Více než pozemšťan

Jsem teď více než pozemšťan, protože jsem chodil po Měsíci. Cesta do vesmíru mne zcela změnila, můj život nyní dostal hlubší smysl. Předtím jsem dával přednost sobeckému způsobu života, žil jsem rychle a na vysoké noze. Avšak let na Měsíc mě naučil pokoře a skromnosti. Začal jsem si vážit života, lidí .. Na Měsíci to není tak pěkné jako na Zemi - nejsou tu stromy, květy, tráva, všude jen samé kamení a prach. Máte zcela zvláštní pocit, když vidíte svoje otisky nohou na jiném světě. Vědci tvrdí, že tam zůstanou miliony let. Pak ale pohlédnete nahoru a užasnete: Uvidíte naši Zemi, je krásná. Namodralá visí nepohnutelně v černém prostoru zahalená do bílých oblaků. Je najednou tak daleko, malinká, zranitelná, křehká jako kulička. Pomyslel jsem si: "Když je Země tak malá, což teprve já? Jsem méně než prach v nekonečném vesmíru." Na Zemi nebyl vidět žádný náznak lidské činnosti, žádná města, stavby, bohatství, moc - nic, za čím se člověk pachtí. Uvědomil jsem si, že naše Země je zvláštním a krásným místem ve vesmíru, že je dílem Božích rukou a že Bůh miluje Zemi a lidi na ní. Můj pohled na život se úplně změnil. Vrátil jsem se z kosmu jako člověk, jehož víra byla prohloubena.
Jak to vlastně začalo. Létat vysoko a rychle bylo mým snem už v době, kdy jsem byl malý chlapec. Sen se mi splnil. Stal jsem se zkušebním pilotem, lámal jsem světové rekordy ve výšce i rychlosti. Byl jsem na to velmi hrdý. Létat jsem raději než jedl a spal. Asi jsem byl příliš pyšný, protože jednoho rána jsem havaroval s 1 studentem v lehkém letadle. Letadlo nevybuchlo, byli jsme však vážně zraněni - já jsem měl zlomené obě nohy, čelisti, vyražené zuby, otřes mozku a mnohočetné rány. Když jsem procitl z bezvědomí, lékaři řekli, že už zřejmě nikdy nebudu létat. V tu chvíli můj život ztratil smysl. Tehdy jsem si vzpomněl na Boha a na to, že jsem vlastně žil jen pro sebe a po svém. Prosil jsem ho za odpuštění a uzdravení. A Bůh mě vyslyšel. Nejen že mi nohu nemuseli amputovat, ale po 2 letech jsem mohl opět létat. Nad mé očekávání jsem byl vybrán i pro kosmický program.
Má člověk létat do vesmíru?a naplňuje, je poznání Boží lásky a život v jeho blízkosti, v přátelství s ním, v němž On nás vede. Ponenáhlu jsem přicházel na to, že můj let na Měsíc byl pouze začátkem. Byl to prostě jen jeden krok, který mi otevřel mnohé dveře k širší službě, ke službě Bohu a lidem na celém světě. Nyní mohu potvrdit se žalmistou: „Mně však v Boží blízkosti je dobře, v Panovníku Hospodinu mám své útočiště, proto vyprávím o všech tvých činech“ (Žalm 73, 28).
Zázračné přistání. Když modul přistál na Měsíci, zůstal značně nakloněn. Přistáli jsme na hraně malého kráteru. Poněkud nás to znepokojilo, ale ukázalo se, že to byla naše záchrana. Řídící středisko v Houstonu nás po přistání upozornilo, že ztrácíme vodu. Zjistili jsme netěsnost v nádrži. Voda unikala do nejnižšího rohu modulu - naštěstí právě tam nebylo žádné elektrické vedení. Kdyby modul dosedl jinak, voda by stékala do jiného kouta, kde byla řada elektrických zařízení. Došlo by ke zkratu, což by vyřadilo přístroje. Naše výprava by ztroskotala. Byl by to náš konec.
Boží ochrana po celou cestu. Lidé na celé Zemi se za nás neustále modlili. Miliony lidí se přimlouvali za 3 osamělé muže v kosmu. A Bůh na modlitby odpovídal V mnoha situacích jsme prožívali zázračný Boží zásah. například hned 1. den nám nefungovalo řízení předních kol u lunárního vozidla. Ani v Houstonu nepřišli na to, kde je chyba. Když jsme na 2. den vyjeli, bylo vše v pořádku. Nechápali jsme, jak je to možné. Zřejmě to byla odpověď na modlitby.Bůh může nadpřirozeným způsobem do našich životů zasahovat.I později se ukázala Boží péče o nás. Těsně po našem odletu z Měsíce dopadlo do blízkosti naší vědecké základny těleso o průměru asi 3 metry, které vyhloubilo kráter o velikosti fotbalového hřiště. Nedovedu si představit, co by se stalo, kdybychom tam ještě byli.
