Dítě a jeho city

Dítě se rodí na svět s úžasnou citovou vnímavostí. Dovede velmi intenzivně vnímat matčiny city. Je opravdu nádherné vidět novorozeně v náručí matky, která ho doopravdy chce. Přizpůsobí se jejímu tělu a jeho spokojenost je všem zjevná. Docela jinak vypadá první setkání dítěte s matkou, která ho nechce. Toto ubohé dítě není spokojené, často špatně saje, je rozmrzelé a samozřejmě nešťastné. Setkáváme se s tím u matek, které se trápí nebo jsou v depresi, přestože v zacházení s dítětem není patrný žádný rozdíl. Je velmi důležité si uvědomit, že dítě je citově vnímavé již od narození. Jeho vědomosti o okolním světě jsou samozřejmě nepatrné, a proto dítě se světem komunikuje především pomocí citů. To je rozhodující skutečnost. Uvědomujete si to? První dojmy o svém okolí získává dítě city. Je to úžasné, ale zároveň to nahání strach, když si uvědomíme, jak jsou city důležité. Citový život dítěte předurčuje jeho vidění světa - jak vnímá rodiče, domov, samo sebe. Vytvářejí se tak základy pro další vývoj dítěte. Jestliže například dítě vnímá okolí jako odmítavé, nemilující a nepřátelské, pak myslím, že největší nepřítel dítěte - úzkost - bude škodit jeho řeči, chování schopnosti navazovat vztahy a učit se. Pravdou je, že dítě není pouze přecitlivělé, ono je také zranitelné!
Téměř každá studie, kterou znám, potvrzuje, že se všechny děti neustále ptají rodičů: "Máte mne rádi?" Díě většinou klade tuto citovou otázku svým chováním, málokdy ji vyslovuje. Odpověď na ni je pro dítě životně důležitá. Máte mne rádi?? Jestliže své dítě máte rádi bez podmínek, pak cítí, že na jeho otázku odpovídáme "ano". Milujete-li ho s podmínkami, je nejisté a má sklon k úzkosti. Odpověď, kterou dáme dítěti na jeho nejdůležitější otázku "máte mne rádi?" předurčuje jeho základní přístup k životu. Rozhoduje o něm naše odpověď. Dítě nám obvykle klade tuto otázku svým chováním, a proto mu i my odpovídáme vlastním chováním. Odpovídáme nejen tím, co říkáme, ale i tím, co děláme. Dítě nám svým chováním sděluje, co potřebuje. Zda potřebuje více lásky, kázně, přijetí nebo porozumění. Svým chováním můžeme tyto potřeby naplnit, ale jen za předpokladu, že náš vztah je založen na bezpodmínečné lásce! Doufám, že jste si všimli výrazu "svým chováním". Můžeme mít v srdci silný citový vztah ke svému dítěti, ale ani to ještě nestačí. Dítě vnímá naši lásku podle toho, jak se k němu chováme. Dovídá se o ní z našeho chování, z toho, co mu říkáme a co děláme. Ale to, co děláme, má větší váhu. Dítě je mnohem více ovlivněno naším jednáním než našimi slovy!
Ross Campbel

Dovětek: A víte, PROČ dítě očekává naši BEZPODMÍNEČNOU LÁSKU s jejími projevy?? Protože je stvořené Bohem a zná HO. Počátkem jeho existence je bezpodmínečná Boží láska, kterou očekává také od svých rodičů!! To nejhorší, co v "dobré" výchově můžeme s dítětem udělat, je otupit jeho vnímání Boha, popřít Jeho existenci a donutit ho žít, jakoby Bůh neexistoval.