Dobrá voda

Dobrá pitná voda je stále vzácnější. zahraniční zprávy odhadují, že na přelomu tisíciletí bude na Zemi trpět asi 80 % populace jejím nedostatkem. Když tento předpoklad zvážíme, ozve se nám hrozba neúrody a hladu. Jsme Pánu Bohu vděčni za to, že přece jenom žijeme v klimatickém pásmu s dostatkem vody. A když zmokneme skrz naskrz, nehubujeme, ale děkujeme Pánu Bohu, že prší a že bude dostatek vláhy – tedy předpokladu úrody.

U studny Jákobovy. V Bibli, ve 4. kapitole Janova evangelia je zapsán tento příběh. Na své cestě si Ježíš odpočine u Jákobovy studny. Je poledne. V místě, které je osou života pro široké okolí, je liduprázdno. Přichází žena, která si záměrně vybírá tuto denní dobu, aby unikla narážkám a pomluvám. Brzy se rozvine rozhovor o žízni a vodě. Žena ze Samaří myslí na vodu pro náš život na této Zemi. Ale Pán Ježíš Kristus hovoří o „vodě“, která uhasí žízeň našeho ducha. Žena nakonec pochopí, co tím Pán Ježíš myslel, v okamžiku, když se ptal na jejího muže. Ona, která žije již se šestým mužem, mu říká, že muže nemá. Pán Ježíš vidí do srdce této ženy. Nejde tu o sexuální problém, ale typický příklad, jak člověk hledá ve svém životě štěstí. Hledá je totiž na nesprávném místě, a proto vrší jedno zklamání za druhým. Aby tak ztratil úctu sám před sebou, a nakonec i v očích druhých lidí.

Nabírání vody o Velikonocích. Ke zvyklostem při slavení velikonočních svátků v Jeruzalémě patřil obřad, ve kterém každý den sestupovali kněží do údolí rybníka Siloe, aby zde naplnili zlaté vědro vodou. Ve slavnostním procesí je pak odnášeli do chrámu. Za jásotu národa a zvuku chrámové hudby vyprázdnili vědro spolu s konvicí vína do stříbrné mísy, připravené na oltáři. velké shromáždění přitom vzpomínalo na slova proroka Izaiáše: „S veselím budete čerpat vodu z pramenů spásy“. Pocit, že vlastnili tento pramen, byl jejich pýchou. V Izraeli se říkalo: ten, kdo neviděl radost při čerpání vody, neviděl radost nikdy. Ježíš Kristus byl pohnut prázdnotou velkolepé náboženské oslavy a v poslední, nejslavnější den velikonočních svátků k lidem hlasitě zvolal: „Jestliže kdo žízní, pojď ke mně a napij se!“ (Bible, Jan 7.37-39). S bolestí pozoroval za veškerou okázalostí jen prázdná srdce, nenaplněné niterné potřeby lidí a žízeň života.

Ježíš Kristus utiší i tvoji žízeň. Boží láska, kterou poznáváme ze života a díla Ježíše Krista, je dosud připravena naplnit také tvoje nejvnitřnější potřeby. Jsou to nejčastěji: vědomí, že jsi milován, že máš domov, že tvůj život má smysl a cíl, že máš život věčný. Ježíš Kristus se nikomu nevnucuje. Rozhodnutí je ponecháno na vůli každého člověka. Každý z nás se musí jednou osobně rozhodnout. Jestliže dosud nenastal ve tvém životě ten okamžik, ve kterém ses už sklonil před Božím majestátem, učiň tak dnes! Popros Ježíše Krista, aby ti odpustil všechny tvé hříchy a stal se Pánem tvého života. Prožiješ naplnění Božím pokojem, který ti nemůže dát tento svět.

„Přicházejí dny, kdy pošlu na zemi ne hlad po chlebu a žízeň po vodě, nýbrž po slyšení slov Hospodinových!“ (Bible, Amos 8.11)