STOJÍ ZA TO ŽÍT!!

Lorenz Schwarz - světoznámý švýcarský hráč na alpský roh, doprovázející se na kytaru. Pořádá koncerty, zpívá a jódluje. Dříve alkoholik a silný kuřák, z lékařského hlediska nevyléčitelný. Ve chvíli, kdy chtěl skoncovat se životem, prožil něco mimořádného. To, o čem dnes vypráví, si lze jen těžko představit. Byla to obrovská proměna, okamžité uzdravení od závislostí. Proto vypráví o svém životě, cestuje a přináší radostné poselství všem lidem.

Nehrál jsem vždy na lesní roh. Během svého mládí jsem vypomáhal v letních měsících jako pastýř na různých místech alpských hor. Tady jsem poprvé uslyšel alpský roh. Jeho zvuk mě fascinoval. Zatoužil jsem naučit se hrát na tento neobvyklý nástroj, ale zůstalo to nadlouho jenom mým snem. V 18 letech jsem dostal příležitost studovat stavební obor, ve kterém jsem také později pracoval. Ve svém životě jsem chtěl něčeho dosáhnout. Léta přibývala. Bylo mi 24 let a já najednou nevěděl, jak dál. Jako bych byl u konce života. Nic se mi nedařilo. Něco jsem si zavinil sám, něco okolnosti a lidé kolem mě.  Vím, že tisícům lidí se dnes daří tak jako tehddy mně: smůla v lásce, ztráta zaměstnání, žádné peníze, .. a aby toho nebylo málo, tak ještě výpověď z bytu. K tomu se často přidruží duševníé a fyzické onemocnění. Mnozí pk nevidí žádné východisko a přemýšlí nad koncem života. V této přetěžké situaci jsem se ocitl také. Ptal jsem se sám sebe: Má cënu dál žít?" Deprese, nespavost, apatie, bezvýchodnost a myšlenky na sebevraždu mě pronásledovaly dnem i nocí. Nejtěžší to bylo o víkendu, když těch pár lidí, ke kterým jsem ještě měl důvěru, nebylo na blízku. V takových dnech byly mraky nade mnou ještě černější. Jednu sobotu jsem chtěl udělat všemu konec. Nechtěl jsem prostě dál žít. Tak jsem nabil pistoli, kterou jsem měl doma, a chtěl stisknout. Ale nějak to nefungovalo a nenašel jsem pro to žádné vysvětlení. "No," přemýšlel jsem, "ještě jsou i jiné možnosti, jak si vzít život." Vylezl jsem ze svého malého půdního bytu na střechu, překročil jsem železnou zábranu a chtěl ze 6. poschodí skočit dolů. Nějaká nevysvětlitelná moc mě zadržela. Byla to zbabělost nebo strach ze smrti? To nechávám otevřené. Vrátil jsem se zpět do pokoje, vzal všechny peníze, které jsem měl, a šel se posilnit do baru. Chtěl jsem si alkoholem dodat odvahu, abych definitivně uskutečnil svůj sebevražedný plán. Toho dne, když už jsem byl tak zoufalý a nevěděl, jak dál, začal v mém životě působit Bůh. Bylo to zvláštní. Do té chvíle jsem o něm vůbec nepřemýšlel. Vyrůstal jsem v tradiční rodině, o Boha jsem moc nestál. Spíše jsem se mu jen vysmíval a zpíval o něm posměšné písničky. Lidé, kteří o Bohu mluvili, ppro mě nebyli nikdy vzorem. Cestou do baru jsem potkal 2 kamarádky. Chvíli jsme si povídali. Najednou řekly, že se jdou podívat na křěsťasnký film, a nabídly mi, abych šel s nimi. Nebyl jsem z tohoto pozvání obzvlášť nadšený, ale přesto jsem šel. Obsah filmu jsem moc nechápal, přesto mi po jeho skončení vířila v mysli neodbytná otázka: "Kdybys dnes zemřel, jsi připraven setkat se s Bohem?" Přestože film nebyl adresován jenom mně, mluvil přesně o mně. Nikdo v místnosti mě neznal, nevěděl o mé beznaději. Otázka mě však zasáhla přímo do srdce. Jak je to možné? Po celý život jsem se o Boha nezajímal, spíše jsem jím opovrhoval, než abych ho uctíva. A nyní tu byla zcela osobní otázka: "Kdybys dnes zemřel, jsi připraven setkat se s Bohem?" Šel jsem toho večera rovnou domů. Zbraň jsem zajistil a přemýšlel o tom, co jsem slyšel. Trvalo ještě několik měsíců, než jsem se rozhodl přijmout Ježíše Krista jako svého osobního Spasitele. Byla to obrovská změna, když Boží Syn vstoupil do mého života! Dostal jsem zcela nový smysl života, byl jsem zcela obnoven. Zmizela moje závislost na alkoholu, zažil jsem okamžité osvobození od šestnáctileté závislosti na kouření. Byl jsem tělesně i psychicky dokonale uzdraven - a to bez lékařské pomoci, bez odvykací kúry. Nikdo z vás se nemusí dostat do tak hrozné situace, v jaké jsem byl já. Mým srdečným přáním je, aby se vám dařilo dobře, abyste našli pravý smysl života. Věřte, je jen jedna uspokojující odpověď: Potřebujete osobní vztah s Bohem! A obdržíte ho jenom skrze Ježíše Krista. On všem hledajícím řekl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne." (Bible, Janovo evangelium, 14. kapitola, 6. verš). Od své první zkušenosti s všemohoucím Bohem už neprocházím životem sám. To znamená: mám osobní spojení s Ježíšem. Vím, že se na něj mohu vždycky spolehnout. Také ve chvílích, kdy se zrovna nepohybuji na slunných návrších. I jako křesťan prožívám nejen výšiny, ale i hlubiny. Často také bojuji s pokušením. Ale Ježíš mi radí, posiluje mě a doprovází. Na společné cestě s jinými křesťany a při čtení Bible zažívám mnoho krásných věcí. Jsem šťastný a spokojený, protože vím, že Ježíš je můj Spasitel, že s ním jednou budu trávit věčnost. Dnes mohu jen říci: "Skutečně stojí za to žít!" Jsem přesvědčen, že se i s vámi Bůh může setkat stejně jako se mnou. On má svůj dokonalý plán i pro váš život. Má moc ho zcela proměnit a dát mu nový směr. Mohu to plně dosvědčit. Nakonec mi Bůh splnil i můj sen - ze zoufalého člověka jsem se stal hráčem na alpský roh.

