Pohádali jste se?

Vypůjčené kolo. Jana má dnes o 2 hodiny kratší vyučování. Když přijde ze školy, nikdo není doma. Jana přemýšlí, co by mohla podniknout. Tu si vzpomene na Katčino kolo. Je to skvělé kolo, teprve několik týdnů staré. "Když budu opatrná, mohla bych se přece na něm projet," myslí si Jana. "Katka přijde ze školy až za 2 hodiny, určitě nic nepozná." A o několik minut později se Jana na něm projíždí. Nechává vlát rozpuštěné vlasy ve větru, má radost ze slunce ... přitom ale zcela zapomíná na čas. Najednou si však uvědomí: "No nazdar, už je pozdě! Teď musím rychle domů!"
Pozdě! Zrovna, když Jan azahýbá za roh domu, objeví se před¨ní Katka. Ulekaně seskočí z kola. "Víš Katko, chtěla jsem se jen trošku .." pokouší se vysvětlit. Ale Katka je nadmíru rozzlobená. Aniž naslouchá slovům své sestry, strhne ji z kola. "Kolikrát ti to mám ještě říkat, že se mě máš nejdřív zeptat, když na něm chceš jet!" Jana chce ještě něco namítnout, ale než ze sebe vyrazí další slovo, vytrhne jí Katka řídítka z ruky a odstrčí ji stranou. To ji zabolelo a Jana přitom cítí, jak v ní zároveň s bolestí roste vztek. Popadne rychle kolo za sedlo, nepouští je z ruky a zlostně na ni křičí: "Jen se s tím kolem tak nevytahuj!" Katka jí¨chce kolo vytrhnout, Jana je však drží pevně a nepouští. Najednou se kolo vysmekne, převrátí se a narazí na zeď. Zůstává ležet na dlažbě s ohnutým pedálem a rozbitým předním světlem. "No, to jsi to pěkně zvorala," křičí rozčílená Katka. "Hleď to dát zase do pořádku!" Po těchto slovech opouští svoji sestru a jde sama do domu. Jana stojí nešťastně na dvorku a přemýšlí.
Ve slepé uličce. Možná to taky znáš: Pohádali jste se, říkali jste si ošklivá slova. A přitom jsi to zavinil(a). Teď ale nevíš, jak bys to měl(a) dát zase do pořádku. Jana bezradně postaví kolo do garáže a "plíží se" do domu. Večer se obrátí na maminku: "Mami, já bychchtěla s tebou o něčem mluvit." A pak jí řekne všechno, co tak velice tíží její srdce. Maminka jí připomíná, že Bůh velmi dobře ví, jak nám je. On zná naše špatné svědomí i náš pocit osamělosti. Ale nabízí nám také východisko. V Bibli stojí: "Když přiznáváme svou vinu, smíme se spolehnout, že nám Bůh naše špatné konání odpustí." Ještě večer hovoří Jana v modlitbě s Bohem a prosí ho za odpuštění. je ráda, že s ním může mluvit o všem, co se dnes stalo. jejímu srdci se olehčuje, když ho může požádat: "Nyní mi prosím pomoz, abych mohla mluvit s Katkou."
Rozhovor pomáhá. Když přijde Jana do sestřina pokoje, Katka čte a nezvedne ani hlavu. Janě je to trochu nepříjemné, ale začne mluvit. "Podívej, Katko, já bych se ti chtěla omluvit." - "Hm," zabručí Katka. "A s tím kolem mě to opravdu mrzí." Jana je ráda, když tato slova konečně přešla přes její rty. Také Katka je vlastně spokojená, že spolu zase mluví. "Tu opravu zaplatím z mého kapesného.Příště se tě vždycky zeptám, když bych si chtěla kolo půjčit. Bude to mezi námi zase v pořádku?" Katka sice ještě trochu váhá, ale pak se podívá na svou sestru a říká: "V pořádku - odpuštěno a zapomenuto." Tak tedy spi dobře, Katko." - "A ty také, Jano,"
Nezapomeň! Od Jany a Katky se můžeš naučit třem věcem:
1. Bůh nám rád odpustí, když ho o to upřímně prosíme.
2. Omluvit se není vždy snadné, chce to hodně odvahy.
3. Teprve odpuštění dává našemu životu zase plnou radost.