Jákob

Příběh Jákoba a Ezaua je příkladem, jak u nás zdomácněly biblické obraty. Je-li někdo nápadně chlupatý, neoholený nebo zarostlý, říkáme, že je „chlupatý jak Ezau“.Když někdo pro chvilkovou výhodu prodá to, co má trvalou hodnotu, říkáme, že to „prodal za hrst čočky“. Také rčení „uchvátit požehnání“ má své kořeny v tomto biblickém příběhu. 
Prodané prvorozenství. Přeneseme se do doby patriarchy Abrahama a jeho syna Izáka. Když bylo Izákovi čtyřicet let, vzal si za manželku Rebeku. Dlouhou dobu nemohli mít děti. Proto se Izák pokorně modlil za svou ženu, aby otěhotněla. Hospodin ho vyslyšel a řekl: „Dostaneš dva syny, dvojčata. Starší bude sloužit mladšímu.“ První přišel na svět Ezau, druhý se narodil Jákob. Dvojčata bývají na sebe zpravidla podobná, Ezau však byl na první pohled jiný. Měl drsnou pokožku, pokrytou rezavými chloupky jako kožíšek. Brzy se ukázalo, že oba jsou odlišní nejen tělem, ale i povahou. Ezau se stal lovcem, synem pouště, žil z ruky do úst, myslel jen na nejbližší okamžik a nestaral se o budoucnost. Jákob byl muž bezúhonný, chovatel stád a bydlel ve stanech. Jákob toužil získat prvorozenství a Boží požehnání. Jak to však udělat, když na němá nárok Ezau? Prvorozený syn vždy dědil dvakrát víc než ostatní a stával se po smrti otce hlavou celé rodiny. V Izákově rodině však nešlo jen o majetek a vedoucí postavení. Na prvorozeného přecházelo i Boží zaslíbení dané Abrahamovi, že z něj vzejde veliký národ. Jednoho dne se Jákobovi naskytla příležitost. Ezau celý den lovil po lesích. Přišel domů unavený a hladový. Ezau ucítil příjemnou vůni čočky, kterou si připravil Jákob, a požádal ho: „Jákobe, dej mi trochu tvé kaše, mám hrozný hlad.“ „Rád ti ji dám,“ odpověděl Jákob, „ale jen když mi prodáš prvorozenství.“ „Souhlasím. Stejně, k čemu je mi prvorozenství, když umírám hladem?“ odpověděl Ezau. Atak Jákob prodal svému bratru kaši za prvorozenství. Tak málo si Ezau cenil své výsady.
Uchvácené požehnání. Když otec Izák zestárl a ke konci života i oslepl, zavolal si Ezaua a řekl mu: „Jsem už starý a nevím, kdy zemřu. Vezmi si luk se šípy a něco pro mne ulov. Připrav mi oblíbenou pochoutku a přines mi ji, ať se najím, abych ti mohl požehnat.“ Rebeka zaslechla Izákova slova a vymyslela plán, jak pomoci Jákobovi. Vzala Ezaovy šaty a oblékla do nich Jákoba. Ruce i hladký krk mu ovinula kůží kozlíků a poslala Jákoba k otci s jídlem, které připravila. Jákob postavil jídlo před otce na stůl a řekl: „Můj otče!“ Otec odpověděl: „Kdo jsi, synu?“ „Já jsem Ezau, tvůj prvorozený syn. Udělal jsem, cos mi poručil. Vstaň, prosím, přisedni ke stolu a pojez z mého úlovku a požehnej mi, jak jsi slíbil.“ Ale Izákovi se na tom něco nezdálo a řekl: „Jak to, že jsi jídlo připravil tak brzy? Pojď ke mně, synu, sáhnu si na tebe, jestli jsi opravdu Ezau.“ Jákob přistoupil ke svému otci, on na něho sáhl a řekl: „Hlas je to Jákobův, ale ruce Ezaovy.“ Jákob poklekl před otce, políbil ho a otec mu požehnal. Když se to Ezau dověděl, strašlivě se rozhněval. Zvolal: „Právem dostal jméno Jákob, to je úskočný. Připravil mě o prvorozenství a nyní lstivě uchvátili otcovo požehnání. To mu nedaruji!“ A rozhodl se, že Jákoba zabije. Jákob musel utéci z domova. Noc ho překvapila na pustém místě, kde ulehl s kamenem pod hlavou a usnul. Ve snu se mu ukázal Hospodin, který mu slíbil, že jej nikdy neopustí a že jej přivede zase nazpět. Jákob pak šel s úlevou až k městu Cháran, kde žil jeho strýc Lában. Už se nebál, učil se veršem spoléhat na Boha. Lában si Jákoba oblíbil, protože se přesvědčil, že Jákob je pracovitý a spolehlivý. Dal mu své dvě dcery Leu a Ráchel za manželky. Bůh Jákobovi žehnal a stal se z něj bohatý člověk. Po dvaceti letech služby se Jákob rozhodl, že se vrátí s celu rodinou a svým majetkem do své země. 
Návrat domů. Cestou domů Jákobovi přicházely na mysl všechny hříchy, jichž se dopustil. Trápilo ho, že oklamal svého bratra a obelhal starého otce. Cítil se bídný a ubohý, přesto však věděl, že ho Bůh neopustil.Bible nám vypravuje, že Bůh přišel v noci k Jákobovi v podobě zvláštního posla. Zmocnil se ho a začal s ním zápasit. Jákob se bránil a snažil se záhadného cizince přemoci. Brzy však poznal, že má co činit se samotným Bohem. Přesto se nevzdal a zápasil celou noc. Byl to zápas o Boží přízeň a jeho požehnání. Bůh viděl, že Jákob na něj opravdově spoléhá a plně mu důvěřuje. Když nastalo ráno, dostal Jákob od Boha požehnání a nové jméno. Bůh mu řekl: „Nebudeš se už jmenovat Jákob – lstivý, ale Izrael, což znamená Boží bojovník, neboť jsi statečně zápasil s Bohem i lidmi a obstál.“ Po příchodu Jákoba domů se oba bratři smířili, ale otce ani matku už Jákob nikdy nespatřil.
Také nám Pán Bůh nabízí svou pomoc a požehnání. Člověk však Boží nabídkou často pohrdá. Buď si jde svou vlastní cestou jako Ezau a Boží přízeň zamění za laciné chvilkové zábavy, honění se za majetkem a kariérou, nebo si zbytečně zkomplikuje život jako Jákob. Poučme se z tohoto biblického příběhu a vložme svůj život do Boží režie. Pak jej s Boží pomocí můžeme prožít v pokoji a radosti.
Jákob je jednou z nejvýznamnějších postav izraelského národa. Mimořádný význam tohoto patriarchy v historii Božího lidu potvrzuje Bible na mnoha místech. Jákob byl vybrán a předurčen Bohem ještě před svým narozením, klíčový význam má i jeho nové jméno Izrael. Je uveden v Ježíšových rodokmenech a sám Ježíš potvrzuje jeho Boží vyvolení starozákonní citací: „Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův“. I přes všechna svá selhání a chyby, kterých se dopustil, usiloval Jákob, na rozdíl od svého bratra, především o Boží požehnání, kterého nakonec dosáhl. V Bibli je také uveden jako jeden z hrdinů víry.