Gedeon - udatný bohatýr

Pokud zanedbáváme svoji zahradu, zarůstá nám plevelem. Také přátelství se vytratí, když se nestaráme o vzájemné vztahy… Platí to i v duchovní oblasti: jakmile lidé opouštějí Boha, zpohodlní, jsou pyšní, zbabělí, myslí jen na sebe. Ve všem co dělají, hledají jen vlastní prospěch. Teprve když se ocitnou v nejvyšší nouzi, vzpomínají ve svém trápení opět na Boha. Jestliže však touží upřímně po Boží pomoci, musí se k němu v pokoře vrátit. Opustit to, co se Bohu protiví.
Taková situace nastala u izraelského národa po Jozuově smrti. Ještě za jeho života, po triumfálním obsazení zaslíbené země – Kenaanu, Izrael věrně sloužil Hospodinu. Sotva však přešla jedna generace, izraelský lid rychle zapomněl na všechno, co pro ně Hospodin udělal. Jak zázračně je vyvedl z egyptského otroctví a převedl přes poušť do nové země. Izraelité začali chodit za božstvy okolních národů, které ponechal Jozue před svou smrtí v Kenaanu. Klaněli se jim a tím Hospodina uráželi. Izrael se dostal do velké zkoušky, ve které selhával.
Izraelci sídlili uprostřed Kenaanců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců. Brali si jejich dcery za ženy, své dcery dávali jejich synům a sloužili jejich bohům Baalovi a Aštoretě. Proto Hospodin vzplanul hněvem a vydal Izrael do rukou okolních nepřátel. Avšak stále měl s nimi soucit, když sténali pod svými utlačovateli a tyrany. Povolával zachránce, aby je vysvobozovali z rukou plenitelů (Bible je nazývá soudce, události popisuje Kniha Soudců). Izraelité však své soudce poslouchali jen na chvíli, pokud trvalo nebezpečí. Po soudcově smrti si počínali hůře než jejich otcové, chodili opět za jinými bohy, sloužili jim a klaněli se jim. Proto Hospodin opět vzplanul proti izraelcům hněvem a vydal je do rukou Midjánců. Bible popisuje, že midjánské tlupy je trápily sedm let. Ničili, na co přišli, včetně úrody a stád dobytka. Izraelité se před nimi skrývali v horách, v jeskyních a na nepřístupných místech. Izrael byl od Midjánců úplně zbídačen a volal znovu k Hospodinu. Bůh přes všechnu nevěrnost s Izraelem zůstával a připravil vysvobození.
Gedeonovo vyvolení
Gedeon se bál nepřátel jako všichni ostatní. Jednoho dne mlátil pšenici ve vinném lisu, aby si toho Midjánci nevšimli. Najednou ho oslovil neznámý muž, Hospodinův posel: „Hospodin s tebou udatný bohatýre.“ Gedeon odpověděl: „Dovol, můj Pane, je-li s námi Hospodin, proč nás všechno toto potkalo?“ Posel se k němu obrátil a pravil: „Jdi v této své síle a vysvobodíš Izraele z rukou Midjánců. Hle, já tě posílám.“
Gedeon potřebuje ujištění, že skutečně mluví s Božím poslem. Nechce dělat nic, co by situaci v zemi ještě zhoršilo. Žádá proto od Boha nějaké znamení. A Bůh mu vyhovuje. Dovolí, aby Gedeon pro neznámého muže připravil jídlo. Poté se Boží posel koncem hole dotkne připraveného pokrmu. Ihned vyšlehne oheň a pohltí maso i nekvašené chleby, zatímco Hospodinův posel mizí. Gedeon se lekl, měl strach o svůj život. Vždyť setkání s živým Bohem znamenalo jistou smrt. Ale Boží posel jej uklidnil: „Neboj se, nezemřeš.“ Tak nabyl Gedeon jistoty, že tento muž je opravdu Boží posel.
Zničení pohanských model
Ještě té noci Gedeon přibral deset mužů ze svých služebníků a vykonal, k čemu jej vyzval Hospodin. Protože se však bál domu svého otce a mužů města, nevykonal to ve dne, nýbrž v noci. Zbořil pohanské modly a vybudoval oltář Hospodinu. Dobře rozuměl tomu, že nejprve musí zrušit překážku, kterou národ mezi sebe a Boha postavil.
Ráno přišli lidé z města a uviděli zbořené a spálené modly. Pátrali a zjišťovali, kdo to udělal, až přišli na Gedeona. Plni vzteku žádali Gedeonova otce o vydání syna, aby ho zabili. Otec jim řekl: „To vy chcete vést spor za Baala? Je-li Baal bohem, ať si sám vede svůj spor, jemu přece rozbořil oltář!“ Jméno Gedeon znamená „Drvoštěp“, a protože kácel modly pohanského boha „Baala“. Dostal toho dne ještě jedno jméno – „Jerubaal“ (ať se Baal hájí).
