PROČ jako vědec věřím v Boha?

RNDr. Jiří Grygar, CSc. se narodil v roce 1936. Studoval fyziku na Přírodovědecké fakultě MU v Brně a astronomii na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze. Po vědecké aspiratuře v oboru astrofyzika pracoval nejprve ve stelárním oddělení Astronomického ústavu ČSAV v Obdřejově (1963-1980), potom v oddělení nízkých teplot Fyzikálního ústavu ČSAV v Řeži (1980-1991). Od roku 1991 pracuje v sekci elementárních částic Fyzikálního ústavu Akademie věd České republiky v Praze-Libni. Výsledky výzkumu publikoval ve více než stu původních vědeckých prací. Věnuje se také popularizaci astronomie a fyziky. Široké veřejnosti je znám z televizního seriálu "Okna vesmíru dokořán".

Ve 20. století jsme byli svědky úžasného rozvoje vědy a techniky. Nestala se víra v Boha na prahu 3. tisíciletí přežitkem?? Vědecké objevy vedly zejména v 19. století řadu badatelů k takovému přesvědčení. Tvrdili, že mohou pomocí jednoduchých zákonů mechaniky popsat celou složitost světa a přitom se obejít bez biblické představy o stvoření. Jako třeba francouzský fyzik Pierre Laplace, který na počátku 19. století řekl: "Při své práci jsem hypotézu o existenci Boha vůbec nepotřeboval." Také marxisté věřili, že věda postupně dokáže vysvětlit veškeré dění v přírodě i ve společnosti. Tedy, že ve světě kolem nás neexistují věci nepoznatelné, pouze dočasně nepoznané. Většina lidí si myslí, že vědci zastávají takový názor i dnes.

Jak se na svět věda dívá nyní? Ve 20. století došlo v hlavních oborech přírodních věd k převratným objevům. Obecná teorie relativity, kvantová mechanika a molekulární genetika ukázaly, jak naivní byly naše předešlé pokusy objasnit existenci a chod vesmíru jako gigantického věčného orloje, který pěkně tiká proto, že do sebe zapadají nějaká ozubená kolečka. Předešlá vědecká pýcha tak vzala patrně už definitivně za své!

Přesto si mnoho lidí myslí, že věda dokáže vše vysvětlit. Ne tak docela. Přírodní vědy nám dávají odpověď na otázky, které začínají slůvkem "jak": JAk něco funguje, JAK je to sestrojeno, JAK se to vyvíjí. Ale tytéž přírodní vědy jsou neobyčejně špatným nástrojem, když chceme odpovídat na otázky typou "proč", zejména pak na zásadní filozofickou otázku: PROČ je něco spíše než nic?" Přírodní vědy nikdy neposkytnou jednoznačnou a vyčerpávající odpověď na všechny otázky! To, co je vlastně krásné na přírodních vědách, je nekonečný proces poznávání. Existence a vývoj vesmíru nám dnes připadá snad ještě tajemnější než v dobách, kdy naši předkové věřili na bohy blesku, vod a sopek.

Je vůbec možné tajemství vesmíru nějak odhalit? Čím více svůj obor vědec studuje, tím více žasne. Čím více se rozšiřuje jeho vlastní poznání, tím obtížnější je pro něj cokoli přesně posat. Věda nemůže zvítězit nad přírodou, protože vždy je možné položit další nezodpovězenou otázku. Intuitivně pociťujeme potřebu hledat odpověď také jinde než jenom ve vědě. POdle mého osobního mínění tato druhá část poznávání světa - hledání odpovědi na otázky typu "proč" - je vyhrazena náboženské víře.  

Tedy věda a víra? Ještě donedávna se říkalo, že většina vědeckých pracovníků se už dávno přenesla přes náboženské předsudky a jsou zastánci materialismu. Když se však podíváme na velké fiziky tohoto století, možná s překvapením zjistíme, že to byli často lidé hluboce věřící. Přes poznání, kterého dosáhli - nebo spíše právě proto - si zřetelně uvědomovali, že se jenom dotýkají hlubokých tajemství, které náš nedokonalý lidský mozek nemůže zcela poznat a pochopit.

Nebrání víra pokroku v poznání? Věřící přírodovědec je možná v jisté výhodě, že poznává Boha nejen subjektivně jako každý jiný člověk, ale také prostřednictvím předmětu svého bádání, jímž je vždy určitý uzoučký výsek poznávání kosmu, od hvězd po mořské hvězdice, od vůně květin po vůni kvartů, od přenosných chorob po přenos záření či genetické informace. Troufám si tvrdit, že věřící přírodovědec může dnes svou víru v Boha opřít také o kvalifikovaný údivnad podivuhodným řádem materiálního světa. Tak, jak to kdysi v Bibli předvídal a výstižně vyjádřil žalmista: "Nebesa vypravují o velké Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou!" (Žalm 19.2)

Citáty slavných vědců:
Johannes Kepler (1571-1630). Astronom, objevitel zákona pohybu planet. "Bůh je veliký a veliká je jeho moc, nekonečná jeho moudrost. Chvalte ho svou řečí, nebe i země, slunce, měsíc a hvězdy! Ať ho, pokud jen mohu, velebí i má duše - jeho, Tvůrce a Pána. Jemu buď chvála a čest i sláva na věčné časy! Amen."
Blaise Pascal (1623-1662). Francouzský filozof, matematika fyzik: "Víra říká něco, co neříkají smysly. Netvrdí však opak toho, co ony vnímají. Je nad nimi, ne proti nim."
Max Planck (1858-1947). Německý fyzik, zakladatel kvantové teorie, nositel Nobelovy ceny. "Pro náboženství znamená Bůh základ, východisko. Zatímco pro vědu vrchol, ukončení každého světonázorového hloubání."
Albert Einstein (1879-1955). Německý fyzik, tvůrce teorie relativity, nositel Nobelovy ceny. "Na celém světě je skutečně jen jediné místo, kde není ani stopa temna. Je to osobnost Ježíše Krista, v něm se před nás Bůh postavil nejzřetelněji." 
Arthur Schwalow (1921-). Americký fyzik, nositel Nobelovy ceny za výzkum v laserové spektroskopii. "Naštěstí máme Bibli a zvláště Nový zákon, který náím říká tolik o Bohu ve všeobecně přístupných pojmech."
Eugene Cernan (1934-). Americká astronaut s českými a slovenskými předky, velitel Apolla 17 (poslední pilotovaný let na Měsíc). "Jsem nadšen vědeckým pokrokem, ale vím a pevně věřím, že jednu část člověka nenahradíme nikdy. Je to právě ten duch, který sídlí v mozku. My sami bychom neuměli vybudovat vesmír, ve kterém bychom mohli žít. Bůh je opravdu skvělý inženýr."