Šalamoun

Jednou přišly ke králi 2 ženy, aby je rozsoudil. Bydlely ve společném domě a oběma se nedávno narodilo dítě. Syn 1 ženy však v noci zemřel, a tak zatímco druhá spala, první žena děti potají vyměnila. Jedna z žen králi tvrdila: „Ráno jsem vstala, abych svého syna nakojila, ale on byl mrtev. Když jsem si ho však zrána pozorně prohlédla, zjistila jsem, že to není můj syn, kterého jsem porodila.“ Druhá však prohlásila: „Nikoli. Můj syn je ten živý a ten mrtvý je tvůj.“ Ale první trvala na svém. Král proto poručil: „Podejte mi meč.“ Přinesli tedy před krále meč a král nařídil: „rozetněte to živé dítě vedví. Jednu polovinu dejte 1 ženě a druhou polovinu druhé.“ Tu řekla králi žena, jejíž syn byl ten živý a jíž se srdce svíralo soucitem nad jejím synem: „Prosím, můj pane, dejte to živé novorozeně jí, jen je neusmrcujte!“  Ale druhá řekla: „Ať není moje ani tvoje. Rozetněte je!“ Tu král rozhodl: „Dejte to živé dítě té, která řekla: ´Neusmrcujte je!´, to je jeho matka.“ Když se celý Izrael dověděl o rozsudku, který král vynesl, jala je bázeˇpřed králem. Viděli, že je nadán Boží moudrostí k vykonání soudu.
Možná, že jste už slyšeli tento příběh o moudrém a spravedlivém králi, který „šalamounsky“ rozhodl ve prospěch 1 ženy. Jedná se skutečně o epizodu ze soudcovského úřadu krále Šalamouna, který vynikal neobvyklou moudrostí. Šalamoun vládl v 9. století před Kristem, byl 3. izraelským králem a panoval celých 40 let. Na jeho výchově se podílel jeho otec, izraelský král David, královna – matka Bat-šeba a také prorok Nátan, kteří ho vedli k poznání Boží pravdy. Šalamoun byl úspěšný obchodník a diplomat. Dobře si uvědomoval strategickou polohu Izraele, území mezi Egyptem a Asií, a chytře toho využil. za jeho vlády se do země dováželo zlato, stříbro, vzácné dřevo, šperky, slonovina, orientální koření, exotická zvěř aj. Šalamoun zvelebil izraelskou říši, zavedl mořeplavbu, vystavěl chrám. Byl však i vynikajícím spisovatelem a básníkem. Traduje se, že napsal přes tisíc písní. Král Šalamoun je považován za 1 z největších představitelů izraelské literatury. Sebral a složil tisíce přísloví a písní, jeho sbírky jsou součástí několika knih Bible. Řada jeho přísloví po čase zlidověla a dostala se do hovorové mluvy mnoha národů, např.: „Pýcha předchází pád“, „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“, „Marnost nad marnost“, „Nic nového pod sluncem“ a další.
Kdo bude v Izrael králem? V době, kdy se Šalamoun narodil, byl už král David unaven válčením a toužil po klidu,. Možná proto dal svému synovi jméno Šalamoun, což znamená pokoj. král David dlouho váhal se zvolením některého ze svých synů za dědice trůnu. Nejstarší syn Adoniáš toho využil a uspořádal za městem oslavu, při které jej měli přívrženci prohlásit za krále. Prorok Nátan se však o spiknutí dověděl a informoval Davida, co Adoniáš chystá. Připomněl mu jeho nesplněný slib vůči Šalamounovi, že se jednou po něm stane králem. David se rychle rozhodl. Nařídil Nátanovi: „Pomaž za krále mého syna Šalamouna, na mém mezku jej vezte přes celý Jeruzalém do královského paláce a já mu přenechám trůn.“ Nátan hned naplnil Davidův příkaz. Šalamoun byl pomazán a jel městem k paláci. Lid radostně vítal nového krále a provolávali mu slávu. Když přívrženci Adoniáše uslyšeli jásot, rozprchli se. David se těšil, že skrze Šalamouna se konečně splní jeho životní touha, postavit Hospodinu v Jeruzalémě nádherný chrám.
Pokora mladého krále. Když se Šalamoun stal králem, nejprve svolal národ k velké oslavě. Před všemi se Hospodinu poklonil a přinesl mu velké oběti. Ještě té noci se Bůh Šalamouna zeptal: „Co si ode mne přeješ?“ Šalamoun odpověděl: „Hospodine, učinil jsi mne králem nad národem, kterého je jako písku v moři, ale jsem mladý a nezkušený. Bojím se, že nebudu umět tvému lidu dobře vládnout. Prosím tě, dej mi moudrost, abych rozeznal, co je správné a co špatné.“ Pánu Bohu se líbilo, že Šalamoun neprosil o osobní prospěch, ale skutečně mu šlo o dobro národa. Proto mu kromě moudrosti dal i bohatství, slávu, dlouhověkost a další dary.
Stavba chrámu. Šalamoun neměl nepřátel, v zemi byl klid a hojnost. Nic mu nestálo v cestě, aby začal budovat chrám pro Hospodina. Ze vzdálených zemí objednal ty nejlepší suroviny, včetně zlata, stříbra a drahého kamení. Když byl chrám dokončen, uspořádal Šalamoun velkou slavnost, kde celý národ děkoval Bohu za pomoc a všechna jeho dobrodiní. Obchodní karavany šířily zprávy o moudrosti a slávě krále Šalamouna. Mnozí lidé se přijížděli přesvědčit o tom, co slyšeli. Přijela sem se vzácnými dary i pohanská královna ze Sáby, země dnešního Jemenu. Kladla Šalamounovi nejrůznější otázky, vše si prohlédla a při loučení řekla známou větu: „Myslela jsem, že zprávy, které se o tobě šíří, jsou přehnané, ale teď vidím, že skutečnost je přesahuje. Chvála tvému Bohu, který tě obdařil takovou moudrostí.“
Šalamounovo selhání. I na příkladu krále Šalamouna je vidět, jak je důležité dodržovat všechna Boží nařízení. Jeho sňatky s cizinkami byly sice politicky výhodné, nicméně vedly k duchovnímu úpadku. Šalamounův harém byl velmi početný a patřila k němu dokonce dcera egyptského faraona. Sňatky s cizinkami přinesly do země cizí náboženství. Král jim podléhal a svým srdcem přilnul k národům, s nimiž se Izrael nesměl směšovat. manželkám povolil i stavby pohanských svatyní a ony pak uctívaly pohanské bohy. Šalamoun se dokonce účastnil těchto modloslužeb. Toto hrubí porušení smlouvy s Hospodinem nezůstalo bez trestu. Bůh se na Šalamouna rozhněval a řekl mu: „Protože nedodržuješ má nařízení a dovolil jsi zavléct modloslužbu do Izraele, země bude rozdělena.“ Proroctví se naplnilo v okamžiku vladařovy smrti, za vlády Šalamounova syna Rechabeám.
Každý člověk potřebuje Zachránce. Šalamoun dobře věděl, že se měl řídit Božími zákony, a přesto selhal. Takoví jsme my lidé. Víme, co máme dělat, ale nejsme schopni odolat lidské přirozenosti. Všichni propadáme hříchu. Proto potřebujeme nabízenou Boží milost. Bůh nám ji připravil ve svém Synu Ježíši Kristu. On je náš Zachránce. Věříme, že i král Šalamoun v posledních dnech svého života činil pokání ze svého selhání, dostal milost od Boha a odešel na věčnost do Nebeského království.