Boží výběr bojovníků
Nepřátelé chystali pomstu, ale Hospodin Gedeona vyzbrojil nebývalou odvahou. Gedeon rozeslal výzvu k Izraelcům, aby vyšli do boje proti nepřátelům. Chtěl, aby Izraelští bojovníci měli jistotu, že je s nimi skutečně Hospodin. Proto před izraelským lidem prosil Boha o ujištění, že je opravdu vysvobodí z ruky Midjánců: „Chceš-li nás vysvobodit, hle, rozprostírám ovčí rouno. Bude-li rosa na rouně a na zemi okolo sucho, poznáme, že Izrael vysvobodíš.“ Tak se stalo. Druhý den Gedeon vymačkal z rouna nádobu vody. Pak znovu prosil Boha o důkaz – tentokrát má být situace opačná: všude na zemi mokro a ovčí rouno suché. Opět Bůh prosbu splnil.
Veřejná smlouva s Hospodinem sjednotila a povzbudila třicet dva tisíce izraelských bojovníků proti Midjáncům. Hospodin však Gedeonovi řekl: „Máš příliš velké vojsko. Nemohu jim vydat Midjánce do rukou, aby se Izrael nechlubil na můj účet a neříkal: zvítězili jsme díky své síle. Proto pošli domů všechny ty, kteří se bojí.“ Odešlo dvacet dva tisíce bojovníků. Hospodin znovu řekl Gedeonovi: „Vojsko je stále příliš velké. Zaveď je dolů k vodě a tam ti je protříbím. Na pokyn Hospodina se Gedeon díval, jak uřícení bojovníci pijí. Jen tři sta mužů pilo vodu ve střehu tak, že si ji podávali rukou k ústům. Všichni ostatní si k pití klekli a pili ji ústy jako pes. Hospodin řekl Gedeonovi: „S těmito třemi sty muži vás zachráním a vydám Midjánce do vašich rukou, ostatní pošli domů.“ 
Nerovný boj
Tábor nepřátel ležel pod nimi v dolině. Gedeon v noci na výzvědách vyslechl vyprávění snu jednoho z midjánských bojovníků, jak viděl, že se valil obrovský pecen chleba, který zavalil jejich vojsko. Tak Gedeon dostal opět ujištění, že jim Bůh dá vítězství. Těch tři sta mužů rozdělil do tří oddílů, všem jim dal do rukou polnice a prázdné džbány a do džbánů ukryté pochodně.
V noci obstoupili velké vojsko Midjánců. Na Gedeonovo znamení izraelští bojovníci rozbili nádoby s pochodněmi. Najednou byl tábor obklíčen světelnou září, křikem a ohlušujícím zvukem polnic. V nepřátelském ležení nastal zmatek. Mysleli si, že jsou přepadeni velkou armádou a dali se na útěk.
Boží vítězství
Vítězství patřilo Bohu, Gedeon byl pouze Božím služebníkem. Proti obrovské přesile Midjánců by Izraelité sami neměli žádnou šanci. Bůh jim dal opět důkaz o své přízni. Chtěl, aby se znovu vrátili k němu, pravému, živému Bohu a zůstali mu věrní.
Tento dávný biblický příběh má být poučením i pro nás. Pokud chceme zvítězit nad zlem, které je ve velké přesile, můžeme toho dosáhnout jedině s Boží pomocí. Dnes se už může každý radovat, protože odvěký problém dobra a zla Bůh jednou provždy vyřešil. Před dvěma tisíci lety k nám lidem poslal svého Syna – Pána Ježíše Krista, který podstoupil hlavní boj se zlem na kříži a zvítězil. Zemřel za naše hříchy, ale Bůh jej vzkřísil z mrtvých. Kdo v něho věří, má v něm své největší vítězství – záchranu od věčného trápení a život v nebi s Bohem.
Po vítězství Gedeona se midjánský národ už nikdy nevzpamatoval. Izrael mohl konečně žít v klidu a ve svobodě, bez poroby od nepřátel a bez válek. Kolik to bylo let, je předmětem naší tajenky. Gedeon měl sedmdesát synů, zemřel v utěšeném stáří a byl pochován v hrobě svého otce Jóaše v abíezerské Ofře. Po jeho smrti se však Izraelci opět odklonili od Hospodina a za svého boha prohlásili dokonce Baala. Nepřipomínali si Hospodina, svého Boha, který je vytrhl z rukou všech jejich okolních nepřátel. Ani domu Jerubaala-Gedeona neprojevovali vděčnost za všechno dobro, které pro Izrael vykonal.