Lidé se ptají" "Existuje Bůh?" Když se 1. ruský kosmonaut Jurij Gagarin vrátil na Zemi, řekl: "Boha jsem tam nahoře nikde neviděl." Jedno švédské děvče mu napsalo dopis. Byl prostý, stálo v něm: "Pane, letěl jste do vesmíru a říkáte, že jste neviděl Boha? Já bych se Vás ráda zeptala, máte-li čisté srdce. Protože Bůh říká" ´Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha´. (Matouš 5.8)" Dnes potřebuje lidstvo Boha stejně jako před 2000 lety. Lidé se nezměnili, šíří kolem sebe zlo, které ničí jednotlivce i celé národy. Všichni jsme totiž v zajetí hříchu. Ale Bůh poslal na Zemi svého Syna Ježíše Krista, aby nás vysvobodil. Od chce proměnit naše srdce a naše životy. Přišel, abychom měli lásku, radost a pokoj. Jenom On může dát odpověď na problémy dnešního světa. Ježíš je naše naděje do budoucnosti. Nikdo není jako Ježíš. Nikdo nečiní takové zázraky jako On. Byl za nás ukřižován, jeho krev byla vylita na odpuštění našich vin. A tím, že vstal z mrtvých, zvítězil i nad samotnou smrtí. Řekl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne." (Bible, Janovo evangelium 14.6).
Více než pozemšťan! Poznal jsem, že stát se Božím dítětem je nejdůležitější v životě člověka. Když Ježíše poprosíte o odpuštění hříchů a pozvete ho, aby řídil váš život, budete žít pod jeho ochranou a požehnáním. Také vy můžete být víc než pozemšťan, a přitom vůbec nemusíte vzlétnout do kosmu. To je moje poselství k vám. Neboť Bůh tak miloval malou modrou planetu, že poslal svého jednorozeného Syna Ježíše Krista, aby ti, kdo v něho věří, měli život věčný a nezahynuli. Tento nový život je pro každého! Stačí v Ježíše uvěřit a přijmout jeho odpuštění.
"To, že chodil Ježíš Kristus po Zemi, znamená pro mne nekonečně víc, než to, že člověk chodil po Měsíci!" James B. Irwin Lidé se mě často ptají: "Má člověk vůbec létat do vesmíru?" Myslíš, že Bůh, náš Stvořitel, pro nás připravil nádhernou modrou planetu, která je vlastně velkou kosmickou lodí. Má svůj atmosferický systém, svůj zdroj světla a tepla. Je přesně tak daleko od Slunce, jak je právě k životu třeba. Všichni jsme vlastně kosmickými bytostmi. Jsem přesvědčen, že Bůh nás ustanovil k tomu,abychom veškeré jeho dílo  Zemi i vesmír - moudře užívali, také jako zvídavé bytosti je objevovali a zkoumali. Lidé často říkají, že věda a víra si protiřečí. Pro mě však věda znamená odhalování Božích zákonů na Zemi i ve vesmíru. Vědecké bádání jenom potvrzuje, že v kosmu vládne Boží řád a inteligence. Proto vědec potřebuje víru v Boha, aby měl moudrost nejenom při výzkumu, ale i při využití vědeckých poznatků ve prospěch lidstva. Mnozí špičkoví vědci na celém světě jsou věřící. Také většina z nás astronautů na Měsíci byla věřících.
Oči člověka se nikdy nenasytí. Když jsme odstartovali, byl jsem naprosto odevzdán a rozhodnut udělat všechno, aby se náš let dokonale podařil. Myslel jsem jen na vědeckou stránku; vůbec mi nepřišlo na mysl, že by to mohla být duchovní cesta. Naprosto by mi nenapadlo, že by mě tento let nemusel uspokojit, že se vrátím na Zemi jako jiný člověk, který bude povolán k vyššímu, vznešenějšímu letu. Před startem mi šlo o to, dostat se hodně vysoko a dostat se tam co nejrychleji – a dostat se dokonce snad i do kosmu. A kdybych měl opravdu štěstí, dostat se až na Měsíc. Myslel jsem si, že to by měl být vrcholný cíl mého snažení. Ale když bylo tohle všechno za mnou, zjistil jsem, že mě to neuspokojilo. Podsvětí, říše zkázy, se nenasytí; nenasytí se ani oči člověka (Kniha Přísloví 27, 20). Někteří z nás se dostali na Měsíc a vrátili se v hluboké depresi, jeden z nás se dokonce nervově zhroutil. Když dosáhl Měsíce, pak už nebyl schopen vidět ve svém životě nějaký smysl. Měsíc představoval nejzazší cíl. Nebylo nic, co by se tomu vyrovnalo. Matouš (16,26) píše: „Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí?“ To, co skutečně uspokojuje