte – od narození až po dospělost. Pro pětileté dítě se správně fungující otec stává hrdinou. Když nastupuje puberta, v dítěti se rodí silná touha po nezávislosti a často si hledá další hrdiny. Přesto v něm zůstává hluboké vědomí: otec je nejlepším vzorem k následování. Tím, že se rozhodl převzít iniciativu v zajišťování celé rodiny, stal se jako otec příkladem: v synovi vypěstoval otcovství a dceři dal vzor budoucího partnera.
Otec – opora synů a dcer
Před lety jsem před naším domem vysadil tři břízky. Doufal jsem, že vyrostou jen tak. Při první bouři se však jeden stromek zlomil, tak jsem ke zbylým dvěma zarazil kůly a pevně k nim břízy připoutal. Jeden z kůlů byl příliš silný, a protože nebyl poddajný, vrchol stromku se ulomil. Dnes je tam místo stromu pouhý pahýl. Naproti tomu kůl třetího stromku měl správnou pružnost, a tak se oba dokázaly ve větru přiměřeně ohýbat. Nastal den uvolnění provazů a strom stojí hrdě sám. Rozvíjí se rovnoměrně do všech stran a je skutečné potěšení sledovat, jak roste.
Obrovským uměním dobrého otce je správně nastavit hranici svobody dítěte. Na jedné straně je schopnost otce sdílet se se svými dětmi, brát každé z nich vážně a přijímat je jako osobnost. Na druhé straně musí otec uplatnit svou autoritu, a když je to nutné, říct rozhodné „ne!“ Musí být oporou, aby jeho synové a dcery mohli zdárně dospět.
Otec – trpělivý muž
V moudré knize, Bibli, je známý příběh o marnotratném synovi. Vypráví se v něm, jak jednoho dne řekl syn svému zámožnému otci: „Otče, dej mi díl mého majetku, který na mne připadá, já odcházím.“ A otec nechává své dítě jít – a čeká. Čeká trpělivě každý den. Dal synovi vše, co vytvořil, s vědomím, že to může přijít nazmar. Syn skutečně svůj dědický podíl záhy utratil, aniž pomyslel, co to jeho otce stálo krve, potu a slz. Myslel jen na „své právo“. Syn si uvědomil svoji bezvýchodnou situaci až ve chvíli, když se ocitl bez prostředků k obživě jako žebrák všemi opuštěn. Teprve tehdy se vracel v myšlenkách ke všemu, co mu poskytoval domov a rozhodl se vrátit k otci, který jej nikdy nepřestal milovat. Když otce jeho dítě zklame, nezboří se mu proto svět. Zůstává trpělivým a milujícím otcem. Zná tajemství čekání. Je připraven vždy pomoci.
Pravý vzor otce
Kde jinde se muž naučí být otcem, ne-li od nebeského Otce, Stvořitele nebe a země. On, který stvořil člověka jako muže a ženu, zná dokonale jedinečnost jejich poslání. Všechnu moudrost, kterou potřebují k životu, nechal zapsat ve svém poselství – Bibli. To platí i o výchově dětí.
Moudrý muž je mocný, a kdo má poznání, upevňuje svou sílu. (Bible, Přísloví 24,5)