Samuel - Odpověď na Boží volání

Kdo vlastně byl Samuel? Bible ho považuje za prvního z proroků a posledního ze soudců. Byl to mocný a vlivný muž, věrný Boží prorok, největší charismatický vůdce Izraele mezi Mojžíšem a Davidem. Samuel byl pověřen vyjímečným úkolem: po příchodu Izraelitů do zaslíbené země a po počátečním období kmenového systému měl dohlížet na ustanovení prvního izraelského království. Samuel zastával mnoho funkcí: byl prorokem, knězem, soudcem i vojevůdcem národa. Pod jeho vedením se Izrael opět vrátil k Hospodinu. Samuel sjednotil izraelské kmeny, které porazily obávané Pelištejce, známé také jako Filištíni (od nich je také odvozen název Palestiny). Tento bojovný národ pronikl do západního Středomoří a usadil se v dnešním pásmu Gazy. Filištíni byli odvěkými nepřáteli Izraelců a sváděli s nimi neustálé boje. Nejznámější je Samsonův příběh, v němž je nakonec poražen lstí, a Davidovo střetnutí s Goliášem. Ale vraťme se k Samuelovi. 
Vymodlené dítě. Samuel pochází z pokolení Levi, z něhož podle tradice vyrůstali izraelští kněží. Jeho matka, Anna – manželka Elkány, se dlouho trápila nad svou neplodností. Byly dny, kdy pro pláč nemohla ani jíst. Manžel ji utěšoval: „Proč si to tak bereš k srdci? Nejsem snad pro tebe lepší než deset synů?“ Anna chodila do chrámu modlit se za potomka. Vylévala své srdce před Bohem. S velikým pláčem složila slib: „nezapomeneš-li na svou služebnici, ale dáš jí syna, pak ho na celý život odevzdám Hospodinu.“ Hospodin ji vyslyšel, Anna počala a porodila syna. Dala mu jméno Samuel, což znamená „Vyslyšel Bůh“. Když pak Samuela odkojila, přivedla ho ještě jako malé dítě dle svého slibu do chrámu ke knězi Elímu, aby tam vyrostl a sloužil Bohu.
Bůh mluví k Samuelovi, Samuel k národu. Jenom jednou za rok přicházeli rodiče, Elkána a Anna, aby viděli svého syna Samuela. Matka mu vždy přinesla nové ušité oblečení – plátěný efod. Bůh Anně za splněný slib požehnal ještě narozením tří synů a dvou dcer. Samuel prospíval, rostl, byl milý jak Hospodinu, tak i všem lidem. Sloužil v chrámě pod dohledem stárnoucího kněze Elího. Jedné noci třikráte Hospodin volal Samuela. Ten si myslel, že jej volá Elí. Pokaždé vyskočil a utíkal zeptat se ho, co si přeje. Když chlapec přišel k Elímu potřetí, kněz pochopil, že chce k Samuelovi mluvit Bůh. Řekl mu: „Nebyl jsem to já, ale Bůh. Jdi si lehnout a když opět Bůh zavolá, řekni: ´Mluv, Hospodine. Tvůj služebník poslouchá.´“ A Hospodin Samuelovi zjevil své plány s Izraelem. Samozřejmě, že starý kněz byl nesmírně zvědav, co se Samuel dozvěděl. Nebylo to nic příjemného. Byl to i soud nad Elím kvůli jeho nezdárným synům a otcovou přílišnou shovívavostí k jejich činům. Celý Izrael poznal, že Samuel je Hospodinův prorok, a také jej tak začali brát. 
Filištíni konají Boží soudy. Boží soud se začal naplňovat. Marně se pokoušel Izrael zvítězit v boji proti Filištínům. Nepomohlo ani to, že si vzali truhlu smlouvy do svého tábora. Filištíni zvítězili, ukořistili Boží truhlu a padlo na 30 tisíc Izraelců. V boji zemřeli oba Elího synové. Když se Elí tyto zprávy dozvěděl, spadl ze stolce k políři brány, zlomil si vaz a zemřel. Tak neslavně skončil ten, který soudil Izrael čtyřicet let. 
Návrat k Hospodinu. Ukořistěná truhla Hospodinova však Filištínům přinášela jednu pohroma za druhou. Filištíni volali: „Hospodinova ruka drtí nás i našeho boha Dágona!“ A tak byla truhla vrácena Izraeli. Trvalo to však dvacet let, než izraelský národ začal znovu hledat Hospodina. Tak dlouho musel Samuel trpělivě čekat, než naznal, že Izrael je připraven činit pokání, vyznávat hříchy a odstranit ze svého středu cizí pohanské bohy. Celý národ se shromáždil, Samuel se za něj modlil Hospodinu a oni činili pokání. Filištíni to viděli jako další příležitost, aby nad nepřipraveným Izraelem zvítězili. Ale Hospodin vyslyšel Samuelovo volání o pomoc. Filištíni byli poraženi a přestali útočit na území Izraele. Dělo se tak po všechny dny, kdy Samuel stál v čele národa.
Ustanovení Saula za krále. Když Samuel zestárl, ustanovil v Izraeli za soudce své syny. Ti však „nechodili po cestách svého otce“, propadli lakotě, brali úplatky a převraceli právo. Izraelci začali být nespokojení a chtěli mít krále právě tak, jako ostatní národy kolem nich. Možná také začali toužit po kultuře a lesku sousedních království. Marně je Samuel varoval. Když se Samuel v modlitbě obrátil k Hospodinu, Bůh mu řekl: „Uposlechni lid. Vždyť nezavrhli tebe, ale mne, abych nad nimi nekraloval.“ Na Boží pokyn vyhledal Samuel silného muže jménem Saul z pokolení Benjaminova, svolal lidi do Mispy a pomazal jej za krále. Dojemná byla Samuelova korunovační řeč. „Jsem už starý a šedivý. Vedl jsem vás od svého mládí až dodnes. Jen se neodvracejte od Hospodina, ale služte mu celým srdcem.Hospodin pro své veliké jméno svůj lid neopustí, protože se rozhodl učinit vás svým lidem. Také mne ať ani nenapadne hřešit proti Hospodinu a přestat se za vás modlit. Budu vám ukazovat cestu dobrou a přímou.“
Ustanovení Davida za krále. Král Saul vedl úspěšně Izraelce v boji proti Amálekovcům. Neuposlechl však Boží pokyny a nechal naživu amáleckého krále Agáta. Bůh se na něho velmi rozhněval a pověřil Samuela, aby vybral jiného krále. Saul si totiž nárokoval určitá práva, která náležela výhradně Bohu. Samuel podle Božích pokynů vyhledal Davida, nejmladšího syna Jišaje, muže z Betléma, a pomazal ho olejem na znamení toho, že se jednoho dne stane králem místo Saula.
Samuelova smrt. Celý národ oplakával Samuela. Pohřbili ho v Rámě, kde bydlel. Samuelem tak končí velice důležité období v dějinách Izraele. Období, kdy byl sám Bůh jeho jediným králem, jediným panovníkem. Není divu, že jeho jméno najdeme mezi „hrdiny“ víry, zaznamenanými apoštolem Pavlem v novozákonním dopise Židům. Uvádí jej vedle dalších, o kterých říká: „ Ti skrze víru dobývali království, konali spravedlnost, docházeli zaslíbení, zavírali tlamy lvům, přemáhali žár ohně, unikali ostří meče, bývali posilněni v slabosti, stávali se silnými v boji a obraceli na útěk vojska cizozemců.“ Takový byl Samuel.