Život smrtí nekončí

Smrt může přijít jako vítr, nečekaně, bez varování. Je bláhové si myslet, že máme dost času… Jan Boštík se zamýšlí nad stále věčnou otázkou zda existuje život po životě. Popisuje dramatický příběh, který změnil celý jeho život. 

"Existuje po smrti ještě jiná forma života??  Jsme schopni se dobrat k nějaké pravdě?"
To jsou otázky, nad kterými je dobré se vážně zamýšlet. A víte proč? Třeba proto, že je moudré plánovat si život, znát nástrahy a vyhýbat se nebezpečí, je moudré využít čas, abychom si mohli udělat názor na to, co nás čeká po smrti. Takové ujasnění a zprůhlednění tohoto tabu může každému pomoci. Potom prožije svůj život na zemi mnohem kvalitněji, než kdyby se v životě na toto téma nepřipravil. Smrt může přijít jako vítr, nečekaně, bez varování. Je bláhové myslet si, že máme dostatek času. Svou budoucnost po smrti bude mít každý takovou, jakou si ji zde na Zemi vytvoří. Moje hledání pravdy o životě a smrti je zakotveno v jednoduché víře v Ježíše Krista, ke které jsem došel z prožitku následujícího příběhu.
TRAGICKÁ NEHODA
Jednoho prázdninového dne jsme si s kamarádem vyrazili k řece. Kamarád skočil do vody, vyplaval na pláž, lehnul si a na chvilku usnul. Po něm jsem si šel zaskákat já. Rozbíhám se, odrážím se nohou od břehu, ale najednou mi noha podklouzne a já ztrácím rovnováhu… Dopadl jsem krkem na hladinu vody a během jedné vteřiny jsem si nárazem zlomil čtvrtý, pátý a šestý krční obratel. Zlomenina obratlů způsobila, že jsem okamžitě ochrnul na celé tělo! Nemohl jsem ničím pohnout. Začal jsem klesat dolů na dno řeky. Snažil jsem se udělat jakýkoli pohyb, abych se zachránil, ale všechno bylo marné. Byl to hrozný pocit beznaděje! Neovládal jsem ruce, tělo, nohy ani hlavu. Uvědomoval jsem si, že brzy přijde konec. Věděl jsem, že se nesmím nadechnout. Konec – smrt byla tak blízko a tak reálná a mně se nechtělo umřít! Pak přišel ten okamžik – došel mi vzduch!
JE KONEC!
Otevřel jsem pusu a říkal jsem si: „Teď je konec“. Najednou se stalo něco velmi podivného. Zjistil jsem, že i když jsem se utopil, stále žiji. Po krátkém okamžiku jsem uviděl něco absolutně nečekaného! Dole na dně řeky jsem viděl ležet mé tělo! Ale přitom jsem byl nad ním, kousek od něho. Zvláštní bylo to, že jsem k němu nepociťoval žádné vazby. Uvědomoval jsem si pouze, že jsem v něm „bydlel“. Byl jsem schopný přemýšlet, cítit, uvažovat a byl jsem to stále „já“, tak jako se cítím právě nyní. Dokonce jsem uvažoval nad tím, že mě rodiče budou hledat.
SETKÁNÍ
Aniž bych chtěl, začal jsem se pohybovat směrem dolů. Ocitl jsem se v úzkém tmavém tunelu, kterým jsem byl tažen na druhý konec. Krátce nato jsem se dostal do nádherného prostoru, který byl zalitý růžovožlutou barvou. Bylo mi tam velmi příjemně. Najednou jsem pocítil, že tam někdo je! Otočil jsem se a za mnou bylo velké zářící světlo. Uprostřed tohoto světla stála „lidská“ bytost. Velmi zvláštní bylo, že jsem hned věděl, že je to Ježíš Kristus. I když jsem o něm nikdy neslyšel. V té době mi bylo sedmnáct let a nikdy v životě jsem neslyšel nic o Bohu, natož o Ježíši Kristu. Ve svých sedmnácti letech jsem měl rád motorky, blonďaté holky, tučná jídla a přírodu.
