Abraham

Pokud chce člověk zdůraznit obětování toho, co je mu obzvlášť drahé, vyjadřuje to obyčejně úslovím „dát na oltář“ nebo „obětovat Izáka“. O člověku, který dosáhl padesáti let, se říká, že „spatřil Abrahama“ nebo že oslavil své „abrahámoviny“. Tato často užívaná rčení se vztahují na jeden z nejpoutavějších příběhů z Bible – na vyprávění o starozákonním patriarchovi Abrahamovi a jeho těžké životní zkoušce.
Byla to dlouhá cesta, trvala tři dny. Kráčeli spolu tři muži a malý chlapec. Chlapec vykračoval vesele a se zájmem si prohlížel neznámou krajinu. Byl to pro něj příjemný výlet. Dva mladí muži, plní energie, věnovali pozornost oslu, který nesl stany, naštípané dříví, vodu a jídlo. Starý muž, který před pár lety oslavil sté narozeniny, kráčel zasmušile, jen sem tam prohodil slovo. Byl velmi zamyšlený, vskrytu řešil nesmírně těžký problém. Stále znovu a znovu nad ním uvažoval. Když měl sedmdesát pět let, Bůh mu slíbil, že mu daruje syna, ze kterého bude mít tolik potomků, jako prachu země. Dlouhých 25 let čekal, než se syn narodil. Radost, jakou měl stoletý otec ze syna, se dá jen těžko popsat. Byl svědkem zázraku: jeho stará devadesátiletá manželka se stala šťastnou matkou. Nyní už věděl, že Bůh je Bohem zázraků, a věřil Bohu, že skrze syna bude mít mnoho potomků. Věděl také,že prostřednictvím jeho potomků přijde Boží požehnání i na všechny národy země. Každý den, když s manželkou sledovali, jak syn roste, jak začíná chodit, mluvit, běhat a poznávat krásu země, prožívali radost z tohoto vzácného Božího daru. Spolu děkovali Bohu, že po dlouhých letech, kdy je vystavoval zkouškám, splnil svůj věrný slib. O Boží věrnosti vypravovali i svému synovi.
Nadlidská zkouška. Nyní však řešil starý muž hrozné dilema. Před třemi dny mu Bůh řekl, aby svého jediného milovaného syna obětoval jako zápalnou oběť na vzdálené hoře v zemi Moria. Když tento Boží rozkaz uslyšel, nechtěl věřit svým uším. Kladl si otázku: Jediného syna, kterého mi Bůh dal po tolika letech čekání, mám nyní spálit v ohni na oltáři? Vždyť tento Boží příkaz je v naprostém rozporu s tím, co mi Bůh slíbil. Jak se pak můj syn stane otcem mnohých potomků, když zahyne? Starý muž osobní zkušenost s tím, že Bůh dodržuje své sliby. Ale tímto posledním rozkazem Bůh odporuje sám sobě. Copak je možné, aby Bůh zrušil svůj slib,který mi už dvakrát potvrdil? Stále znovu promýšlel toto nepochopitelné dilema. Když už byla Bohem určená hora na dohled, řekl starý muž svým služebníkům: „počkejte tu s oslem, já s chlapcem půjdeme dále, vzdáme poctu Bohu a pak se k vám vrátíme.“ Kráčeli tedy spolu do kopce – stařičký otec a mladičký syn. Chlapec nesl na zádech dříví, otec nesl oheň a obětní nůž. Cestou do kopce chlapec přerušil napjaté ticho: „Otče, oheň a dříví je zde. Kde je však beránek k zápalné oběti?“ Stařičkému muži se rozbušilo srdce. Byla to nejtěžší otázka, na kterou musel najít odpověď.Jak odpovědět chlapci, kterého má za pár hodin spálit na oltáři? S velkým dojetím odpověděl:“Můj synu. Bůh sám si vyhlédne beránka k zápalné oběti.“ A šli spolu dál. Byla to přetěžká cesta v napjatém mlčení. 
Nečekaný návrat. Na určeném místě postavil stařičký muž kamenný oltář, na něm pak narovnal dříví. Pak přišla nejtěžší chvíle. Musel oznámit svému synu, že Bůh si vyhlédl jako beránka k zápalné oběti právě jeho. Třesoucím se hlasem mu oznámil tuto bolestnou zprávu. Svázal svého syna do kozelce a položil ho na oltář, nahoru na dříví. Zvedl nůž, aby svého syna zabil jako obětního beránka. Jakou bolest při tom prožíval ve své duši, se nedá popsat slovy. V tom okamžiku zvolal z nebe Boží posel: „Nevztahuj na chlapce ruku!Právě teď jsem poznal, že jsi bohabojný, neboť jsi mi neodepřel svého jediného syna.“ Abraham se rozhlédl a uviděl nedaleko berana, který uvízl svými rohy v houští. Šel tedy, vzal berana a obětoval ho v zápalnou oběť místo svého syna. Z hory scházeli opět spolu. Stařičký otec Abraham si uvědomoval, že prošel nejtěžší zkouškou svého života, aby se ukázalo, koho miluje víc: dárce života – Pána Boha nebo svého jediného syna. Ve zkoušce obstál. Odcházel s radostným srdcem. Bůh mu daroval syna podruhé. Stále slyšel slova nového Božího ujištění: „Protože jsi to učinil a neodepřel jsi mi svého jediného syna, jistotně ti požehnám a tvé potomstvo rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu. Ve tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země, protože jsi uposlechl mého hlasu.“
Abrahamovi potomci. Abraham je největší patriarcha, je jedinečným příkladem víry a ochoty vždy poslechnout Boha. Na jeho výzvu opustil zajištěný domov ve městě Ur v Mezopotámii a vydal se na cestu do neznáma. Dovedl čekat do vysokého stáří na Bohem zaslíbeného potomka. A nakonec obstál i v té nejtěžší zkoušce svého života. Při obětování Izáka v skrytu duše věřil, že všemocný Bůh je schopen jeho syna vzkřísit z mrtvých. V širší souvislosti můžeme tomto biblickém příběhu vytušit, že se Bohu vůbec nejednalo o smrt Izáka. Otvírá se před námi prorocký obraz toho, co Bůh připravil pro záchranu lidstva – skutečnou oběť ve svém jednorozeném Synu, Ježíši Kristu. Od této události uplynuly čtyři tisíce let. Izákův syn Jákob dostal od Boha jméno Izrael. Během čtyř tisíciletí se Izraelovi potomci rozmnožili jako hvězdy na nebi a jako písek na mořském břehu. To je zázrak i důkaz Boží věrnosti. Mezi Abrahamovými, Izákovými a Izraelcovými potomky vyrostli a dozrávali i mnozí proroci a apoštolové. Ti napsali knihy Písma svatého – Bibli. Některé její části byly přeloženy již do více než dvou tisíc jazyků a do dalších jsou překládány. Mezi Izraelcovými potomky vyrostl také „Ježíš Nazaretský – král židovský,“ kterého Pilát odsoudil k smrti na kříži. Ten pak třetího dne vstal z mrtvých jako vítěz nad smrtí a Spasitel všech národů.Tak se stává Písmo svaté a Ježíš Kristus zdrojem požehnání pro všechny národy země, přesně podle Božího zaslíbení. Bůh naplňuje své sliby věrně i po tisíciletích. Jemu můžeme směle důvěřovat.