Nebudu se bát

Úspěšně jsem se živila jako keramička. Žila jsem sama s 2 malými dětmi a musím říct, že nám nikdy nic nescházelo. Moje plastiky, reliéfy i drobnůstky se líbily a přiváděly do mé domácnosti spoustu lidí, kteří si rádi mé výrobky kupovali. Těšilo mě si s nimi vyprávět, naslouchat jejich příběhům a pomáhat řešit jejich problémy. Nikdy jsem se netajila svou láskou k Bohu. Vždy jsem se sdílela se svými přáteli o tu nádhernou  pravdu, že On všechny miluje a je přichystán nám vše odpustit a láskyplně nás provázet životem. 
Noční úzkosti. Můj docela klidný život se v krátké době úplně změnil. Jdnou v noci jsem se probudila a nemohla spát, další noc znovu a další zas. Jako když se otočí vypínačem, tak v mé mysli, která byla doposud klidná a vyrovnaná, se spustil rychlý sled sužujících myšlenek a obrazů, starostí a úzkostí. Bez obav jsem lehala, ale uprostřed noci - cvak - vypínač spustil zběsilý chod strachů. Ráno jsem vyčerpaně klečela a modlila se. Úpěla jsem: "Pane Bože, pomoz mi. Vždyť já nemohu pracovat, já se neuživím, já už nic nezvládnu. Život nemá smysl, nevidím východisko. Doléhají na mě všechny katastrofy světa, je to k neunesení. Nejraději bych to skončila."
Nechte mě být! Tak jsem se trápila noc co noc, ráno jsem nebyla schopná pohybu, radosti, ba ani normálních úkonů. Plakala jsem a prosila děti: "Já nemohu nakoupit, já nemohu uvařit, já to nezvládnu. Nechejte mě, prosím, ležet, ta úzkost mně užírá vnitřnosti. Nejsem schopna to nikomu vysvětlit." Myslela jsem si: "Lidé mě nechápou, neznají tyto stavy. Připadám si odpudivá - mám zakalený zrak, jsme strašně unavená, zoufale nešťastná. Každý to jistě vidí. Ať po mně nikdo nic nechce, ať si paní sousedka najde pomoc jinde, ať se moje dospělé děti o sebe postarají samy!" Ploužila jsem se z posledních sil, jen si lehnout a nebýt. Opakovala jsem si slova útěchy: "Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek .." - a při tom jsem se třásla hrůzou, že jsem na mizině, ačkoli to pravda zdaleka nebyla. "Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách.." - jak ráda bych si odpočinula! "..vodí mě na klidná místa u vod" - jak bych se na takové místo nechala odvést! Uvědomovala jsem si, že moje mysl, duch, duše, rozum, vůle, tělo onemocnělo. Chtělo se mi jen plakat a nebýt!
Nikdo mi neumí pomoci. Poprosila jsem o setkání některé blízké přátele. Zpočátku moje problémy vůbec nechápali. Zdála jsem se jim přinejmenším velice zvláštní, když jsem jim popisovala, že někde za hrudní kostí mi "sedí zvíře, které mě požírá a spaluje". Nevěděli, jestli je to na blázinec nebo k smíchu. Až jedna moje kamarádka pochopila, že potřebuji lékařskou pomoc. Domluvila mi schůzku s paní psychiatričkou, laskavou, chápající a znalou. Když ona viděla tu roztřepanou a vyčerpanou "huspeninu", která jí zastřeným hlasem vylévala svoje zoufalství, ihned psala recept na antidepresivum. Po několika týdnech užívání jsem se jako zvadlá usychající rostlina začala napřimovat, nepřerývaně dýchat, nakupovat a vařit, opět se scházet s přáteli - obohacená o zkušenosti, o nichž se lidé doposud stydí otevřeně hovořit.
Milujme a chápejme. Chválím dnes Boha za to, že jsem mohla s Jeho pomocí vítězně projít touto životní zkouškou. Poslal mi do cesty laskavé a chápající lidi. Skrze jejich ruce se Bůh o mě hmatatelně staral. Byl to balzám na moji bolavou duši i tělo. Je zvláštní, že znám mnoho lidí, kteří mají podobné starosti, jako jsem měla já. Tak dlouho si povídáme, až je moje otevřenost zbaví ostychu a můžeme se spolu se vším sdílet. Pokud projeví zájem, čteme si z Božího slova - Bible a chodíme společně na bohoslužby. Snažím se jim ukázat, že poomoc mají hledat nejen u lidí, ale hlavně u Boha. On je naším Stvořitelem a ví, co je pro nás nejlepší. Někdy stačí na zraněné a nemocné nitro "pouhá víra", někdy jsou potřebné léky. Vím o některých lidech, kteří skončili dobrovolným odchodem z tohoto světa, neboť nenalezli řešení pro svůj život. nenašli se chápající přátelé, kteří by byli ochotni pomoci, nenašli se lékaři ani léky. I to se stává. Nesuďme, abychom nebyli souzeni, ale milujme, chápejme, vciťujme se a pomáhejme! 
"Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno. I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují. Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš. Ano, dobrota a milosrdenství mě budou provázet všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů." (Bible, Žalm 23)