Stalo se něco nečekaného. Ježíš, to zářivé světlo, si mě vzal k sobě do náruče. Objal mě, jako když matka chová své miminko. Intenzivně jsem prožíval jeho lásku. Byl to naprosto blažený pocit. Na takový proud emocí jsem nebyl zvyklý. Nenacházím slova, kterými bych to mohl hlouběji vyjádřit.
Ježíš odešel a já byl opět sám. Krátce na to se mi před očima odehrálo několik scén z mého života. Vesměs šlo o negativní věci a příběhy, kdy jsem jako kluk někoho zmlátil, nebo jsem neposlechl rodiče a další… Po chvíli se Ježíš vrátil a položil mi otázku: „Co chceš říci na svou obhajobu?“ Zjistil jsem překvapující věc. Nemohl jsem ze sebe nic vypravit. Žádný skutek, sen, touha nebo dosažené vědomosti mně neposloužily k tomu, abych je uvedl jako odpověď na tak zdánlivě jednoduchou Ježíšovu otázku. Jediné, na co jsem se zmohl, bylo mlčení. Byl to ohromně pokořující pocit.
JAKO V NEBI
Tento pokořující pocit oboustranného mlčení po krátkém čase odezněl a já se opět cítil v „nebi“ velmi dobře. Pomalu se mi vrátil pocit blažené spokojenosti, radosti a byl jsem rozhodnutý tam zůstat. Vydal jsem se směrem vpřed a dostal jsem se na jakési rozcestí. Než jsem stačil vstoupit na jednu z cest, opět jsem uslyšel Ježíše, jak říká: „Vrať se! Ještě není tvůj čas.“ Chtěl jsem v „nebi“ zůstat! Bylo tam tak nádherně! Proto jsem na Ježíšovu výzvu nereagoval. Ježíš svoji výzvu zopakoval. Podruhé to zaznělo s velkou autoritou. Nedalo se neuposlechnout! Hned na to mě Ježíš „vzal“ nebo spíše „poslal“ zpět do mého těla. To už jsem pomalu cítil, jak mě kamarád tahá z vody. Na břehu mě zabalil do deky a zavolal lékařskou pohotovost.
V nemocnici mi udělali základní vyšetření, fixaci a odvezli mne na oddělení ARO a připravili k neurochirurgické operaci. To jsem již upadal do bezvědomí a několik týdnů trval boj o to, jestli navzdory všem možným nastalým komplikacím přežiji nebo ne. Díky Bohu jsem všechny krizové chvíle přežil a o několik měsíců později jsem se dostal do speciálního rehabilitačního ústavu v Kladrubech. Diagnóza mého úrazu se jmenuje – kvadruplegik. To znamená, že mám ochrnuté celé tělo od prsou dolů. Horní končetiny jsou také částečně motoricky zasaženy, ale mohu jimi hýbat. Mohu se pohybovat pouze na invalidním vozíku a jsem prakticky úplně závislý na lidech.
ZMĚNA
To, co jsem tehdy prožil zcela změnilo můj život. Pochopil jsem, že se musím smířit s Bohem, abych se mohl dostat tam, kde člověk prožívá úžasnou lásku a neskonalé blaho. V modlitbě jsem podkoval Ježíši Kristu, že za mě zemřel na kříži, a poprosil jsem ho za odpuštění mých vin. První věc, kterou jsem zpozoroval, byla změna mého hodnotového žebříčku. Na první místo jsem dal lásku. Najednou jsem si uvědomoval, že umím milovat a že chci mít rád všechny lidi kolem sebe. To bylo velmi zvláštní a nové, nebo jsem to do té doby neznal a nevnímal. Druhou novou věcí v mém život bylo vnímání smrti a věčného života. Přestal jsem se bát, kdy a jak zemřu. Ale to nejdůležitější bylo poznání, že život smrtí nekončí. 
Další zajímavé články autora najdete na jeho internetových stránkách www.klinickasmrt.cz