Dárek z Izraele

Nejstarší účastnicí české skupiny zájezdu LIVETS ORD do Izraele byla Marta. Tu cestu si dala tak trochu jako dárek k nadcházejícím šedesátinám a cestu zvládla skvěle. U Mrtvého moře nás naše průvodkyně upozornila, že voda je silně solí a jodem nasycený roztok, takže ji nesmíme ani polknout, ani si ji nechat natéci do uší, natož očí. Potom jsme dostali pokyny, jak se zachovat v případě, že by se nám něco z toho stalo, a hrnuli jsme se k vodě. Marta samozřejmě s námi; protože tuhle raritu, kde nemůžete klesnout ke dnu, i když jste neplavec, si prostě nedáte ujít. Je vám docela jedno, že je 45°C a písek, po kterém běžíte, pálí jako by ho vyhřívali. Chcete prostě tento div přírody zkusit. To, že si Marta před vstupem do vody nesundala své 4,5 a 5 dioptrií silné brýle, nikoho nepřekvapilo. Koneckonců, brýle proti slunci jsme měli mnozí. „Rychle si lehni a já tě vyfotím, ať mají tvoji vnuci památku, jak babička plave v Mrtvém moři,“ volala přítelkyně. Jenže voda v Mrtvém moři se chová úplně jinak než normální H₂O a navíc vás neposlouchá, takže třeba postavit se z polohy vleže do polohy ve stoje není vůbec jednoduché.  Marta sebou trochu hodila, převrátila se na bok a rázem se stalo vše, před čím nás varovali. Bohatě se napila, nateklo jí do ucha i do očí a navíc silné dioptrické brýle – nezbytná součást jejího života – spadly do vody. V první chvíli si Martina zápasu téměř nikdo nevšiml. Kdyby jí rychle nepomohla přítelkyně, kdo ví, co by následovalo. Vzápětí se rozneslo, že Marta pohřešuje brýle, a asi 6 mužů se vrhlo je hledat. Podle všech zákonů fyziky měly brýle plavat někde na povrchu, nicméně neplavaly a už se nenašly. Za malou chvíli se Martě udělalo špatně, ztrácela rovnováhu, přestávala se orientovat a začala mít žaludeční potíže. Izraelská průvodkyně zavolala ambulanci a Martě byla poskytnuta lékařská první pomoc včetně vypláchnutí žaludku. Potom nám ji vrátili do autobusu a řekli, že potřebuje klid vleže; ale jediné, co jsme jí mohli nabídnout, bylo zadní autobusové sedadlo s vyhlídkou dobrých 200 km cesty ke Galilejskému jezeru, kde nás čekalo další ubytování. Když se vám stane takováhle věc v zemi, kde to vůbec neznáte a s nikým se nedomluvíte, ale přitom víte, že váš Pán, kterého milujete a Jemuž věříte, tady chodil a uzdravoval kdekoho, přijde vám najednou, že nezbývá nic jiného, než jít k Němu. Modlili jsme se. Do Tiberiady jsme dorazili večer, Martu odvezli do hotelu a my jsme měli ještě program. Druhý den jsme se probudili do překrásného rána. Mládežnický hotel se nacházel na břehu Galilejského jezera, kolem dokola byly palmy a množství rozkvetlých keřů a vzduch tu byl prosycen mnoha vůněmi. Několik našich děvčat běhalo před snídaní po trávníku, když se v prvním patře otevřelo okno a dáma v bílých šatech zavolala dolů: „Dobré ráno, už je mi dobře a představte si, že vás vidím!“ Byla to Marta. Potom přišla na snídani. Scházela po schodech rychlým jistým krokem a my jsme zírali. Ona vážně vidí! To ráno s námi ještě na výlet nejela, ale zůstala v hotelu, celý den četla Bibli (bez brýlí!) a byla s Pánem Ježíšem. Od dalšího dne s námi už zase absolvovala naprosto všechno. Chvílemi se zdálo, že je nejmladší z nás všech. 
Po návratu z Izraele jsem ji potkala na autobusové zastávce. Právě vyskakovala ze dveří autobusu, jakoby jí bylo 20 let. „Víš, já si připadám, jako bych celá omládla. Musím zajít k doktorovi, aby mi změřil dioptrie, o kolik se mi zrak zlepšil, abych to měla na papíře. Ale já ti nemám čas k tomu lékaři zajít.“ Později Marta lékaře opravdu vyhledala a on jí řekl: „Jestli opravdu můžete číst bez brýlí, volně se pohybovat a dobře se cítit, pak je to zázrak a není třeba to zpochybňovat žádným lékařským zkoumáním. Kdybyste byla bez brýlí při 5 dioptriích, bolestí hlavy byste nevydržela.“ Tohle všechno se odehrálo v červnu 1996. Nestalo se to na velkém shromáždění, ani skrze ruce slavného Božího muže, ale je to pravda začalo to brýlemi, které se utopily v moři, v němž se nic nemůže pomořit. Kdo uzdravil Martu Sypěnovou z Brna? Ježíš Kristus z Nazareta. Náš Bůh a Pán, který si ke své slávě vybírá situace, v nichž bychom ho nikdy nehledali.                                                                                                                                                                                                                                                                                                          M.V.Ž. č. 5/1996