Apoštol Pavel

Saul z Tarsu aneb obrácení apoštola Pavla. 
Řekne-li se o někom, že mu „spadly šupiny z očí“, znamená to, že nabyl správného poznání. Když nás tlačí „osten v těle“, míníme tím, že nás drží nějaký problém při „zemi“, abychom se nepovyšovali. Když řekneme „Petr nebo Pavel“, naznačujeme, že to může být kdokoli, nebo vyjadřujeme, že jeden je jako druhý. Všechna tato rčení se vztahují k Saulovi, kterému také říkali Pavel. Proměna jeho jména z původního hebrejského Saul (v přepisu Šavel) na latinské Paulus se dostala i do rčení „ze Šavla se stal Pavel“. Označuje prudkou změnu v názorech a postojích lidí poté, když se přesvědčí o správnosti určité věci. Co neuvěřitelného prožil Saul z Tarsu? V Bibli, v knize Skutky apoštolů, se podrobně popisuje zázrak, který zásadně změnil jeho život.
Kdo byl Saul z Tarsu?
Saul žil v 1. století našeho letopočtu, v době vzniku a šíření křesťanství. Narodil se v Tarsu, hlavním městě tehdejší římské provincie Kilikie na jihovýchodě Malé Asie. Vzdělání získal v Jeruzalémě u vynikajícího farizejského učitele Gamaliela, kde se připravoval na dráhu židovského učitele Zákona. Saul ovládal několik jazyků, měl výbornou znalost Starého zákona a mimořádnou schopnost vykládat biblické texty rabínským způsobem. Jako nadějný mladý muž byl pověřen židovskou veleradou náročným úkolem: v celé říši pronásledovat rodící se skupiny křesťanů. Měl plnou moc tyto stoupence Kristova učení uvěznit a zabíjet. Při jedné jeho výpravě do Damašku se však stal zázrak – Saulovi se náhle zjevil vzkříšený Kristus. Při tomto neuvěřitelném setkání se proměnil z Kristova nepřítele v Kristova apoštola. Od té chvíle začal neohroženě kázat a vyznávat, že Ježíš je opravdu Boží Syn. To se nelíbilo Židům. Považovali ho za odpadlíka hlásajícího bludy a chtěli ho zabít. Dověděl se o tom i sám král Agrippa a nechal ho předvést k římskému místodržiteli do Cesareje ke slyšení, aby zjistil, co je na tom pravdy. Sešla se celá dvorní suita i hodnostáři města. Pavlovu obhajobu popisuje Bible:
Obhajoba před králem
Agrippa ho vyzval: „Pověz, co můžeš uvést na svou obhajobu!“ Pavel pozvedl ruku po způsobu řečníků a začal: „Jsem rád, králi Agrippo, že se mohu hájit proti obžalobám Židů právě před tebou. Vím, že znáš dobře židovské zvyky i sporné otázky. Chci ti vše vyložit od začátku, a tak tě prosím o trpělivost. Už v mládí jsem přišel do Jeruzaléma, všichni se tam na mne pamatují. Mohou dosvěčit, že jsem patřil k farizeům, nejhorlivější skupině našeho náboženství. A vlastně i dnes stojím před soudem proto, že trvám na tom, co vyznávají farizeové: že totiž Bůh plní sliby, které dal našim otcům. Možná, že vám to připadá absurdní, ale opravdu věřím, že Bůh vzkřísí mrtvé. Tehdy jsem se také já domníval, že musím všemi prostředky bojovat proti učení Ježíše z Nazareta, a byl jsem při tom v Jeruzalémě nejhorlivější. Velekněží mne zplnomocnili, abych Ježíšovy následovníky vyhledával, zatýkal a dával je uvěznit. Dokonce jsem schvaloval, aby byli odsouzeni k smrti. Nechal jsem ty lidi bičovat v synagogách a nutil je, aby veřejně tupili svou víru. Byl jsem jako posedlý a začal jsem je pronásledovat i v jiných městech. Tak jsem se také vypravil do Damašku.
Když jsme byli na cestě, najednou nás zalilo světlo jasnější než slunce, ačkoliv bylo pravé poledne. V úleku jsme se vrhli na zem. Promluvil ke mně hlas v hebrejštině: ,Saule, Saule, proč mne tak zarputile pronásleduješ?‘ Zeptal jsem se: ,Kdo jsi, pane?‘ a on mi odpověděl: ,Já jsem Ježíš, proti kterému se stavíš. Ale teď vstaň a poslouchej: jak jsi mne horlivě pronásledoval, tak horlivě mne budeš vyznávat. Budeš svědkem toho, žes mne potkal, a všeho, co ti ještě ukáži. Budu tě chránit před všemi lidmi, Židy i pohany, mezi kterými ti dávám nesnadný úkol: budeš jim otevírat oči oslepené hříchem, aby přestali tápat ve tmě, kde vládne satan a aby vešli do Božího světla. Všem, kdo ve mne uvěří, odpustím hříchy a dám jim nový život.‘ Jistě uznáš, Agrippo, že jsem nemohl odmítnout tak zřetelný pokyn z nebe. A tak jsem začal hned v Damašku, potom v Jeruzalémě, v celé Judské zemi a konečně mezi pohany volat lidi, aby se v pokání obrátili k Bohu a podle toho i žili. To je můj ,zločin‘, pro který mne chtěli Židé ubít. Bůh mne však z jejich rukou vytrhl, a tak tu stojím a mohu vydávat své svědectví prostým i vznešeným. To, co hlásám, je totéž, co předpovídali proroci i Mojžíš: že Mesiáš bude trpět, že však vstane jako první z mrtvých, a tak přinese naději na věčný život Židům i pohanům.“ Král Agrippa nakonec uznal, že Pavel nespáchal žádný přestupek, za který by zasluhoval smrt nebo vězení a dodal: „Málem bys mě přesvědčil, abych se stal křesťanem!“
Pavel – misionář světa
Po svém obrácení se Pavel cele věnuje šíření křesťanství mezi pohany. Znamená to pro něj mnoho námahy, nesnází a osobního nasazení. Pavel si své cesty plánuje, je to ale Duch svatý, který mu ukazuje, kam se vydat. Jakmile Pavel zná nový cíl, bez váhání uposlechne Boží pokyn a vydá se ihned na cestu. Z jeho dopisů, dochovaných v Bibli, se dovídáme, že Pavel putuje po celé římské říši, od města k městu. A všude zakládá nová společenství křesťanů. Nakonec se z Přední Asie dostává až do Evropy. Tak je položen základ ke světové misii. Je to především Pavlova zásluha, že z malého hnutí, které se zrodilo v centru židovského národa, se stává náboženství evropské civilizace.
Vítězství nebo prohra?
Co můžeme říci o Pavlově životě? Vyhrál, nebo prohrál? První reakcí by mohlo být, že prohrál. Všechno opustil – uznání, kariéru, staré vztahy. Pavel to však viděl jinak: vyhrál! V dopise Filipským píše: „To, že jsem poznal Ježíše Krista, svého Pána, je mi nade vše. Pro něho jsem všechno ostatní považoval za nic, jen abych jeho získal.“