Izák - Bohem zaslíbený syn

Pokud se někomu dobře daří, žije si po svém a na Boha si ani nevzpomene. Teprve až přijdou životní krize, lidé volají k Bohu o pomoc. Biblický příběh o Izákovi nám ukazuje, že nejlepší je žít v dobrých i zlých časech v souladu s Božími pravidly.
Pokud se někomu dobře daří, žije si po svém a na Boha si ani nevzpomene. Teprve až přijdou životní krize, lidé volají k Bohu o pomoc. Životní zkušenosti biblických postav ukazují, že pro život člověka je nejlepší žít v dobrých zlých časech v souladu s Božími pravidly. Právě takový příklad nám dává biblický příběh o Izákovi, který byl synem Abrahama, největšího izraelského patriarchy. Když Izák vyrostl a oženil se, postihlo krajinu sucho. Půda vyprahla, ztvrdla a byla rozpukaná, tráva uschla a dobytek neměl potravu. Izák si vzpomněl na úrodnou egyptskou zemi,o které mu vyprávěl jeho otec. Mluvil o velké řece Nilu a o úrodných rovinách, kde roste obilí a tráva v nadbytku. Izák se rozhodl, že se tam přestěhuje. Nakoupí pozemky, aby nemusel být stále jen potulným cizincem. Chystal se už na cestu do Egypta, když ho Bůh zastavil: „Nesestupuj do Egypta, ale usaď se v zemi, kterou já ti určím. Přebývej tu jako host, já budu s tebou a požehnám ti.“ Není vždy snadné změnit plány, od kterých jsme si slibovali zisk a užitek. Izák však věřil Bohu a dal na Jeho radu. Zůstal tedy v zemi zvané Gera, obývané Pelištejci. Bůh se radoval z Izákova rozhodnutí a velice mu požehnal. Stáda byla zdravá, rozmnožovala se a Izák si musel opatřit ještě více služebníků a služebnic. Také země zde byla úrodná. Od místních obyvatel se přiučil orbě a pěstování obilovin. Sklizeň byla nad očekávání veliká. Na všem jeho počínání spočívalo Boží požehnání.
Útoky nepřátel. Izák se stal bohatším než domorodí obyvatelé. Když viděli jeho bohatství, zmocňovala se jich závist. Říkali si: „Ten Abrahamův syn, cizák a přivandrovalec se u nás roztahuje a brzy bude mocnější a bohatší než náš král.“ Nejraději by Izáka vyhnali a jeho majetek zabavili. K tomu jim však chyběla odvaha. Aspoň mu tedy škodili, kde jen mohli. Jednoho rána přiběhli k Izákovi rozhněvaní pastýři a už z dálky volali: „Pane, co máme dělat? Studny jsou zasypané a hlína navrchu je ušlapaná. Kde teď vezmeme vodu, abychom napojili stáda?“ Pelištejci, kteří to měli na svědomí, jim samozřejmě nedovolili čerpat vodu z jejich studní. Starší pastýři rozzlobeně volali: „Studny jsme vykopali ještě za života našeho pána Abrahama. To si nemůžeme nechat líbit, jsme silnější, snadno je přemůžeme. Pane, jen dej rozkaz!“ 
Rozumný ustoupí. Jak se měl Izák zachovat? Možná ho napadlo: „Ano, dáme se do nich, jsme přece v právu!“ Ale hned mu přišlo na mysl, co řekl Bůh: Budeš jako host v této zemi. Cizinec nesmí začít válku!“ Cožpak nepožehnal Bůh Abrahamovi, když dovedl ustoupit Lotovi? Ani já o nic nepřijdu, když ustoupím Pelištejcům. A pokojně odpověděl pastýřům: „Nebudeme se s nimi hádat, ani bojovat. Složte stany a shromážděte stáda! Odejdeme odtud na jih.“ Izák opustil gerarský kraj a postavil stany v jiném údolí. I tam objevil studny, které nechal vykopat jeho otec v době, kdy pobýval v pelištejské zemi. Studny byly mezitím Pelištejci zasypány, Izák je však nechal znovu odkrýt. Poručil vykopat i nové studny, ve kterých našli silné prameny vody. Bylo to pro stáda dobytka neobyčejně cenné. Sotva se však gerarští pastýři o tom dozvěděli, přiběhli a znovu se hádali s Izákovými pastýři: „Ta voda patří nám!“ Vykopali tedy jinou studnu. O tu se také přeli, pak postoupili dál a vykopali další studnu. I tu zabrali gerarští pastýři. Izákovi lidé přiběhli a stěžovali si pánovi: „Podívej, čeho jsi dosáhl svým nepochopitelným ustupováním. Dej rozkaz a my si s nimi poradíme!“ I tentokrát však Izák zůstal klidný. Opět vydal jen kratičký rozkaz: „Stěhujeme se dál!“ 
Mírová smlouva. Pelištejce přepadl podivný strach před tímto mužem, který zůstává stále klidný, laskavý a nenechá se vyprovokovat k násilnostem. Jednoho dne dostal Izák nečekanou návštěvu. Byl velice překvapen, když uviděl před sebou krále Geraru a jeho dva nejpřednější mocnáře. Copak tu chtějí? Mají snad v úmyslu znovu začít spory? Izák jim řekl přímo: „Proč jste ke mně přišli? Vždyť jste mě nenáviděli a vyhnali jste mě ze své země!“ Ale oni mu odpověděli: „Poznali jsme, že s tebou je Bůh a že ti žehná. A tak bychom chtěli s tebou uzavřít smlouvu. Nebudeme ti škodit a prosíme, abys nám ani ty neškodil.“ Izák však nemyslel na pomstu. Svolil ke vzájemné smlouvě a ještě je pohostil. Byl to vlastně Bůh, kdo uklidnil Izákovy nepřátele. Jak by to všechno dopadlo, kdyby se Izák postavil proti Pelištejcům se zbraní v ruce? Jistě by se spor rozrostl a nastala by válka bez konce.

Z příběhu, který se udál před třemi tisíci lety, si můžeme vzít ponaučení i dnes.