Člověk si může svobodně vybrat, jestli chce žít s Bohem nebo bez něj. Bible nás však varuje. Naše rozhodnutí má nedozírné důsledky. Buď budeme po smrti žit ve věčné radosti - v nebi, nebo ve věčném trápení - v pekle. Správná volba je důležitá pro věčnost! Bůh připravil vše proto, abychom se k němu dostali!

Most k Bohu

1. Bůh si přeje mít s námi opravdový vztah. Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, jako muže a ženu je stvořil. ( 1. Mojžíšova 1.27).

2. Skrze vzpouru prvního člověka vůči Bohu však  byl vztah k Bohu narušen. Skrze 1 člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili. (Římanům 5.12)

3. Většina lidí o tom. neví. Snaží se dostat k Bohu vlastní cestou. To však není možné! Spasení není z vás, je to Boží dar. Není to z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. (Efezským 2.9)

4. Hřích, který všichni učinili, musí být zaplacen smrtí. Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v kristu Ježíši, našem Pánu. (Římanům 6.23)

5. Bůh stanovil jedinou cestu, kterou se k němu můžeme dostat. Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (Jan 3.16). Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otcie, než skrze mne. (Jan 14.6)

6. Bůh vystavěl most k sobě tím, že jeho Syn Ježíš vzal na sebe naše hříchy, za které zemřel na kříži. Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. (Římanům 5.8)

7. Nestačí to však jenom vědět! Pokud z celého srdce vyznáme svou vinu, prosíme Ježíše o odpuštění a v důvěře mu přenecháme svůj život, pak budeme zachráněni. Amen, amen, pravím vám. Kdo slyší má slova a věří tomu, který mne poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života. (Jan 5.24).